Pocta podaná českou fakultou právnickou panu dr. Ant. rytíři Randovi k sedmdesátým narozeninám dne 8. července 1904. Praha: Bursík a Kohout, 1904, 653 s. (Sborník věd právník a státních, 4 (1903-04), svazek zvláštní).
Authors:
= Pocta Antonínu Randovi k 70. narozeninám
PDF

Původ a povaha úkojného práva dle rak. ex. řádu.


Nový exekuční řád zavedl v rakouské právo převratné změny. Souvislosť s dosavadním právem přervána skorem zplna. Zavedeny nové ústavy, neznámé dosavadnímu právu. Jedním z nich v první řadě je t. zv. právo úkojné (Befriedigungsrecht). Věřitel s vykonatelnou pohledávkou nemusí více dobývati žádných předchozích stupňů exekuce, ale může žádati hned ukojení buď z podstaty nemovitosti dlužníkovy jejím nuceným prodejem anebo z jejích plodů nucenou správou. 1 Novota tato došla u nás malého souhlasu, a nedávno ze závažné strany v pochybnosť vzata tu dovedná ruka zákonodárce.2 Bude snad tedy vhodno pohledem do minulosti tohoto úkojného práva ujasniti si jeho povahu i poměr k historické půdě jeho nového sídla. Právo věřitele přistoupiti ku nemovitosti, dosaváde nezabavené, a ihned žádati její prodej, nebo hojiti se na jejích plodech, je v dějinách právních 3 mimo ojedinělé a zaniklé již případy obyčejů francouzských 4 něco zvláštního, nového. Ať probíráme se ustanoveními jakéhokoli jiného středověkého práva, všude vidíme, že je třeba předchozího zabavení, které v jakousi klatbu skutek dlužníkův dávalo, a teprve tato klatba, nebyla-li sňata povolností dlužníkovou, skytala pak právo aby se ku zabavenému statku přikročilo se vší přísností a to bud tím, že se užitky jeho zajímaly nebo statek věřiteli do výše jeho pohledávky vděďoval aneb za účelem jeho spokojení prodával neb zastavoval.5 V soustavě našeho exekučního řádu bije také do očí, že pro nemovitosti platí právo přísnější než pro movitosti, ač by povaha věci a bezpočetný příklad dějin k opačnému musily vésti. Při movitostech uznává se jako předchozí stupeň exekuce zájem (Pfändung) a pak teprve přikročuje se ku dražbě.
Exekuce v nemovitosti dle rak. ex. řádu přejata byla v podstatě z pruského zákona o exekuci do nemovitostí ze dne 13. července 1883. 6 Zákon tento jako rak. řád. ex. dělí tuto exekuci na zápis vykonatelné pohledávky do pozemkové knihy, na nucenou správu a nucenou dražbu. 7 Stopy přejímaných §ů lze sledovati beze všech obtíží krok za krokem.8 Tak se také shledáváme v pruském zákoně ze dne 13. července 1883 s právem úkojným, jak při nucené dražbě, 9 tak při nucené správě. 10 K podstatě jich obou a zejména k rozdílům práva úkojneho v zákoně pruském a ex. řádu rakouském prozatím nepřihlédneme, hodlajíce se nejprve zabývati spíše zevní formou než samým jádrem. Chtějíce pátrati po původu této zevní formy, musíme zajíti do dějin pruské exekuce a jíti v nich od doby, kdy práva toho ještě nebylo, do doby, kdy právo toto v pruském právu vzniklo.
Pruské zákonodárství století 17.11 ještě nezná práva úkojného v jeho pozdější formě. Nevyhoví-li dlužník rozsudku a exekutorialiím, které po rozsudku naň byly vydány,12 přikročí se k exekuci. Postup kroků exekučních je přesně předepsán. Nejprve lze postihnouti movitosti. Z nich odejmou se nejdříve peníze a vydají hned věřiteli. Pak teprve vede se exekuce na ostatní svršky, při čemž vyloučeny jsou věci k živnosti dlužníkově potřebné, šaty a peřiny. Vůbec má se při tom postupovati zdrželivě, a dlužníku mají jen takové věci býti zabavovány, jichž odnětí mu nejméně škody způsobí a věřitele přece uspokojí.13Exekuce děje se zabavením. Teprve není-li movitostí, má býti saženo na nemovitosti. 14 Nemovitost’ provolá se podle místních zvyklostí. Tomu, kdo dá nejvíce, se přiklepne. Nenalezne-li se v prvních třech terminech žádný kupec, musí se nemovitost odhadnouti a provolává se zase na třech rocích po 14 dnech. Nekoupí-li i tu nikdo nemovitosti, má věřitel právo, převzíti nemovitost’ za odhadní cenu. Nemovitosť však se zase na třech rocích po 14 dnech s odhadní cenou, již věřitel podal, provolává, a nenalezne-li se kupec, jemu přiklepne. Dlužník má právo výkupu do roka a dne. Dává-li do roka někdo více, má věřitel právo předkupní. Cizím osobám vyhražuje se právo vlastnické do 30 let.15
Tento způsob exekuce potrval skorém beze změny až do konce století 18. Věřiteli je však povoleno, aby dobýval pohledávky ihned z nemovitostí, má-li ji na nich pojištěnu. Jinak musil ji vymáhati nejdříve na movitostech.16 Slibuje-li dlužník zaplacení, povolí se mu 3denní lhůta platební. Nedodrží-li jí anebo odepře-li placení vůbec, přikročí se k zabavování, při čemž takéž jen méně nutné věci mají býti odnímány a některé věci vůbec z exekuce jsou vyloučeny.17 Není-li dostatečných svršků anebo navrhuje-li to věřitel hned z počátku, přikročí se k zabavení pohledávek,18pak polovici služného a výslužného, 19 pokud podle zvláštních předpisů, o nich vydaných, vůbec podléhá exekuci. Nevedou-li tyto stupně k uspokojení věřitele, může na plody nemovitých věcí býti saženo. Exekuce na plody může se díti trojím způsobem. Nejmírnější způsob je zabavení důchodů (Beschlagnahme der Revenüen). Dlužníku se při tom ponechává správa nemovitosti. Odporuje-li tomu dlužník nebo snaží-li se důchody věřiteli odníti, přikročí se ku sekvestraci nebo immissi. Vezme-li věřitel statek sám do své správy, zove se to »Immission in engerm Verstande«; ponechá-li si soud správu sám, zove se to sekvestraci. 20 Nevede-li sekvestrace k uspokojení věřitele, může teprve k nemovitostem býti přikročeno. 21 Žádost’ za dražbu podává se u soudce rei sitae. Nemovitosti se odhadnou dle odhadních řádů, v té které provincii platných. Proti odhadu může činiti námitky i dlužník i vymáhající věřitel. V dražebním patentu musí 1. nemovitost: býti označena a odhadní hodnota udána, 2. vyzváni všichni, kdo jsou způsobilí nemovitosť tuto držeti, aby se hlásili a podání činili, 3. stanoveny tři dražební roky, 4. koupěchtivým oznámeno, že na nabídky po posledním roku se více reflektovati nebude, 5. upozorněno na zvláštní dražební podmínky, které snad v příčině této nemovitosti byly stanoveny. Dražba vyhlásí se v novinách. Na roku dražebním předloží se osvědčení o vyhlášce v novinách, a obecenstvo vyzve, aby podávalo. Učiní-li se podání na prvních dvou rocích, může se nemovitosť přiklepnouti, souhlasí-li s tím všichni interesenti. Jde-li o šlechtický statek, udělí se příklep, činí-li nejvyšší podání aspoň dvě třetiny hodnoty odhadní. Činí-li méně, lze přiklepnouti, jsou-li s tím věřitel i dlužník srozuměni. Nelze-li přiklepnouti, uvede se věřitel v držbu exekvované nemovitosti, aby bral její užitky. Nejde-li o statek šlechtický, přiklepne se i za menší podání, leda že by tomu všichni interesenti odporovali.22
V soudním řádu ze dne 6. července 1793 zůstala tato exekuce nezměněna.23 Zjednodušeno bylo pruské exekuční řízení novelou ze dne 4. března 1834,24ale o úkojném právu nebylo ještě ani slechu. Přece však zabývala se jím již r. 1822 pruská judikatura. Než nebylo to ve vlastních zemích práva pruského, nýbrž v rýnských provinciích, některými svými částmi již od 17. stol. s Pruskem spojených.25 Zde vydává se dne 1. srpna 1822 26 zvláštní řád dražební. Dochází zde k němu, aby prý odpomohlo se nedostatkům rýnského processního řádu a dražební řízení zjednodušilo. 27
Nemovitosti, které mají býti prodány, se zatímto účelem zabaví. § 2 citov. zák. zve tento akt »Beschlagnahme zum Verkaufe der Immobilien«, § 3 »Beschlagnahme der Immobilien«, § 5 »Beschlag zum Zwecke der Subhastation«. Tomuto zabavení musí předcházeti zvláštní rozkaz dlužníku, aby zaplatil, sice že se ku zabavení nemovitosti přikročí. Rozkaz doručí se dlužníku dle obecných forem obeslání.28 Chce-li pak věřitel předsevzíti zabavení, odevzdá exekučnímu soudci, kterým je soudce smírčí nebo delegát zemského soudu : 1. exekuční listinu aneb rozsudek a platební rozkaz v prvopise, 2. popis předmětu, který se má prodati, 3. ověřený výpis z katastru, 4. ověřený výpis z knih hypotečních o hypothekách na nemovitosti, 5. dražební podmínky a 6. prohlásí, co za nemovitosť nabízí. O všem tom sepíše se protokol,29 a soudce nařídí zabavení za účelem dražby, přikáže zápis jeho do knih hypotečních a doručení jeho dlužníku. Doručení dlužníku platí za formální zabavení, které však naproti třetím osobám stává se platným teprve dnem zápisu do knihy hypoteční.30 Každý nově přibylý věřitel přistoupí ku stávajícímu dražebnímu řízení. Jakmile exekuční soudce má ve svých rukou doklady o doručení a zápisu zabavení, vyhotoví subhastační patent a nařídí jeho vyhlášení. V subhastačním patentu musí býti uvedeno 1. jméno, živnosť a bydliště vymáhajícího věřitele a dlužníka, 2. označeny prodávané nemovitosti, pozemková daň a podání věřitele, 3. uvedeno, že v úplný výpis z pozemkového katastru a dražební podmínky lze v soudní kanceláři nahlédnouti, 4. určen den a místo, na kterém se provede dražba a udělí příklep.31 Obnáší-li daň pozemková méně než 4 tolary, vyhlásí se subhastační patent jen na soudě a v obci. Obnáší-li více, třeba jej mimo to uveřejniti třikráte v okresním vládním oznamovateli. V prvním případě musí mezi dražebním rokem a vyhlášením v obci a na soudě, které soudní sluha zvláštním soudním listem konstatuje, uplynouti nejméně 2 měsíce, v druhém nesmí tato doba býti kratší 4 měsíců, čítajíc ode dne první vyhlášky v úředních novinách. Činí-li daň pozemková více než 160 tolarů, prodlužuje se tato doba na 4 měsíce.32 Do 14 dnů po těchto vyhláškách musí subhastační patent býti doručen dlužníku a každému zástavnímu věřiteli, a v doručujících listech musí býti uvedeno, kdy se vyhlášky staly.33 Dražební rok odbývá se na soudě. Vymáhající věřitel musí na něm dražbu navrhovati. Nestane-li se tak, zastavuje se dražební řízení, leda že tu je jiný věřitel, který ku dražebnímu řízení přistoupil a pokračování jeho navrhuje.
Na to předloží se doručující listy, průkazy o vyhláškách a exempláře novin, v kterých byl subhastační patent publikován.34 Po té musí býti podány případné námitky proti přípustnosti nebo platnosti dražebního řízení. Námitky tyto se protokolují. Vymáhajícímu věřiteli je však volno žádati, aby, nehledíc k těmto námitkám, v dražbě se pokračovalo. Pak přečtou se dražební podmínky, a provolá podání vymáhajícího věřitele.35 Z podávání jsou vyloučeni exekuční soudce, soudní zapisovatel a vyvolávač, dále osoby neznámé a takové, o nichž se ví, že nejsou s to platiti.36 Dražba provádí se při hořících svíčkách. Vyhoří-li při některém podání tři svíčky, v nichž každá hoří aspoň jednu minutu, a nepodá-li se více, učiní se příklep.37 Vydražitel může do 3 dnů po příklepu ohlásiti jméno třetího, pro něhož vlastně kupoval. Zůstává však i s tímto třetím jednostejně к nedílné ruce zavázán.38 Neučiní-li se podání žádné, přiklepne se vymáhajícímu věřiteli za podání, které byl při zahájení dražebního řízení učinil.39 Námitky odkáže exekuční soudce ku zvláštnímu roku na zemském soudě. Rok tento sám ihned položí.40 Nesplní-li vydražitel dražebních podmínek, provede se relicitace. Co se nestrží, může na prvním vydražiteli exekučními prostředky býti vymáháno.41 Splní-li se dražební podmínky, vydá se vydražiteli dražební protokol ve formě rozsudku.42
V těchto hrubých rysech shledáváme již také základní kostru dražebního řízení dle nového rak. exek. řádu. V pruském subhastačním řádu ze dne 15. března 1869 a pruském zákoně o exekuci v nemovitosti ze dne 13. července 1883, vystupují nám tyto obrysy již v pevných, určitých liniích. Zůstaňme však ještě při tomto základě, pátrajíce i zde po dřívějším. O původu exekuce dle subhastačního řádu ze dne 1. srpna 1822 podává nám zprávu tento řád sám. Vydává se, jak už jsme výše uvedli, za tím účelem, aby se nedostatkům rýnského processního řádu odpomohlo. Tímto rýnským processním řádem není však žádný jiný řád než francouzská procedure civile.43 Porovnávajíce její jednotlivé §§ s §§ subhastačního řádu ze dne 1. srpna 1822, vidíme, že jsou jen místy poněkud pozměněný jich překlad. Tak nejprve, hledíme-li k uhelnému kamenu celého dražebního řízení, ku »Beschlagnahme zum Verkaufe der Immobilien«, vidíme, že je to »saisie immobilière« v čl. 673—748. civ. proc., vyšlá na domácí půdě ze zvyků starobylých. Právní vývoj složil francouzskou exekuci v nemovitosti z různých živlů, vzniklých v pays coutumier a pays de droit écrit, ale základ saisie jde až do šedé dávnověkosti, do doby legis salicae. Saisie je jen staré missio in bannum, které v movitosti připouštěl i zákon salický.44 Exekuci v nemovitosti zavedlo v říši franské teprve kapitulare Ludvíka Pobožného r. 817.45 Missio in bannum vyslovoval hrabě nebo královský posel. Bylo jím postihováno veškeré jmění dlužníkovo. Ban prováděl se tím, že soudce vložil svou ruku na pozemek aneb vytýčil na něm hůl s rukavicí. Takovým znamením byl také víšek, hrubý snad obraz zaťaté, hrozící pěsti.46 Dlužník byl ze svého majetku vyobcován a návrat jemu zakázán. Nakládání majetkem bylo mu odňato a, nakládal-li přes to, bylo jednání jeho neplatné. Nevyprostil-li dlužník do roka a dne zabavený majetek ze soudního banu, stalo se odnětí jeho definitivním. Nastoupilo uhražování dluhu ze zabavené podstaty, nejdříve z movitostí a, nedostačovaly-li tyto, z nemovitostí. Nemovitosti byly věřiteli do výše jeho pohledávky vděďovány. Co zbývalo, zabíral fiskus.47
Z těchto počátků béře se vývoj francouzské exekuce v nemovitosti. Některá práva obyčejová ignorují dokonce karolínskou exekuci v nemovitosti a vycházejí docela z předchozí doby nedotknutelnosti nemovitého majetku. Exekuce v nemovitosti je nepřípustná. Jen dlužník sám může zcizovati svůj nemovitý statek, aby věřitele uspokojil. Prodává-li se, musí se to díti s jeho vůlí. Tento neudržitelný stav razí sám své přeměně cestu. Brzy se svolení dlužního přímo žádá. Odtud je pak již malý krok k nucení a vynucení.48 Na dlužníka počíná se naléhati, aby prodal, donucovacími prostředky.49 Jedním z těchto prostředků jsou t. zv. »garnissaires« nebo »gardes«, které soudobá mluva, vystihujíc jich donucovací činnost u dlužníka, »mangeurs« zove. Dlužník musil je totiž vydržovati.50 Účinnějším prostředkem bylo zbaviti dlužníka svobody. Byl držán ve vazbě tak dlouho, až dal ku prodeji své svolení.51 Nepostačitelnost tohoto donucovacího řízení vedla ku surrogátu svolení dlužníkova, ku prodeji soudnímu.52 V dějinách exekuce je prodej tento tím zajímavý, že předchozího zabavení nemovitosti nevyžaduje,53 takže, kdyby mluvilo se ve výrazech osnovy rak. ex. řádu, bylo by to úkojné právo v nejčistší své formě.
V jiných právech obyčejových jde vývoj od karolinského misso in bannum. Nemovitost béře se do fróny a klade se do rukou krále. Vytýčí se na ní víšek,54 nebo korouhev, později královské znaky. Při trestním řízení odnímá se ještě dlužníku držba.55 Při vymáhání dluhu zbývá však z pravé fróny již jen slupka, poněvadž dlužníku není zcizování zakázáno, a fróna se mu jen ukládá, aby své věřitele uspokojil. Zakončení této exekuce je soudní prodej, když byla nemovitost třikráte k němu provolána. Provolání toto zove se »criée«.56
V pays de nantissement57 je fróna neboli »main assise« kterou se nemovitost do rukou krále klade, jen fiktivní. Proto třeba svědků, aby ji dosvědčili. Dlužníku se nemovitost neodebéře.58 Fiktivní je také »mise de fait«, kterým se věřitel na zabavený statek zvádí.59 Zevní formy zabavení jsou tytéž, jako jinde. Fróna zbavuje dlužníka práva věc prodati. Z více věřitelů, kteří přikročili ku statku, má pro řízení přednost první.60 Konec řízení je prodej.
Exekuci v nemovitosti uspořádala jednotně královská ordonance z r. 1551. Soudní vykonavatel odebéře se, když byl vydán »un commandement simple« a »un commandement recordé«, na místo samé a provede u přítomnosti dvou svědků zabavení (saisie réelle). Majetek selský musí býti popsán dle svých hranic, léno postihne se však již v sídle.61 O zabavení sepíše se protokol, který svědkové podepíšou. Na to zřídí se komisaři, kteří zabavenou nemovitost opatrovati mají.62Provedené zabavení zapíše se do příslušných rejstříků a dlužníku se oznámí s tím, že přistoupí se ke »criées.«63 Když pak i »criées« se odbudou, nadchází prodej. Statek připadl tomu, kdo nejvíce podal. Podávati se však mohlo do nekonečna. Tím také saisie stávaly se nekonečnými. Královská ordonnance zavedla tudíž podávání při hořících svíčkách. Mohlo se podávati, dokud neshořely.64
Tato exekuce v nemovitosti našla s jistými změnami i místa v procedure civile, a odtud přešla do subhastačního řádu ze dne 1. srpna 1822. Tento řád, jak již uvedeno, saisie immobilière zjednodušil. Dle čl. 675 provádí saisie soudní vykonavatel na místě samém, zapisuje ji do zvláštního, za tím účelem vedeného rejstříku65 a oznamuje dlužníku.66Subhastační řád ze dne 1. srpna 1822 řízení to zkrátil. Dřívější jednání na místě samém přeneseno na soud, před smírčího soudce. Co dříve zahrnuto býti musilo v protokolu o saisie, musí věřitel již předložiti smírčímu soudci, načež tento, shledav vše správným, vyslovuje, že nemovitost se zabavuje a rozkazuje, aby zabavení zapsáno bylo v rejstřík hypoteční a oznámeno dlužníku. Oznámení toto platí za formální zabavení, účinky jeho naproti třetím osobám nadcházejí však teprve ode dne zápisu zabavení v knihách hypotečních.67 Tato »Beschlagnahme«, vyslovovaná exekučním soudcem, oznamovaná dlužníku a zapisovaná do knih hypotečních přešla do subbastačního řádu ze dne 15. března 1869 68 a zákona o exekuci v nemovitosti ze dne 13. července 1883.69 Osnova rak. řádu exekučního, jakkoli exekuci v nemovitosti z pruského zákona ze dne 13. července 1883 převzala, octla se pojmem »Beschlagnahme« ve velikých rozpacích.
Francouzská exekuce v nemovitosti měla, jak jsme viděli, své historické odůvodnění v právu francouzském. Převzetí její v právu pruském odpovídalo celkem stavu, v kterém se toto nalézalo. Pruská exekuce v nemovitosti neměla žádného připojení ke knihám hypotečním. Do knih těchto zapisovány byly pouze pohledávky, při nichž smlouva neb zákon skytaly důvod k zástavnímu právu. Uznávalo se sice pignus praetorium, ale dle hypotečního a konkursního řádu ze dne 4. února 1722 předcházeli věřitelé, mající pro sebe zapsané pignus publicum, věřitelům s immissí,70 třeba by jich práva byla dřívějšího data než práva zapsaná.71 Fridericianské zákonodárství při tomto stavu zůstalo. Pruský Landrecht (I. 20 § 5) odkazoval na soudní řád v příčině nabytí zástavního práva cestou exekuce. Soudní řád ze dne 6. července 1793 72 zařaďoval pak věřitele judikátní do 5. třídy dle časového postupu jich immissí; zapsaní věřitelé naproti tomu nalézali se v třídě třetí. Nedostatkům těmto hleděly odpomoci reskripty ze dne 6. listopadu r. 1797 a ze dne 2. září 1799, povolující zápis protestace »de non amplius intabulando«, byla-li povolena subhastace nebo sekvestrace.73 Proti takovémuto stavu věci bylo řízení dle subhastačního řádu ze dne 1. srpna 1822 přece jen dokonalejší. Pruské zákonodárství, které i při mobilární exekuci pro daně a veřejné dávky ku francouzskému zákonodárství se přimklo,74 použilo francouzského vzoru v subhastačním řádu ze dne 1 srpna 1822 přece jen s prospěchem. Na místo neurčité a nejisté formy protestace de non intabulando zařaděn tu v pruské zákonodárství tvar sice ještě nedokonalý, ale přece již ucelený, sprostředkující spojitosť mezi hypothekárními knihami a exekucí v nemovitosti dosti důmyslně. Zárodky jiného vývoje domácího musily tím ovšem zakrněti. Zákon ze dne 4. března 1834 zavedl zápisy práva zástavního za vykonatelné pohledávky.75 Zápisy tyto mohly svésti pruskou immobilární exekuci do pozemkových knih. K nim mohl se navázati další vývoj. Recepcí francouzské immobilární exekuce zůstaly však kusými, strnulými, nedoživše vzrůstu, který dožiti chtěly. Takými jsou i v zákoně ze dne 13. července 1883,76 i v rak. ex. řádě.77
Základem pruské exekuce v nemovitosti byla jich »Beschlagnahme«, staré, tisíciletým vývojem posvěcené a odůvodněné zřídlo práva přístupu k nemovitostem dlužníkovým. Měl ji nebo mohl ji zavésti zákonodárce také do rakouského práva? Byly tu vážné překážky. Pruská »Beschlagnahme«, srovnávajíc ji s nabýváním rakouského exekučního práva zástavního ku nemovitostem byla přece jen něco neúplného, nedokonalého. Rakouské právo po době kvasu, tísně a neshody nově zavedených knih s exekučním řízením našlo souladný poměr mezi oběma. Prohlásilo exekuci, na místě samém vedenou (Ansatz) za nepotřebnou a povolilo při exekuci na nemovitosti hned intabulaci, vklad exekučního práva zástavního jako první stupeň exekuce.78Zda bylo možno proti tak určitému tvaru práva hypothekárního zavésti tvar tak mlhavý, jako byla »Beschlagnahme«, vyslovovaná pouze exekučním soudcem a zapisovaná ve formě poznámky zavedení řízení dražebního v knihy hypoteční? Osnova rak. ex. řádu odmítá proto »Beschlagnahme« a zůstává toliko při knihovní poznámce zavedení řízení dražebního.79 Domnívá se, že odmítne celý ústav, odmítne-li jeho jednu formu. I poznámka dle code de procédure,80 subhastačního řádu ze dne 1. srpna 1822,81 ze dne 15. března 1869 82 a zákona o exekuci v nemovitosti ze dne 13. července 1883 83 nebyla nic jiného než účinnost zabavení i naproti osobám třetím. Tento význam při ní zůstává, i když zákonodárce se omylně domnívá, že tu žádného zabavení a tudíž žádného zástavního práva není. To zástavní právo se vskutku nabývá, a samy předpisy rak. ex. řádu musí o tom přesvědčiti zákonodárce v §§ 135 a 208 o prioritě a v § 216 o podílu na rozvrhu nejvyššího podání. Ač zdrželivě, vyslovuje to i poplatková novela ze dne 26. prosince 1897 č. 305 ř. z. žádajíc, aby se platilo poloviční vkladné ze zápisu poznámky draž. řízení (§ 9). Vždyť dle dosavadního poplatkového práva platí se při pohledávkách vkladné jen tehdy, zřizuje-li se pro ně zástavní právo.84 Tyto všechny okolnosti musí nás vésti k tomu, že i přes odpírání v motivech je v exekučním řádu rakouském přejata »Beschlagnahme« pruského zákona, která však ničím jiným není než zástavním právem k nemovitosti ovšem nedokonalé, s vkladem exekučního práva zástavního dle josefínského soudního řádu naprosto nesrovnatelné formy.85 Důsledek toho je však důležitý i pro samo úkojné právo. Právo toto v pojmu, jemu osnovou ex. řádu přikládaném, neexistuje, nýbrž základ nuceného prodeje nemovitosti je i dle ex. řádu jako dříve zástavní právo, k ní nabyté, ovšem zástavní právo primitivní, nevyvinuté formy.
Stopy francouzského původu jsou ve všech, po subhastačním řádu ze dne 1. srpna 1822 vydaných exekučních zákonech, i v ex. řádu rakouském znatelný. Již sám ne příliš podařený název »Der betreibende Gläubiger« je francouzský. Je to »le poursuivant« z code de procédure civile.86 Z něho stal se v subhastačním řádu ze dne 1. srpna 1822 »Gläubiger, auf dessen Namen die Subhastation betrieben wird«,87 ale také již »der die Subhastation betreibende Gläubiger«.88 Na téže terminologii zůstal i subhastační řád ze dne 15. března 1869,89 termin technický »der betreibende Gläubiger« vytvořuje však již zákon ze dne 13. července 1883,90 z něhož přejímá jej i rak. řád exekuční.91 I z formelního uspořádání je původ patrný. To zřejmo z návrhu na zavedení dražebního řízení,92 přístupu nového věřitele ku dražebnímu řízení,93 znění dražebního ediktu,94 jeho doručování,95 doby položení dražebního roku,96 fornialit při jeho zahájení, 97odporů pro zmatky,98 znění dražebního protokolu 99 a vymáhání úbytku nejvyššího podání na prvním vydražiteli při relicitaci. 100 Zbývá ještě zmínka o úkojném právu při nucené správě. Jak jsme svrchu uvedli, bylo dle pruského práva zabavení plodů věřiteli teprve tehdy přístupno, byly-li ostatní prostředky exekuční bez úspěchu vyčerpány. S tímto obmezením nalezl francouzský způsob přistoupiti ku plodům nemovitosti v pruském právu přijetí. Do pruského práva přešla tu francouzská »saisiebrandon« nebo-li »saisie des fruits pendane par racine«. Stalo se to zase prostřednictvím práva porýnského. V Porýnsku převzal z code de procedure civile zabavování plodů zákon ze dne 24. listopadu 1843 o exekučním vymáhání přímých a nepřímých daní a jiných veřejných dávek a poplatků.101 Zákon tento s malými změnami publikován byl r. 1845 ve Vestfálsku,102 r. 1853 ve východních provinciích103 a r. 1858 v Předních Pomořanech a Rujáně.104 Nucenou správou tohoto druhu zabavovány byly plody. Správa sama zvala se podle těchto zákonů »Beschlagnahme der Früchte auf dem Halm«.105 Prováděla se na místě samém odevzdáním nemovitosti dlužníkovy do rukou správce. Pruský zákon ze dne 13. července 1883 tento účinek »Beschlagnahme« v příčině plodů zachoval, jinak ale skonštruoval pojem její úplně samostatně »Beschlagnahme«, ať cílí ku prodeji nebo ku braní plodů, postihuje celou nemovitost, zabavuje ji106 a dává tak věřiteli, ať dobývá své pohledávky nuceným prodejem neb nucenou správou, právo, aby na rozdělení nejvyššího podání bral podílu,107 Zabavení nemovitosti a plodů vzniká odevzdáním nemovitosti nucenému správci; byla-li však již nucená správa zavedena, doručením usnesení o přístupu.108 I v rakouském ex. řádu přejata byla tato exekuce v plody, ovšem zdánlivě zase bez svého základu »Beschlagnahme«. Priorita její však nevzniká odevzdáním nemovitosti správci, nýbrž knihovním zápisem poznámky zavedené správy, kteráž pak i podíl na rozvrhu nejvyššího podání zjednává.109 I tu jde tedy jen o neurčitě vyslovené právo zástavní ku celé nemovitosti.110
Dr. M. Stieber.
  1. Viz motivy ku vládní osnově ex. řádu (č. 689 příloh k stenogr. prot. posl. sněm. XI. zas. 1893) str. 149 a násl., str. 174 a násl., str. 181 a násl., Neumann, Die Executionsordnung, str. 238, Stubenrauch, Commentar, 8. vyd. str. 653, Landauer, Die Neugestaltung des österr. Pfandrechts (Grünhuts Zeitschrift, XXX.) str. 537 a násl. Tento domnívá se (str. 539) omylně, že ex řád slova »Befriedigungsrecht« vůbec nezná, nýbrž že se ho užívá jen v motivech. Ex. řád uvádí však slovo toto na více místech, tak v §§ 104, 135 a 218.
  2. Ott, Drobnůstky z prakse soudní (Zprávy právnické jednoty moravské 1904) str. 13.
  3. Meibom, Das deutsche Pfandrecht, str. 97 a násl., Planck. Das deutsche Gerichtsverfahren im Mittelalter, II. str. 253 a násl.
  4. Viz o tom níže.
  5. Meibom, l. с. str. 112 a násl.
  6. Gesetz, betreffend die Zwangsvollstreckung in das unbewegliche Vermögen, vom 13. Juli 1883 (G. S. S. 131), Grotefend, 1883 str. 378 a násl.
  7. § 2. »Die Zwangsvollstreckung in Grundstücke erfolgt: 1. durch Eintragung in das Grundbuch, 2. durch Zwangsversteigerung, 3. durch Zwangsverwaltung. Der Gläubiger kann nach seiner Wahl eine dieser Massregeln oder mehrere derselben neben einander ausführen lassen.«
  8. Shodu více méně lze zejména konstatovati při těchto §§ ; § 3 (rak. ex. ř.) = § 70 (pruského zákona), § 88 (r.) — § 43 (p.), § 96 (r.) rz: § 6 (p.), § 101 (r.) = § 20 (p.), § 99 (r.) = § 142 (p.), § 108 (r.) zr § 142 (p.), § 110 (r.) = § 140 (p.), § 119 (r.) = § 140 (p.), § 120, (r.) = § 148, (p.) a § 28a (p.), § 120 3 (r.) = § 148, a § 26 (p.), § 120 4 (r.) = § 148, (p.), § 133 (r.) == § 14 (p.), § 134 (r.) = § 18 (p.), § 178 (r.) = § 52 (p.), § 179 (r.) = § 61 (p.), § 180 (r.) = § 65 (p.), § 182 (r.) = § 72 (p.), § 184, (r.) = § 75e (p.), § 184, (r.) = § 754,6 (p.), § 184s (r.) = § 7510 (p.), § 184e (r.) = § 75 415 (p.), § 184, (r.) = § 75, (p.), § 184g (r.) = § 62 (p.), § 186 (r.) = § 78 (p.), § 188 (r.) = § 69 (p.), § 192 (r.) — § 62 (p.), § 200 4 (r.) = § 70 (p.), § 216 3 (r.) = 26 (p.), § 218, (r.) = § 38, (p.), § 222 4 (r.) = § 112 (p.), § 242 (r.) = § 157 (p.), § 242, (r.) = § 160 (p.), § 246 (r.) = § 159 (p.).
  9. § 13 a násl.
  10. § 139 a násl.
  11. Viz Churfürstlich Brandeburgisches Revidirtes Land-Recht des Hertzogthumbs Preussen, Königsberg 1685.
  12. l. c. str. 276 § 2.
  13. l. c. §§ 4-6.
  14. l. c. § 8.
  15. Titul 48: »Feilbieten, Subhastation und Verkauffung der verholffenen Güter« §§ 1—13.
  16. Corpus juris Fridericianum ze dne 14. dubna 1780 I. díl, 24. titul §§ 52—54 a k tomu § 95 а 134.
  17. l. c. §§ 55-88.
  18. l. c. §§ 88—91.
  19. l. c. §§ 93, 94.
  20. l. c. §§ 95 a násl.
  21. l. c. § 134 а k tomu § 53.
  22. 28. titul: »Vom Subhastationsprocesse« §§ 5 a násl.
  23. Viz 24. titul §§ 62 a násl., a 52. titul §§ 3 a násl.
  24. Verordnung über die Execution in Civilsachen vom 4. März 1834 (G. S. S 31), Grotefend I. str. 448.
  25. Bornhak, Preussische Staats- u. Rechtsgeschichte, str. 95, 376 a násl.
  26. Subhastations-Ordnung für die Rheinprovinzen. (G.-S. S. 195), Grotefend I., str. 321 a násl.
  27. Viz úvod k cit. zákonu.
  28. § 2 cit. zák., srovn. též Puchelt, Das Rheinisch-französische Privilegien- und Hypotoekenrecht II., tamže Gorius, Das Privilegien- und Hypothekenrecht in der preussischen Rheinprovinz, str. 36.
  29. § 4 cit. zák., Gorius, l. c. str. 37 a násl.
  30. § 6 cit. zák., Gorius, l. c. str. 39 a násl.
  31. §§ 12, 13 cit. zák., Gorius, l. c. str. 40.
  32. §§ 13, 14, 15 cit. zák., Gorius, l. c. str. 41 a násl.
  33. § 16 cit. zák., Gorius, l. c. str. 43.
  34. §§ 17, 18 cit. zák., Gorius, l. c. str. 44.
  35. § 21, Gorius, str. 52.
  36. § 22, Gorius, str. 52.
  37. § 23, Gorius, str. 52.
  38. § 25, Gorius, str. 55. Ustanovení to pochází z čl. 19. zák z 11. brumairu r. VII.
  39. § 24, Gorius, str. 52.
  40. § 27, Gorius, str. 48.
  41. §§ 36—38, Gorius, str. 65 a násl.
  42. §§ 26, 33, Gorius, str. 53 a násl.
  43. O poměru francouzského práva k pruskému viz Bornhak, l. c. str. 430 a násl.
  44. Brunner, Deutsche Rechtsgeschichte II. str. 452 a násl., Sohm, Der Process der lex salica, str. 28 a násl.
  45. Brunner, l. с. str. 458, Meibom, str. 97.
  46. Brunner, str. 459 a násl., Meibom, str. 100.
  47. Brunner, str. 459, Meibom, str. 98 a násl.
  48. Egger, Vermögenshaftung und Hypothek nach fränkischem Recht, str. 101 a násl.
  49. Egger, str. 103 a násl.
  50. Egger, str. 104 a násl. Viz o tom Вeaumanoir, Les Coutumes du Beauvoisis, II. str. 313.
  51. Toto násilné nucení zvalo se marquer it: saisir par représaille; viz Egger, str. 106.
  52. Egger, str. 109, 120 a násl.
  53. Egger, str. 122.
  54. Egger, str. 113. Víšek zove se »brandon« a proto také bráti ve frónu »brandonner« ; viz též Franken, Das französische Pfandrecht, str. 32.
  55. Egger, str. 113.
  56. Egger, str. 115. Viz také Coutume du Bailliage de Troyes 1715 II. čl. 126, Edit du roy Henry II. z r. 1551 о criéé (Coutume ď Orléans), II. str. 413.
  57. Pikardii, des Artois, des Vernandois, viz Franken, str. 170, О nantissement viz str. 30.
  58. Egger, str. 390.
  59. Egger, str. 321. Viz u téhož citát z Pathou, Commentaire sur les Coutumes de la Ville de Lille et de sa Châtellenie, k tit. VIII čl. 9. č. 5; »La presence du prévôt, de son lieutenant ou d’un sergent, est nécessaire dans la mise aux biens qui doit être faite pardevant quatre échevins; parce que c’est un oeuvre de loi dont l’opération consiste, à mettre le créancier saisissant ou son procureur spécial dans les biens et effets saisis, non pas réellement, mais par fiction, laquelle néanmoins a autant ď effet, que si le créancier y étoit mis réellement.«
  60. Egger, str. 327.
  61. Le coutumier de Picardie I. str. 663, Coutume ď Orléans II. str. 350 art. CCCCLXVII., Dictionnaire universel raisonné de justice naturelle et civile 1778, Tome XII. str. 380, Champeaux v Grande Encyclopédie, str. 308.
  62. Le cout. de Picardie, Contûmes ď Amiens, str. 663.
  63. Le cout. de Picardie I. str. 659 »Des criées«, Coutumes du bailliage de Senlis, str. 435, Coutumes ď Orléans II. str. 351 čl. 469.
  64. Campeaux v Grande Encyclopédie, str. 308 a násl. Ze svíček však vzešly nové úskoky. Vypravuje se, že někteří dražitelé, učinivše podání, zakašlali tak silně, že svíčka zhasla. Jiní čekali, až byla svíčka skorém dohaslá, aby pak učinili teprve své podání. Dle code de procédure civile musí 3 svíčky dohořeti, zapáleny jedna po druhé, při každém podání, aby se na ně mohl uděliti příklep; viz čl. 708 star. znění a čl. 706 znění nového.
  65. Rejstřík zove se »Transcriptions des saisies et dénonciations des saisie immobilières,« viz jeho formulář u Puchelta, I., str. 343.
  66. Čl. 675. (Viz pozn. 92), čl. 676: »Copie entière du procès-verbal de saisie sera, avant ľ enregistrement, laissée aux greffiers des juges de paix, et aux maires ou adjoints des communes de la situation de ľ immeuble sais:, si c’est une maison; si ce sont des biens ruraux, à ceux de la situation des bâtimens, s’il y en a, et s’il n’y en a pas, à ceux de la situation de la partie des biens à laquelle la matrice du rôle de la contribution foncière attribue le plus de revenus: le maires ou adjoints et greffiers viseront l’original du procès-verbal, lequel fera mention des copies qui auront été laissées.« Čl. 677 : »La saisie immobilière sera transcrite dans un registre à ce destiné au bureau des hypothèques de la situation des biens pour la partie des objets saisis qui se trouve dans l’arrondissement.« Čl. 680: »La saisie immobilière sera, en outre, transcrite au greffe du tribunal où doit se faire la vente...« Čl. 681: »La saisie immobilière, enregistrée comme il est dit aux articles 677 et 680, sera dénoncée au saisi... L’original de cette dénonciation sera visé dans les vingt-quatre heures par le maire du domicile du saisi, et enregistré dans la huitaine, outre un jour pour trois myriamètres, au bureau de la conservation des hypothèques de la situation des biens, et mention en sera faite en marge de l’enregistrement de la saisie réelle.«
  67. § 4 (vi2 v pozn. 92), § 5: »In der hierüber sogleich, mit Angabe der Stunde, des Tages, Monates und Jahres aufzunehmenden Verhandlung hat der Friedensrichter oder der Deputirte des Landgerichts die Beobachtung der Vorschriften des vorhergehenden Paragraphen genau zu konstatiren; er verfügt sodann den Beschlag zum Zwecke der Subhastation und verordnet dessen Eintragung in die Hypothekenregister, sowie die Zustellung dieser Verfügung und der ihr zu Grunde liegenden Verhandlung an den Schuldner, in den für die Vorladungen vorgeschriebenen gesetzlichen Formen.« § 6: »Diese Zustellung dient als förmliche Beschlagnahme jedoch treten deren Wirkungen gegen einen Dritten erst von dem Tage der Eintragung in das Hypothekenbuch (§ 5) ein. Diese Eintragung wird auf der, zu diesem Zwecke ertheilten Ausfertigung der Verhandlung bescheinigt und dieselbe den Akten beigefügt.«
  68. § 8: »Wenn der Subhastationsrichter den Antrag für begründet erachtet, so spricht er die Einleitung der Subhastation oder den Beitritt des Gläubigers zu derselben in besonderer Verfügung aus und setzt den Schuldner davon in Kenntniss.« § 9. »Die Einleitung der Subhastation bewirkt zu Gunsten der Gläubiger, welche dieselbe veranlasst haben oder ihr beigetreten sind, sowie der zur Zeit der Einleitung vorhandenen Realgläubiger eine Beschlagnahme des Grundstücks und macht dasselbe in Bezug auf diese Personen zu einer streitigen (litigiösen) Sache.« § 10: »Bei Erlass der Einleitungsverfügung ersucht der Subhastationsrichter die zuständige Hypothekenbehörde, den Vermerk, dass die notwendige Subhastation eingeleitet sei, in dasHypothekenbuch einzutragen und einen Hypothekenschein zu den Subhastationsakten mitzutheilen.«
  69. § 16: »In dem Beschluss, durch welchen das Verfahren eingeleitet oder der Beitritt zu demselben zugelassen wird, ist zugleich auszusprechen, dass das Grundstück zu Gunsten des Gläubigers in Beschlag genommen wird... Die Beschlagnahme wird durch die Zustellung des Beschlusses an den Schuldner bewirkt. Die Zustellung erfolgt von Amtswegen.« § 18: »Auf Ersuchen des Gerichts hat der Grundbuchrichter in das Grundbuch einzutragen, dass die Zwangsversteigerung beantragt sei. Das Ersuchen erfolgt von Amtswegen bei Erlassung des Einleitungsbeschlusses.« Motivy zákona (viz Dernburg, Das preuss. Hypothekenrecht II. str. 373) uvádějí tu k odůvodnění, že exekuce reální musí býti na roveň postavena exekuci mobilární a že prý zabavení nemovitosti jako zájemné právo zástavní dle § 709 c. ř. pr. (l. c. str. 371) bylo vytvořeno. Důkazy v textu usvědčují motivy tyto z nepravdy. »Beschlagnahme« nemovitostí je podobná zájmu movitostí, ale nepovstala podle něho, nýbrž vedle něho líčeným vývojem.
  70. O immissi viz Corp. juris frid. I. díl, 24. titul § 102 a násl.
  71. Dernburg II., str. 113 a násl.
  72. I. tit. 50. § 447 a násl., Dernburg II., str. 114.
  73. Dernburg II., str. 114.
  74. Srvn. na př. v příčině věcí vyloučených ze zájmu ordonnanci z r. 1667 tit. XXXIII. čl. 14. code de procedure civ. čl. 592, § 12 prusk. zák. z 24. listopadu 1843, § 715 něm. soud. ř. z 30. ledna 1877, § 2 rak. ex. novely ze dne 10. června 1887 č. 74 ř. z. a § 251 rak. ex. ř. Ze čl. 592 code de proc. civ. odst. 6.: »Les outiles des artisans, nécessaires à leurs occupations personnelles« a odst. 8.: »Enfin une vache, ou trois brebis, ou deux chèvres, au choix du saisi, avec les pailles, fourrages et grains nécessaires pour la litière et la nourriture desdits animaux pendant un mois« objevují se s nepatrnou změnou v doslovném překladu ve všech těchto zákonech.
  75. § 22: »Zu § 110 ff. Tit. 24. Der Gläubiger erwirbt durch solche Erkenntnisse, Vergleiche und Zahlungs-Verfügungen, aus welchen eine Execution stattfindet, für Kapital, Zinsen und Kosten, und für die Kosten der Eintragung, einen Titel zum Pfandrecht auf die dem Schuldner zugehörigen Immobilien (Allgemeines Landrecht Thl. I. Tit. 20 § 5). Er ist nach Ablauf der im Zahlungsbefehl (Processordnung Tit. 24., § 31) bestimmten Frist befugt, die Eintragung in das Hypothekenbuch auch ohne besondere Einwilligung des Schuldners bei dem Process-Richter nachzusuchen, und Letzterer ist verbunden, die Eintragung bei der Hypothekenbehörde unter Mittheilung einer mit dem Atteste der Rechtskraft versehenen Ausfertigung des Erkenntnisses, Vergleichs etc. und, wenn ein Instrument über den Anspruch vorhanden ist, unter Beifügung desselben in Antrag zu bringen, auch gleichzeitig den Schuldner davon zu benachrichtigen.« )
  76. § 2 odst. 1. a §§ 6 až 12.
  77. §§ 87 až 89 a srvn. k tomu motivy vládní osnovy str. 171.
  78. Viz můj článek »Počátky prenotace« (Sborník II.) str. 50.
  79. §§ 134 a 135. K tomu srvn. z motivů vládní předlohy str. 149; »Bisher war die Pfandrechtsbegründung (Erwirkung des executiven Pfandrechtes) die unerlässliche Vorstufe für jede Immobiliarexecution, und das rechtskräftig zu Executionszwecken erworbene Pfandrecht bildet sozusagen das Rückgrat des ganzen weiteren Executionsverfahrens, mag letzteres bloss auf Sequestration oder auf Verkauf des Grundstückes gerichtet sein. Der Natur des Pfandrechtes wurde mit dieser Verbindung gewiss Gewalt angethan, denn seine Aufgabe ist die der Creditsicherung (takový účel má totiž v právu pruském s institutem pozemkových a hypotečních listů [srvn. o tom Dernburg II. str. 113], nikoli však v právu rakouském [srvn. o tom Ott, Drobnůstky str. 113 a Landauer, str. 544], jak i dějiny jeho ukazují), während es hier lodiglieli dem Rückforderungszwecke, der Eintreibung der aussen - stehender Forderungen zu dienen hat ; es wird hier begründet, nicht um die Belassung des Werthes beim Schuldner zu ermöglichen, sondern im Gegentheile, um diesen Wert aus dem schuldnerischen Vermögen herausziehen zu helfen, um also möglichst bald wieder zu verschwinden. Es hat mit anderen Worten den Charakter einer conservirenden Massregel verloren, ist zu einer reinen Realisirungsveranstaltung geworden; doch darüber wurde hinweggesehen in Anbetracht gewisser praktischer Vortheile, welche die Fundirung der Immobiliarexecution auf das Pfandrecht bietet und von welchen der wichtigste wohl der ist, dass damit der Vorrang des Befriedigungsrechtes einer gewissen Person in Ansehung dieses Grundstückes u. s. w. ein für allemal unzweifelhaft festgestellt wird, und zwar mit Wirkung sowohl gegen Schuldner, als gegen Dritte. Die Nothwendigkeit vorgängigen Pfandrechtserwerbes verlangsamt das Executionsverfahren und vertheuert es auch namentlich bei grösseren Forderungen nicht unbedeutend; aber gegenüber dem Vortheile der unanfechtbaren Prioritätsfeststellung und der Sicherung des Befriedigungsrechtes gegen alle weiteren Dispositionen des Schuldners legte man nicht allzuviel Gewicht darauf. Bei dem Unternehmen, den viel beklagten Übelständen der heutigen Immobiliarexecution nach Thunlichkeit ein Ende zu machen, trat nun auch die Frage auf, ob die bisherige pfandrechtliche Construction des Executionsverfahrens unentbehrlich, oder nicht vielmehr, oder nicht vielmehr auch in dieser Richtung Gelegenheit zu einer Vortheil und Besserung verheissenden Abänderung gegeben sei... Der oben erwähnte specielle Vortheil der Pfandrechtsbasis, das was diese dem Exe- cution führenden Gläubiger wertvoll macht, kann ihm auch ohne Pfandrechts- erwerb in vielen Fällen ungeschmälert verschaffe werden. So überall, wo auf bücherlich eingetragene Liegenschaften Execution geführt wird. Das von der Grundbuchsgesetzgebung des Jahres 1871 (nesprávno, poněvadž rak. zákonodárství znalo již před rokem 1871 ústav knihovních poznámek; viz Klepsch, Tabularrecht, str. 80 a násl.) aufgenommene Institut der bücherlichen Anmerkung eignet sich hiezu in ganz vorzüglicher Weise; es fixirt die Priorität in derselben Sicherheit wie die Pfandrechtseinverleibung, und es lassen sich mit der Anmerkung gleich absolute Wirkungen gegen Dritte verbinden, wie mit der Einverleibung. Wo die Gelegenheit zu bücherlicher Einverleibung vorhanden ist, da erscheint deshalb ein eigener Pfandrechtserwerb überflüssig. Die Kosten desselben, sowie der durch den Pfand- rechtserwerb bedingte Aufschub des eigentlichen Realisations Verfahrens, die bis zur Rechtskraft der Pfandrechtsbegründung dauernde Periode der Unsicherheit, mit welcher jedes Executionsverfahren anhebt, können somit ohne materielle Beeinträchtigung vermieden werden.« Viz tamže str. 171, 175 a 183.
  80. Čl. 677, Puchelt, I. str. 259.
  81. § 6, viz pozn. 67.
  82. § 10, viz pozn. 68.
  83. § 18 částečně cit. v pozn. 69.
  84. Tar. pol. 45: Eintragungen in die öffentlichen Bücher u. zw. B. zur Erwerbung anderer dinglicher Rechte. a) wenn der Gegenstand schätzbar ist, und dessen Werth 200 K übersteigt nach Werth 1/2 Percent. K 1/2 % přistupuje ještě 25% přirážka. Bylo by ovšem možno, zavésti i poplatky z poznámek, ale uvádíme to jako charakteristický doklad, že i se stanoviska poplatkového práva vyciťuje se pravá podstata nabývaného práva.
  85. Z pojmového zkoumání přichází i Landauer, str. 537 a násl. k tomu, že právo úkojné jest jen neúplně vyvinuté právo zástavní.
  86. Viz čl. 697, 698, 711, 724, 738, 752, 755 atd. starého textu a 647, 695, 706, 717 atd. nového textu. Je to ostatně starofrancouzský výraz, viz Coutumes du bailliage de Senlis, Paris 1703 str. 441.
  87. § 17.
  88. § 26.
  89. §§ 32, 70, 71.
  90. § 40, 48, 51, 54 atd.
  91. §§ 133, 135, 143, 145, 147, 150, 154 atd.
  92. Code proc. civ. čl. 675: »Le procès-verbal de saisie continendra, outre les formalités communes à tous les exploits, l’énonciation du jugement ou du titre exécutoire, le transport de ľ huissier sur les biens saisis, la désignation de l’extérieur des objets saisis, si c’est une maison, et énoncera l’arrondissement, la commune et la rue où elle est située, et les tenans et aboutissans; si ce sont des biens ruraux, la désignation des bâtimens s’il y en a, la nature et la contenance au moins approximative de chaque pièce, deux au moins de ses tenans et aboutissans, le nom du fermier ou colon s’il y en a, l’arrondissement et la commune où elle est située, quelle que soit la nature du bien ; le procès verbal contiendra en outre l’extrait de la matrice de rôle de la contribution foncière pour tous les articles saisis...« § 4 (1822): »Will der Gläubiger zur Beschlagnahme schreiten, so überreicht er dem Friedensrichter oder dem Deputirten des Landgerichts persönlich oder durch einen Bevollmächtigten: 1. Die Urkunde oder das Urtheil in exekutorischer Form und den Zahlungsbefehl in Urschrift; 2. eine Beschreibung der zu veräussernden Gegenstände...; 3. einen beglaubigten Auszug aus der Steuerrolle ·, 4. einen beglaubigten Auszug aus dem Hypothekenbuche über die auf den Immobilien lastenden Hypotheken.« § 6 (1869): »Dem Anträge auf Subhastation sind beizufügen: 1. ein das Grundstück betreffender neuester Auszug aus der Grundsteuer-Mutterrolle und Gebäudesteuerrolle; 2. wenn das Grundstück und das Eigenthum des Schuldners im Hypothekenbuche eingetragen sind, die Bescheinigung der Hypothekenbehörde hierüber ; 4, wenn das Grundstück im Hypothekenbuche nicht eingetragen ist, die diesfällige Bescheinigung der Hypothekenhörde und die unter 3 bezeichneten Urkunden über den Eigenthumbsbesitz des Schuldners.« § 14 (1883): »Dem Antrage sind ausser der vollstreckbaren Ausfertigung des Schuldtitels beizulegen: 1. ein das Grundstück betreffender neuester Auszug aus der Grundsteuermutterrolle und der Gebäudesteuerrolle, soweit derselbe nach Lage der Rollen ertheilt werden kann; 2. die Bescheinigung des Grundbuchsrichters darüber, auf wessen Namen das Grundstück im Grundbuche eingetragen ist; 3. wenn der Schuldner als Eigenthümer im Grundbuche nicht eingetragen ist, Urkunden, welche glaubhaft machen, dass er Eigenthümer des Grundstücks ist.« § 133 (rak. ř. ex.): »Dem Antrage auf Bewilligung der Zwangsversteigerung müssen beilegen: 1. Eine urkundliche Bescheinigung, dass die Liegenschaft... im Eigenthume des Verpflichteten oder falls die Liegenschaft in ein öffentliches Buch nicht eingetragen ist, im Besitze oder Mitbesitze des Verpflichteten steht; 2. eine urkundliche Bescheinigung über die ... dinglichen Rechte und Lasten ...«
  93. Čl. 679, 719: »Si deux saississans ont fait transcrire deux saisies de biens différens, poursuivies devant le même tribunal, elle seront réunies sur la requête de la partie la plus diligente, et seront continuées par le premier saisissant . . .« § 7 (1822): »... jedoch ist unter mehreren Konkurrenten derjenige, dessen Anmeldung zuerst aufgenommen worden, als Extrahent der Subhastation zu betrachten, und diese auf dessen Namen fortzuseten.« §§ 7, 8 (1869): »Der beigetretene Gläubiger hat dieselben Rechte, welche dem Gläubiger zustehen, auf dessen Antrag die Subhastation eingeleitet ist.« § 152 (1883): »Der Gläubiger, dessen Beitritt zugelassen worden ist, hat dieselben Rechte, als wenn das Verfahren auf seinen Antrag eingeleitet worden wäre.« § 139, (ex. ř.): »Von da an haben die beitretenden Gläubiger dieselben Rechte, als wenn das Verfahren auf ihren Antrag eingeleitet worden wäre.«
  94. Čl. 697 : »Quinzaine au moins avant la première publication, le poursuivant déposera au greffe le cahier des charges, contenant 1. l’énonciation du titre en vertu duquel la saisie a été faite, du commandement, de l’exploit de saisie, et des actes et jugemens qui auront pu être faits ou rendus; 2. la désignation des objets saisis, telle qu’elle a été insérée dans les procès-verbal; 3. les conditions de la vente; 4. et une mise à prix par le poursuivant,« Srovn. k tomu čl. 703: »et l’indication du jour où se fera l’adjucation préparatoire.« § 12 (1822): »Das Subhastationspatent muss enthalten : 1. Namen, Gewerbe und Wohnort des extrahirenden Gläubigers und des Schuldners; 2. Die Bezeichnung der zur Veräusserung bestimmten Immobilien . . . mit Angabe der Grundsteuer und des ersten Gebots des Gläubigers; 3. Die Anzeige, dass der vollständige Auszug der Steuerrolle nebst den Kaufbedingungen auf der Gerichtsschreiberei . . . einzusehen ist; 4. Die Bestimmung des Tages und des Orts, an welchen die Versteigerung und der Zuschlag an den Meistbietenden erfolgen wollen.« § 13 (1869): »Das Subhastationspatent muss enthalten: 1. Die Angabe, dass die Versteigerung im Wege der nothwendigen Subhastation geschehe; 2. eine Bezeichnung des zum Verkaufe bestimmten Grundstücks, welche genügt, dasselbe von anderen zu unter- scheiden ; 3. das Gesammtmass der der Grundsteuer unterliegenden Flächen ; 4. den Reinertrag und Nutzungswerth, nach welchem das Grundstück zur Grund- und Gebäudesteuer veranlagt worden ist ; 5. die Anzeige, wo Auszug aus der Steuerrolle, Hypothekenschein, etwaige Abschätzungen und andere das Grundstück betreffenden Nachweisungen . . . ingleichen besondere Kauf- bedingungen eingesehen werden können; 6. Zeit und Ort der Versteigerung, sowie des Termins, in welchem das Urtheil über die Ertheilung des Zuschlags verkündet werden soll; 7. die Aufforderung an alle diejenigen, welche Eigenthum oder anderweitige, zur Wirksamkeit gegen Dritte der Eintragung in das Hypothekenbuch bedürfende, aber nicht eingetragene Realrechte geltend zu machen haben, dieselben zur Vermeidung der Präklusion spätestens im Versteigerungstermine anzumelden.« S tímto zněním s menšími změnami, jinak doslovně, souhlasí § 40 (1883), s ním pak zase § 170 (ex. ř.) a částečně posl. odst. § 172 (ex. ř.).
  95. Čl. 695 code de proc. civ. = § 16 (1822) = § 18 (1869) = § 47 (1883) = = § 171 (ex. ř.).
  96. § 13 (1822) = § 15 (1869) = § 42 (1883) = § 169 (ex. ř.).
  97. Čl. 697, 702 cod. proc. civ. = změněným čl. 17, 18 (1822) = § 21 (1869) = § 52 (1883) = § 178 (ex. ř.).
  98. Čl. 733, 717 cod. proc. civ. = § 19 (1822 se změnou) = § 33 a násl. (1869) = § 75 (1883) = § 184 (ex. ř.)
  99. § 26 (1822) = § 38 (1869) = § 80 (1883) = § 194 (ex. ř.).
  100. Čl. 744 code de proc. civ. : »Le fol enchérisseur est tenu, par corps, de la différence entre son prix et celui de la revente sur folle enchère, sans pouvoir réclamer l’ex édant s’il y en a: cet excédant sera payé aux créanciers, ou, si les créanciers sont désintéressés, à la partie saisie.« § 38 (1822): »Sollte bei dem Wiederverkäufe das Gebot, für welches dem ersten Ankäufer der Zuschlag war ertheilt worden, nicht erreicht werden, so ist dieser zur Ergänzung desselben gegen die Gläubiger, oder nach deren Befriedigung, gegen den Schuldner verpflichtet und zu deren Leistung dem Personalarreste unterworfen, unbeschadet jedes ändern gesetzlichen Zwangsmittels « § 594 (1869): »Der Ersteher bleibt für den Ausfall, welchen die neue Subhastation ergibt, dergestalt verhaftet, dass desshalb die Zwangsvollstreckung in sein übriges Vermögen sofort nachgesucht werden kann; dagegen gebührt ihm auch der etwaige Mehrerlös.« § 129 (1883) klade tu do vůle věřitelů žádati buď relicitaci nebo na základě rozsudku o příklepu vésti ihned exekuci na jmění vydražitelovo. Tak již stanovil i § 59, (1869). Exekuci pro úbytek nejvyššího podání stanoví však již § 155 218 (ex. ř.). I zde připadá hyperocha dlužníku, ne vydražiteli (§§ 155 3, 215 8 a 217 4 ex. ř.).
  101. Verordnung wegen exekutivischer Bestreitung der direkten oder indirekten Steuern und anderer öffentlicher Abgaben und Gefälle in der Rheinprovinz vom 24. November 1843 (G.-S. S 351), Grotefend I., str. 601).
  102. Nařízení z 30. června 1845.
  103. Nařízení z 30. července 1853.
  104. Nař. z 1. února 1858.
  105. Čl. 626 code de proc. civ.: La saissie-brandon ne pourra être faite que dans des six semaines qui précéderont l’époque ordinaire de la maturité des fruits . . . § 31 (1843): »Früchte auf dem Halm dürfen nur in den letzten sechs Wochen vor der gewöhnlichen Reife, und nur dann in Beschlag genommen werden, wenn sich keine andere tauglichen und sicher aufzubewahrenden Pfandstücke vorfinden.«
  106. § 143, stanoví se: »Durch die Beschlagnahme (§ 16) erlangt der Gläubiger an den Einkünften des Grundstücks unter Vorbehalt der Rechte der Realgläubiger ein Pfandrecht mit den im § 709 der Civilprocessordnung bestimmten Wirkungen,« Než dle § 139 a cit. § 143 vztahuje se i § 16 (cit. v pozn. 69) na zahájení nucené správy, celá tedy nemovitost’ se zabavuje, ne pouze plody. Srovn. též Dernburg II., str. 371.
  107. § 106: In den Vertheilungsplan sind von Amtswegen aufzunehmen ... 2. Forderungen, für welche das Grundstück in Beschlag genommen wird. K tomu srovn. Dernburg II., str. 371 o tom, že většina spisovatelů pokládá toto přednostní právo za pignus praetorium. Prakse říšského soudu však tuto jeho povahu odmítá, nechráníc bona fides vymáhajícího věřitele.
  108. § 143„ : »Die Beschlagnahme des Grundstücks und das Pfandrecht an den Einkünften wird durch die Übergabe des Grundstücks an den Verwalter, und im Falle des späteren Beitritts eines Dritten durch die Zustellung des Zulassungsbeschlusses an den Verwalter in gleicher Weise wie durch die Zustellung des Einleitungsbeschlusses an den Schuldner bewirkt.« Srovn. k tomu Dernburg, II., str. 371.
  109. §§ 104, 216 ex. ř.
  110. Viz též Landauer, str. 546 a násl.
Citace:
Původ a povaha úkojného práva dle rak. ex. řádu. Pocta podaná českou fakultou právnickou panu dr. Ant. rytíři Randovi k sedmdesátým narozeninám dne 8. července 1904. Praha: Bursík a Kohout, 1904, s. 157-177.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).