Dr. Ivan Kulawczyk:Ověřování podpisů na územích bývalého práva uherského.Na území Slovenska a Podkarpatské Rusi nebylo do roku 1923 obligatorního ověřování podpisů, — ani na listinách vkladních. Pro zápis do pozemkové knihy stačilo, když listinu podepsaly strany a dva svědci. Teprve zákon č. 90/1923 předepsal ověřování podpisů těch osob, jejichž právo v pozemkové knize má býti převedeno, zatíženo, obmezeno neb změněno.Současně zákon tento stanovil, že ověřovati podpisy může mimo veř. notáře také soud. Do té doby totiž ověřování podpisů náleželo výhradně veř. notáři (§ 9 předposl. odst. zák. čl. VII./1886), a jen v případech, když veř. notář nemohl, anebo nesměl vykonávati svůj úřad, a pokud v tomtéž sídle nebyl jiný notář, — měl agendu veř. notáře a tudíž i ověřováni podpisů vykonávati přednosta příslušného okresního soudu.Zavedením tedy obligatorního ověřování podpisů na vkladních listinách a udělením soudům práva vykonávativedle veř. notářů ověřovací agendu, vytvořil se na Slovensku a Podkarpatské Rusi v tomto směru takový stav, jaký jest v zemích historických. Bylo by to všecko správné, kdyby tato zevnější unifikace byla provedena v souladě s dosavadními předpisy zdejšího notářského řádu, anebo kdyby byly předpisy tohoto řádu přizpůsobeny k novému stavu věci.To se však nestalo, následkem čehož vytvořila se nesrovnalost mezi vykonáváním ověřovací agendy u soudů i u veř. notářů, a tato nesrovnalost má nepříznivé následky pro veř. notáře.Na Slovensku a Podkarpatské Rusi platí dosavadní předpisy zák. čl. XXXV./1874 — §§ 92, 93, 103 — jakož i zák. čl. VII./1886 § 27 — dle nichž veř. notář mimo totožnosti stran musí také zjistiti jejich právní způsobilost, znalost písma, a když strany nejsou písma znalé, má jim přečísti a vysvětliti obsah listiny, v případě neznalosti jazyka strany (nikoliv listiny!) povolati tlumočníka, o všem tom pak sepsati protokol, tento dáti stranám, svědkům (tlumočníkovi) přečísti a podepsati, potom napsati ověřovací klausuli, v niž se má zase všechno zopakovali: jména stran, svědků (tlumočníka) a uvésti, že listina byla stranám písma neznalým přečtena a vysvětlena.Naproti této zdlouhavé proceduře u veř. notáře zavedl zákon č. 123/1923 a vládní nařízení č. 135/1923, jakož i výnos ministerstva spravedlnosti č. 31612/1923 — docela jednoduchou proceduru u okresních soudů: rejstřík s dotyčnými rubrikami, kamž se zapisuje jméno, bydliště a zaměstnání osoby ověřující svůj podpis, popis listiny, způsob zjištění totožnosti stran a podpisy: strany, svědků, úředníka. Na listinu pak přitiskne se razítko s krátkým obsahem: »Podle ověřovacího rejstříku č. 21/1927 N. N. rolník v Z. listinu tuto vlastnoručně podepsal. Ze soudní kanceláře okresního soudu v Mukačevě dne 7. ledna 1927.« — Tak během několika, minut ověření podpisu u soudu jest hotovo a strana obdrží ihned ověřenou listinu zpět.Jest samozřejmé, že při tak velikém rozdílu v rychlosti vyřizování ověřovací agendy, veřejní notáři nemohou konkurovat i s okresními soudy. V nynější době strana nemá čas čekati, až veř. notář splní svoje formalistické sacrificium, napíše o tom zdlouhavý protokol a zopakuje ho v taktéž zdlouhavé klausuli na listině. Radši jde každý k soudu, neboť mu to vyřídí rychle.Prakse se tedy obrátila. Dříve strany šly k soudu ověřovati podpisy jenom tehdy, když veřejný notář nemohl ověření provésti, — dnes jdou k veř. notáři jenom tehdy, když nemohou si dáti ověřiti podpis u soudu. A stalo se to proto, že při zavedení na Slovensku a Podkarpatské Rusi pravidelné ověřovací činnosti soudu neprovedla se současně organisace této činnosti u veř. notářů. Jest proto žádoucím, aby autoři návrhu nového notářského řádu obrátili svoji pozornost (pokud se tak ještě nestalo) na tuto nesrovnalost v notářské praksi na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Ověřování podpisů u veř. notářů má se zakládati na stejných zásadách jako u soudů. Má se především zanechati prakse sepisování dlouhých legalisačních protokolů, a zavésti také u notářů ověřovací rejstříky, jak tomu jest u soudů. Ověřovací pak klausule mají se tak sestavovali, aby kromě čísla a data nebylo zapotřebí nic více připisovati k přitisknutému razítku. Všechny ostatní formality jsou zbytečné, ježto jsou zahrnuty v samém pojmu veř. notářského úřadu. — Takto urychlené ověřování bude ve prospěch notářské prakse a hlavně ve prospěch stran.Mukačevo, dne 30. září 1927.