NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 9687.

Trestní právo policejní (Podk. Rus): * Od účinnosti zákona č. 125/27 o organisaci politické správy nelze stíhati urážky orgánů veřejné správy (2. odst. § 19 zák. čl. XXXIV: 1897) jako přestupek § 46 zák. čl. XL: 1879.
(Nález ze dne 19. února 1932 č. 2072/30.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 9158/31.
Věc: Karel B. v Užhorodě proti zemskému úřadu v Užhorodě o policejní přestupek.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozsudkem policejního ředitelství v Užhorodě z 29. srpna 1929 byl st-1 odsouzen k peněžité pokutě 100 Kč, pro případ nedobytnosti k 5dennímu uzamčení za přestupek § 46 zák. čl. XL:1879, jehož se dopustil tím, že dne 13. května 1929, když mu bylo doručováno předvolání na bezpečnostní oddělení, podepsané Drem B., užil v přítomnosti doručujícího orgánu výroku: »Co jsem já nějakej hej nebo počkej, anebo nějaká služka? Řekněte panu Dru B., že hned nemám čas!« V důvodech se uvádí: »Obviněný užil uvedeného dne před doručujícím orgánem policejního ředitelství v Užhorodě takového výroku vůči úřednímu výkonu, resp. nařizujícímu orgánu, to jest přednostovi bezpečnostního oddělení vrch. policejnímu komisaři Dru B., že týž byl pro tento výrok vydán v posměch před podřízeným mu orgánem. Skutková podstata trestního činu zjištěna byla doznáním obviněného a svědeckými výpovědmi Š., ředitele filiálky agrární banky v Užhorodě, a nadstrážníka Ř. Proto bylo nutno přiměřeně jej potrestati. Nejen neuposlechl úředního vyzvání, nýbrž při tom ještě dopustil se urážky policejního úředníka.«
Zemský úřad v Užhorodě nař. rozsudkem nevyhověl odvolání podanému proti uvedenému rozsudku z jeho důvodů, vzav podle výsledku řízení za prokázanou skutkovou podstatu trestního činu, a to na základě výpovědí úředních orgánů a svědků. Současně povolil žal. úřad podle § 200 policejního trestního řádu a podle §§ 12 a 22 zák. č. 562/19 odklad výkonu trestu na dobu 1 roku, ježto vzhledem k dosavadní zachovalosti odsouzeného lze předpokládati, že se v budoucnosti páchání trestních činů vystříhá. V důvodech se uvádí: »Podstata shora uvedeného trestního činu, jenž se klade odsouzenému za vinu, byla prokázána svědeckou výpovědí pol. nadstr. Jana R. a dirigenta Agrární banky Jaroslava Š., částečně pak také vlastním doznáním odsouzeného. Oba shora uvedení svědkové souhlasně potvrzují, že odsouzený použil skutečně inkriminováných mu výroků: »Ihned, co pak jsem nějaký hej nebo počkej, nebo služka. Povězte p. Dru B., že hned nemám čas«, čímž se urážlivě dotkl úředníka, při úředním jeho konání a jednáním svým udělal na doručující veřejný orgán dojem, že si tropí z předvolanky výsměch a že uráží jeho nadřízeného úředníka. K námitce odvolání, že přestupek § 46 zák. čl. XL:1879 může býti spáchán jedině vůči úředníkovi osobně přítomnému, nebylo lze přihlédnouti, ježto tato podmínka zákonem stanovena není. Zákon žádá pouze, aby čin byl spáchán při úředním konání uraženého úředníka, což v samém případě rozhodně mělo místo. Toto úřední konání spočívalo v daném případě v nařízení předvolání odsouzeného. Předvolání nařizuje však dotyčný konceptní úředník. Může je pak provésti buď osobně (telefonicky) anebo prostřednictvím doručení písemného předvolání. Toto doručení třebas jinou, ovšem úřední osobou, jest pak součástí předvolávacího řízení, tedy úředního konání předvolávajícího úředníka, a jest nutno všechny urážlivé výroky pronesené soukromou osobou při přebírání úředního předvolání na adresu předvolávajícího úředníka považovati za trestní čin § 46 zák. čl. XL:1879, spáchaný při úředním konání tohoto úředníka.«
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Podle § 46 zák. čl. XL:1879, pro jehož přestoupení byl st-1 odsouzen, tresce se peněžitou pokutou do 200 Kč, kdo se dotkne urážlivými výroky úředníka nebo zřízence vrchnosti při úředním jeho konání, jakož i ten, kdo ve svém podání k nějaké vrchnosti užívá výroků, vrchnost urážejících. K stihání těchto přestupků jsou povolány podle 2. bodu § 19 zák. čl. XXXIV: 1897 úřady politické (státně-policejní), jestliže přestupky ty byly spáchány proti správnímu úřadu, správnímu úředníku nebo správnímu orgánu; v ostatních případech nastupuje podle § 18 bodu IV. posléz uvedeného zák. článku příslušnost soudní.
Cit. ustanovení uher. trest. zák. přestupkového, která podle zák. č. 11/18 se stala součástí právního řádu Čsl. republiky, byla — pokud přestoupení jich spadalo podle uvedeného ustanovení zák. čl. XXXIV: 1897 do působnosti politických, (státně-policejních) úřadů — zrušena ustanovením 2. odst. čl. 4 zák. o organisaci politické správy č. 125/27 stanovícím, že okresní úřady mohou za účelem ochrany vážnosti veřejné správy, nejde-li o trestní čin trestaný soudy, potrestati trestem na penězích od 10 Kč do 2000 Kč nebo na svobodě od 12 hodin do 5 dnů každého, kdo užívá v písemných podáních k těmto orgánům způsobu psaní je urážejícího nebo kdo přes předcházející napomenutí se chová vědomě hrubě k veřejnému orgánu při výkonu jeho úřední činnosti nebo se vzpírá ho uposlechnouti. Těmito ustanoveními byla ochrana vážnosti orgánů veř. správy podrobena nové všeobecné úpravě, jak je zřejmo již ze souvislosti citovaného 2. odst. čl. 4 zák. o organisaci politické správy s odstavcem předcházejícím. Ukládá-li se totiž v 1. odst. cit. čl. 4 zák. o organisaci politické správy orgánům veř. správy, státním a samosprávným, voleným i jmenovaným, aby ve veř. styku zachovávaly vážnost odpovídající jejich veř. postavení, chovaly se vůči každému slušně a vycházely v oboru své působnosti stranám podle možnosti vstříc, a klade-li se navzájem každému za povinnost, aby v úředním styku s těmito orgány zachovával vůči nim slušnost a úctu odpovídající jejich veř. postavení, a stanoví-li se v odst. 2 .téhož čl. 4, kdy mohou politické úřady zakročiti trestně, sluší míti za to, že tato ustanovení upravující nově ochranu vážnosti orgánů veř. správy nastoupila na místo dosavadních předpisů upravujících tutéž otázku. Podle toho byly i předpisy § 46 zák. čl. XL:1879, pokud stíhání přestoupení jich spadalo do působnosti úřadů správních, nahraženo druhým odstavcem čl. 4 zák. o organisaci politické správy č. 125/27 a nelze proto od účinnosti tohoto zákona urážky orgánů veř. správy stihati jako přestupek § 46 zák. čl. XL:1879, neboť podle 2. odst. § 111 úst. listiny lze ukládati tresty jen na základě zákona, a to, jak bylo vyloženo již v nál. Boh. A 9158/31, na základě zákona, který v době, kdy trest se ukládá, platí a působí.
V konkrétním případě byl st-1 pro urážku veř. správy odsouzen na základě předpisu § 46 zák. čl. XL:1879 rozsudkem policejního ředitelství v Užhorodě z 29. srpna 1929 a rozsudek ten byl nař. rozhodnutím potvrzen. Poněvadž zmíněný rozsudek I. stolice byl vydán po 1. červenci 1928, kdy zákon č. 125/27 byl na Podk. Rusi již v účinnosti, postrádá nař. rozhodnutí rozsudek ten potvrzující právního podkladu.

Citace:

č. 9687. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 418-420.