NPD documents search: České právo, 18 (1936) - O prohlídkách v trestním řízení pro zkrácení daní přímých

Čís. 540.

Podloudný vývoz předmětů potřeby do ciziny (zákon ze dne 18. března 1920, čís. 188 sb. z. a n.). K »dopomáhání« ve smyslu § 4 cit. zákona se vyhledává, by pachatel přispěl třetí osobě k uskutečnění podloudného vývozu.
(Rozh. ze dne 24. září 1921, Kr I 904/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Jičíně ze dne 26. října 1920, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem dle § 4 zákona ze dne 18. března 1920, čís. 188 sb. z. a n., napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost jest s hlediska uplatňovaných důvodů zmatečnosti dle § 281 čís. 9 a) a 5 tr. ř. odůvodněna. Obžaloba viní stěžovatele, že dne 1. května 1920 jako poštovní sluha vlakové pošty Trutnov-Libava, tedy jako zaměstnanec veřejného dopravního podniku, prohřešiv se na svých povinnostech, neoprávněnou dopravu 20 litrů kořalky v ceně 360 Kč, tedy předmětu potřeby v ceně větší než 50 Kč, z Trutnova do Libavy, tudíž do ciziny, způsobil a že tím dopustil se zločinu dle § 4 zákona z 18. března 1920, čís. 188 sb. z. a n. Napadeným rozsudkem byl pak stěžovatel skutečně uznán vinným zločinem dle tohoto § 4 a potrestán za to v rámci zákonné sazby trestní. Soud nalézací zjistil, že obžalovaný, nemaje dopravního povolení, zmíněnou kořalku do Libavy, která jest v Německu, když tam jel jako zřízenec vlakové pošty, s sebou vzal, aby ji odtud poslal svému bratru, který bydlí v Berlíně. Toto zjištěné jednání obžalovaného zakládá po názoru nalézacího soudu skutkovou podstatu zločinu dle § 4 zákona z 18. března 1920, čís. 188 sb. z. a n. Tento právní názor soudu nalézacího jest však mylným. Především nutno předeslati, že ustanovení zákona ze dne 18. března 1920, čís. 188 sb. z. а n., o stíhání podloudného vývozu předmětů potřeby do ciziny jsou rázu výjimečného. Zpráva právního výboru a výboru zásobovacího Národního shromáždění (tisk 2568) i zpravodaj v plenu označují také skutečně zákon tento výslovně jako »výjimečný zákon trestní«, vyvolaný vážnou a obtížnou situací zásobovací. Z motivů k zákonu tomuto, zde právě citovaných, vysvítá pak, že úmysl zákonodárcův nesl se hlavně k tomu, aby pokud možno nejrychlejším a nejpřísnějším stíháním a trestáním bráněno bylo neoprávněnému podloudnému vývozu předmětů potřeby do ciziny, který hlavně na základě průkazů, povolení a osvědčení padělaných, falešných anebo takových, kterých bylo dosaženo úplatky, dosáhl největší výše. Výjimečnost ustanovení tohoto zákona ukládá soudům povinnost, aby při výkladu jeho postupovaly s největší obezřetností a přesností, majíce vždy při tom na paměti ustanovení čl. IV. vyhlašovacího patentu k trestnímu zákonu, dle něhož mohou soudy trestní považovati a trestati jako zločin, přečin anebo přestupek pouze to, co v zákoně trestním výslovně jako zločin, přečin anebo přestupek jest označeno. Obzvláště nesmějí soudy trestní tvořiti nových skutkových povah trestných, o nichž v zákoně se nemluví a jichž se ustanovení zákonů trestních netýkají. Ustanovení § 4 zákona o podloudném vývozu, které vzhledem k jeho doslovu nutno vykládati v souvislosti s předchozími paragrafy téhož zákona, stíhá zaměstnance veřejného dopravního podniku, úřadu neb ústavu, oprávněného vydávati listiny vývozní, neb úřední osobu, která má bdíti nad vývozem zboží do ciziny, tehdy, dopomohou-li tyto osoby porušením svých povinností k neoprávněné dopravě. Užívá-li zákon slova »dopomáhati«, nelze tomuto ustanovení rozuměti a je vykládati jinak, než že má na mysli činnost, t. j. podloudnou a neoprávněnou dopravu osob jiných, ku kteréžto dopravě úřední orgán porušením svých povinností dopomáhá, t. j. k jejímu uskutečnění přispívá. Toho však nelze o stěžovateli tvrditi. Zjištění soudu nalézacího zdá se spíše nasvědčovati tomu, že stěžovatel kořalku sám dopravoval; neoprávněnou dopravu předmětu potřeby nelze však, jak právě dovoděno, podřaditi sankci § 4 zákona. Rozsudek soudu nalézacího neobsahuje potřebných skutkových zjištění, aby mohlo býti hned rozhodnuto, zdali a kterého jiného trestného činu než zločinu § 4 zákona čís. 188 obžalovaný se dopustil; zejména nedostává se potřebných skutkových zjištění po stránce subjektivní.

Citace:

č. 540. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 345-347.