Č. 700.

Kancelářští úředníci zemští (Čechy): Dle platového a postupového systému platného v oboru kancelářské služby zemské v Če- chách spočívá těžisko ve výši služného a je služné rozhodno také pro otázku, do které hodnostní kategorie — zda do kategorie úředníků subalterních či vrchních — ten který úředník náleží.
(Nález ze dne 8. února 1921 č. 1301.)
Věc: Marie S. a spol. v Praze (adv. Dr. Bedřich Dub z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o úpravu služebních poměrů.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podle systému platového a postupového, platného v oboru zemské služby v Čechách od r. 1912, jak je v podstatě kodifikován ve sněm. zprávě z 12. ledna 1910 č. z. v. 141095/09, tisk 41/08-11, dělí se stav zemských úředníků kancelářských jednak na kategorii »kancelářských úředníků«, jednak na kategorii »úředníků vrchních«. Až do úpravy provedené v lednu 1920 bylo s místem první kategorie spojeno základní služné 2000 K, které se zvyšovalo v postupu časovém vždy po 3 letech, ne však více než pětkrát pokaždé o 350 K. Pro úředníky této kategorie stanoveno společné označení »kancelářský úředník« a připuštěna možnost zavésti tituly pro 11. hodn. třídu (od jmenování kanc. úředníkem) »kanc. asistent«, pro 10. hodn. třídu (od druhé trienálky) »kanc. oficiál« a pro 9. hodn. třídu (od 4. čas. přídavku) »kanc. adjunkt«. Tyto tituly také skutečně oficielně se ujaly. V pozdějších letech vyskytoval se pro označení subalterních úředníků kancelářských také titul »vrchního kanc. oficiála«, byv udělován tu kancelářským adjunktům zároveň s přiznáním páté trienálky, tam zase jako zvláštní vyznamenání i mladším kancelářským oficiálům. — Do druhé kategorie náležejí jednak přednostové odborů pomocných úřadů, jednak »vrchní kancelářští úředníci« jako jejich zástupci. Místa tato nejsou zprvu přístupna automaticky postupem časovým, nýbrž toliko jmenováním. S místem »vrchního kancelářského úředníka« spojen byl základní plat 3800 K, který se dvakrát vždy po 3 letech zvyšoval pokaždé o 400 K; místa »přednostů odborů pomocných úřadů« dotována základním platem 5000 K, který se zvyšoval vždy po 3 letech pokaždé o 500 K. Pro »vrchní kancelářské úředníky« ujal se titul »zástupce přednosty«. Usnesením zemského správního výboru z 12. března 1919 č. 25201 zaveden automatický postup časový i na místa vrchní kategorie.
Dne 15. října 1919 usnesl se zemský správní výbor upraviti služební příjmy zemských zaměstnanců tak, aby nebyly nižší nežli příjmy zaměstnanců státních dle zák. ze 7. října 1919 č. 541 sb. z. a n., a usnesením ze 14. ledna 1920 č. 3187 tuto novou všeobecnou úpravu hmotných poměrů zemských zaměstnanců provedl s účinností od 1. ledna 1920. V kategorii úřednictva kancelářského stanoveny: Základní služné kancel. asistentů 3408 K, časové přídavky 500 K: služné zástupců přednosty 6000 K. časové přídavky 600 K; služné přednostů odborů 7500 K, časové přídavky 700 K; služné ředitelů pomocných úřadů 9408 K — 10308 K.
Prováděje zásadní usnesení své ze 17. dubna 1919 č. 34190, jímž stav úředníků kancelářských učiněn přístupným i manipulačním silám ženským, zemský správní výbor v sezení svém dne 18. června 1919 č. 59201 předsevzal jmenování 37 ženských sil kancelářskými úřednicemi: 1. osmi udělen základní plat vrchních kancel. úředníků 3800 K a titul zástupců přednosty, 2. sedmi týž plat a titul vrchních kancelářských oficiálek, 3. dvěma základní plat kancel. úředníků 2000 K se čtyřmi trienálkami a titul vrchních kancelářských oficiálek, 4. třem týž plat a titul kancelářských oficiálek, 5. dvěma týž plat s třemi trienálkami a titul kancel. oficiálek, 6. ostatním pak rovněž základní plat 2000 K s příslušnými 2—3 trienálkami a titul kancel. oficiálek resp. kane. asistentky.
Dnešní stěžovatelky zařaděny do skupiny 2.—4. Podle dekretů jim vydaných byl Marii F., Stanislavě R., Boženě Š., Alžbětě Z., Marii B. a Emilii P. »udělen titul vrchní kanc. oficiálky s platem 3800 K«, Anně P. »udělen titul vrchní kanc. oficiálky se základním platem 2000 K a čtyřmi časovými přídavky po 350 K, dohromady 3400 K ročně«, Amalii S. »udělen titul kanc. oficiálky se základním platem 2000 K a čtyřmi časovými přídavky po 350 K, dohromady 3400 K ročně«, vesměs od 1. května 1919. V sezení svém dne 1. října 1919 zemský správní výbor usnesl se dále, aby »udělen byl titul vrchní kanc. oficiálky a plat 3800 K od 1. května 1919« Matyldě G., týž plat od téhož dne Anně R, která titulu vrchní kancel. oficiálky již požívala, titul vrchní kancel. oficiálky a plat 3800 K od 1. června 1919 Marii S. a konečně titul vrchní kancel. oficiálky a plat 3800 K od 1. srpna 1919 Amalii S. V dekretech, které jmenovaným úřednicím byly vydány, užívá se obratu: »zemský správní výbor... jmenoval vrchní kancelářskou oficiálkou s platem 3800 K«. Současně usneseno, aby o základních termínech všech kancelářských úřednic rozhodnuto bylo později, až personální komise předloží příslušné návrhy. Do vydaných dekretů výhrada taková pojata nebyla. Citovanými usneseními přiznán, jak patrno, všem stěžovatelkám plat 3800 K, tedy plat rovnající se základnímu služnému spojenému s místem vrchního kancel. úředníka, a titul vrchní kancel. oficiálka. a to beze vší výhrady.
Když usneseními ze dne 14. ledna 1920 čís. 3187 provedena nová úprava platů zemských zaměstnanců, vydány stěžovatelkám dekrety z 22. ledna 1920 č. 7060/20-1, jimiž stanoveny jim základní termíny pro nabývání časových přídavků, a to F-ové, G-ové, P-ové, R-ové, Š-ové, Z-ické 1. března 1908, P-ové 1. srpna 1908, B-ové 1. února 1909, S-ové 1. června 1909, Sch-ové 1. srpna 1909, a podle těchto termínů všem jim přiznán titul vrchních kancelářských oficiálek a na služebních požitcích základní plat 3408 K, tedy základní plat kancelářských úředníků subalterních, a 3 časové přídavky po 500 K, t. j. úhrnem 4908 K, nehledíc k 50 proc. příbytečnému.
Stížnosti podané do těchto dekretů namítají v podstatě:
Stěžovatelky byly v r. 1919 podle usnesení z 18. června 1919 č. 59201, resp. z 1. října 1919 č. 88771 jmenovány vzhledem na počet služebních let a přiznanou jim kvalifikaci vrchními kanc. úřednicemi se základním platem 3800 K, a tím nabyly nároku na další postup dle norem platných pro vrchní kancelářské úředníky, zejména na tříleté přídavky stanovené pro vrchní úředníky. Byl jim sice udělen pouze titul »vrchních kancel. oficiálek«, udělení tohoto titulu na místě titulu zástupkyň přednosty stalo se však jen z důvodu služební oportunity a nedotýká se nijak ustanovení jich vrchními kancel. úřednicemi, což patrno také z toho, že u pomocného úřednictva technického, které bylo vždy postaveno na roven kategorii kancelářské, užívá se titulu vrchního ofi- ciála pro úředníky vrchní se základním služným 3800 K. Nelze také plat 3800 K vysvětlovati tak, že jest to základní plat subalterního kanc. úředníka per 2000 K s příslušnými trienálkami, neboť 5 trienálek po 350 K činí 1750 K, takže úhrnná cifra by byla pak 3.750 K a nikoli 3800 K. Naříkanými dekrety z 22. ledna 1920 stanoven stěžovatelkám základní plat 3408 K, jenž odpovídá původnímu základnímu platu 2000 K; tím vlastně přeřaděny z kategorie vrchních kancel. úředníků zpět do kategorie kane. úředníků subalterních a odňata jim práva, kterých na základě usnesení z 18. června a 1. října 1919 co do hodnosti a dalšího postupu nabyly v kategorii úředníků vrchních; že úhrnný služební příjem jejich jest ciferně vyšší, nemůže vyrovnati zmíněnou újmu, způsobenou přeřaděním do nižší kategorie s nižším základním platem. Poněvadž nabytá práva nemohou pozdější úpravou platu býti dotčena, jsou v odpor vzaté dekrety z 22. ledna 1920 nezákonné a buďtež proto zrušeny.
Nejvyšší správní soud uvážil o stížnostech takto:
Pokud se týká především právního podkladu, na němž stěžovatelky budují svoji stížnost, dlužno vytknouti, že žalovaný úřad závaznost dotyčných usnesení zemského správního výboru ze dne 17. dubna, 18. června a 1. října 1919 v příčině úpravy služebních poměrů kanc. úřednic netoliko nepopřel, nýbrž svým prohlášením ze dne 23. prosince 1920 čís. 140000 výslovně uznal, že usneseními těmito byly pro stěžovatelky založeny právní nároky, nepřiznav jim nároky tyto jen v onom obsahu, který stěžovatelky z usnesení oněch vyvozují.
Neměl tedy nejvyšší správní soud důvodu obírati se nespornou otázkou, zdali z usnesení svrchu citovaných pro zemi závazky právní zásadně vzešly.
Spornou je v podstatě jen otázka, zda stěžovatelky dekrety vydanými jim podle usnesení zemského správního výboru z 18. června 1919, resp. z 1. října 1919 nabyly postavení vrchních kancelářských úředníků či toliko postavení kanc. úředníků subalterních. Po názoru soudu dlužno otázku tu zodpověděti v prvnějším smyslu. Jak z vylíčeného platového a postupového systému zemské služby patrno, zná systém tento dvě skupiny kancelářských úředníků, a to jednak »kancelářské úředníky«, jednak »vrchní kancelářské úředníky«. Z předeslaného vylíčení je také zřejmo, že systém tento nespočívá na principu hodnostních tříd a postupu graduelního, nýbrž na zásadě automatického postupu časového, kterážto zásada na místě dřívějšího systému smíšeného zavedena byla úpravou obsaženou ve sněm. zprávě z 12. ledna 1910 čís. 141095/09, tisk 41/08-2 a usnesením zemského správního výboru z 12. března 1919 č. 25201 provedena pak veskrze i pokud se týče postupu na místa vrchní, jež do té doby obsazována postupem graduelním. Zcela v souhlasu s tímto systémem ustupuje význam úředních titulů do pozadí. Těžisko spočívá ve výši služného a služné je rozhodno také pro otázku, do které hodnostní kategorie — zda do kategorie úředníků subalterních či vrchních — ten který úředník náleží. Titul je pouze důsledkem určité výše služného a nemá samostatného významu. Tím se vysvětluje také, že z části tituly nejsou ani zvlášť normovány, nýbrž byly spíše zavedeny via facti. Tak na př. citovaná sněm. zpráva označuje vrchní úředníky kancelářské pouze tímto pojmenováním a později obvyklý jejich titul »zástupce přednosty« vyskytuje se tu jenom v přehledném výkazu ke zprávě připojeném. Za tohoto stavu dlužno při výkladu sporných aktů jmenovacích resp. povyšovacích přihlížeti především k tomu, jaké služné bylo tomu kterému úředníku přiznáno. Stěžovatelkám uděleno bylo usneseními z 18. června 1919 a z 1. října 1919 vesměs služné 3800 K t. j. základní služné vrchních úředníků kancelářských. Stalo se tak provedením zásadního usnesení ze 17. dubna 1919 č. 34190, jímž principielně vysloveno, že silám ženským má se dostati »úplně téhož postavení jako silám mužským se stejnou služební dobou«, a s ohledem na to, že stěžovatelky — jak odvodní spis výslovně doznává — vykazovaly již tak dlouhou dobu služební, jaká se vyžadovala pro dosažení hodnosti zástupce přednosty. Příslušný referát (č. z. v. 59201/19) praví doslovně: »Pro jmenování kanc. úřednicemi přichází — vzhledem k služební době a veskrze výborné kvalifikaci — celkem 37 porn. úřednic v úvahu. Z nich přišlo by 17 na řadu na místa »vrchních úřednic«, referent navrhuje však titul zástupce přednosty toliko osmi, jejichž mimořádná výkonnost je nade vši pochybnost zjištěna a plat sedmi z nich, kdežto dvěma udělují se 4 časové přídavky (scil. k základnímu platu úředníků subalterních) s titulem »vrchních kanc. oficiálek«. Referát nerozlišuje tedy s jedné strany oněch 8, jimž udělen titul a plat zástupce přednosty, a s druhé strany ostatních 9, které by byly také už na řadě na místa vrchních úřednic, nýbrž klade z oněch 17 úřednic, které jsou na řadě na místa vrchní, na jednu stranu 15, z nichž osmi přiznává plat i titul a sedmi plat bez titulu vrchních kanc. úřednic, ode všech těchto 15 pak slovem »kdežto« odlišuje zbývající dvě, kterým dává plat pouze úřednic subalterních. Uváží-li se spojitost tohoto návrhu se zásadním usnesením ze 17. dubna 1919 jakož i význam, který při postupovém systému služby zemské má udělení určitého platu proti udělení titulu, je nesnadno vykládati usnesení z 18. června 1919 ohledně stěžovatelek jím dotčených jinak, nežli že byla jim usnesením tím skutečně udělena místa vrchních kancelářských úřednic, byť i bez titulu obvykle s místem takovým spojeného. Stejně dlužno ovšem vykládati pak usnesení z 1. října 1919 ohledně stěžovatelek G-ové, P-ové, S-ové a Sch-ové. Lhostejnou jeví se při tom okolnost, že přiznán jim pouze titul »vrchních kancelářských oficiálek«. Neboť k výše uvedené úvaze o významu titulů v popsaném systému zemské služby kancelářské přistupuje ještě okolnost, že titul vrchních kancelářských oficiálů — který ostatně již svým zněním značí jisté »vrchní« postavení — usnesením z 22. října 1913 č. 53541 zaveden byl pro vyznačení vrchních úředníků v kategorii kancelářských úředníků technických, kterážto kategorie byla zásadně stavena vždy na roven kategorii úředníků kancelářských, kdežto v kategorii posléze uvedené sice všeobecně zaveden nebyl, nicméně užívalo se ho zde od r. 1917 sporadicky jako zvláštního vyznamenání, a to i pro ony úředníky kancelářské, kteří označováni jsouce titulem kancelářských adjunktů požívali nejvyššího platového stupně úředníků kancelářských.
Všeobecné zavedení titulu vrchních kancelářských oficiálů k označení starších subalterních úředníků kancelářských bylo naopak r. 1914 č. z. v. 116202/14 výslovně odmítnuto s odůvodněním, že se ho používá v kategorii kanc. úředníků stavebních k označení míst vrchních.
Poukazuje-li žalovaný úřad na to, že stěžovatelkám nebyly současně stanoveny základní termíny, jeví se tato okolnost bezvýznamnou, kdyžtě přiznáním platu vrchních kancel. úředníků bylo zároveň implicite uznáno, že vykazují služební dobu vyžadovanou pro postup na místa vrchních úředníků usnesením z 12. března 1919 č. 25201. Výhrada, která stala se ohledně určení základních termínů kancelářských úřednic ostatně teprve usnesením z 1. října 1919 č. 88771 a byla pak provedena usnesením z 21. ledna 1920 č. 7060, nemohla ovšem proti nim účinkovati, kdyžtě v jmenovacích dekretech vydaných podle usnesení z 18. června a 1. října 1919 nebyla zmíněna a přiznání platu vrchních úřednic stalo se tu bez výhrady.
Jestliže však stěžovatelky dekrety vydanými jim podle usnesení z 18. června a 1. října 1919 nabyly postavení vrchních kancelářských úřednic, pak nemohla jim úprava platová, která se stala usnesením ze 14. ledna 1920 č. 3187 a ze dne 21. ledna 1920 č. 7060 a která rozdílu mezi kategorií kancelářských úředníků subalterních a úředníků vrchních neodstranila, odejmouti postavení tohoto a mají tedy stěžovatelky, když již dříve byly nabyly postavení vrchních kancelářských úřednic, nárok na to, aby byly také do nového schématu v tomto postavení pojaty.
Nesplnění tohoto nároku nemůže býti vyváženo faktem, že i při úpravě platové, jaké ve skutečnosti se jim dostalo, ciferně získaly; nejdeť jen o výši platu, nýbrž o zachování jejich kvalifikovaného statusu jako vrchních kancelářských úřednic i v nové regulaci.
Ježto však naříkanými dekrety stěžovatelky zařazeny byly tím, že přiznán jim základní plat toliko 3408 K, normovaný právě pro kanc. úředníky subalterní, do kategorie kancelářských úřednic subalterních, čímž porušena jejich práva nabytá přiznáním postavení kancelářských úřednic vrchních podle usnesení zemského správního výboru z 18. června a z 1. října 1919, bylo naříkané dekrety, pokud se jimi stěžovatelkám odnímá status vrchních kancelářských úřednic, jako nezákonné zrušiti. Jaké důsledky vyplývají z toho pro stěžovatelky, pokud jde o výši služebních požitků jejich dle nové úpravy, nebylo nejvyššímu správnímu soudu možno zkoumati, poněvadž touto otázkou žalovaný úřad, pokládaje mylně stěžovatelky za kancelářské úřednice subalterní, dosud se nezabýval (§ 5 zák. o správním soudě).

Citace:

č. 700. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 181-186.