Č. 2721

Pozemková reforma: * Pro zodpovědění otázky právní samostatnosti objektu podle § 3 a) zák. záborového není sice rozhodným knihovní stav v den účinnosti zák. záborového, aby však změna pozdější (přenesení objektů do zvláštní knihovní vložky) založila platně právní samostatnost i s účinností vůči státnímu pozemkovému úřadu, musila by se státi se souhlasem státního pozemkového úřadu podle § 7 záb. zák.

(Nález ze dne 3. října 1923 č. 14 911.)
Věc: Nezl. Alfons P. zastoupený mateřskou poručnicí Eleonorou P. v B. (adv. Dr. Ant. Schauer z Prahy) proti státnímu pozemkovému úřadu (sen. pres. v. v. Rudolf Vyšín) o propuštění mlýna ze záboru.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.

Důvody: Žádostí z 2. srpna 1922 domáhala se st-lka výroku, že mlýn v M. čp. — zanesený ve kn. vl. č. — kat. obce N. se stájí, pilou a stodolou, postavený na stav. parcelách č. kat. , s přikastrovanými pozemkovými parcelami č. kat. — — (zahradami) jest objektem ve smyslu § 3 a) záb. zák. ze záboru vyloučeným, poněvadž je právně i hospodářsky samostatný a neslouží hospodaření na zabraných nemovitostech. Dodatkem z 13. září 1922 oznámila st-lka stpú-u, že dle usnesení okr. s. ve V. ze 7. září 1922 byl mlýn v M. se svrchu uvedenými částicemi stavebními i pozemkovými vyloučen z posavadní kn. vl. č. — kat. obce N. a zanesen do nově zřízené kn. vl. č. -- téže poz. knihy s týmiž zápisy, jak na listu B a C posavadní vložky byly uvedeny. Nař. rozhodnutím z 3. ledna 1923 zamítl žal. úřad svrchu uvedenou žádost podstatně z těchto důvodů: Vykonaným šetřením bylo zjištěno, že mlýn s kat. částicemi, o jichž vyloučení ze záboru dle § 3 a) záb. zák. se žádá, zanesen byl původně s řadou jiných parcel pozemkových ve kn. vl. č. — kat. obce N., s nimiž tvořil jedno knihovní těleso. Ve vložce té poznamenáno bylo dne 7. červnce 1922, že je státem zabrána, a dne 12. července, že stpú zamýšlí ji převzíti. Teprve později povoleno odepsání mlýna s uvedenými kat. částicemi z této vložky a zapsání jich do nově utvořené vložky č. —. To stalo se bez souhlasu stpú jediné za tím účelem, aby dosaženo bylo právní samostatnosti mlýna s příslušenstvím. Převodem tím nemohlo však na povaze mlýna jako statku zabraného ničeho býti změněno, poněvadž jediné směrodatným je stav, jaký byl v den účinnosti záborového zákona. A v ten den nebyl mlýn právně samostatným, jsa zapsán s řadou pozemků ve vl. č. — v N. Jednostranným aktem vlastníka nemohla právní jeho povaha býti změněna. Proto bylo žádost zamítnouti. Uvažuje o stížnosti podané proti tomuto rozhodnutí veden byl nss těmito úvahami: Nss nemohl přisvědčiti náhledu vyslovenému v nař. rozhodnutí, že pro otázku, zda určitá nemovitost stížená jest nexem záborovým, či nikoli, jediné směrodatný jsou poměry existovavší v den účinnosti záborového zákona. Zákon sám nechce zůstati strnule na stavu, jaký byl utvořen publikací zákona záborového (§ 19), nýbrž sám mluví o případech, kdy změnou faktických okolností později nastalou zábor i později se zakládá (viz § 4). Tento v zákoně výslovně uvedený případ není zajisté jediným, kdy okolnosti po vyhlášení záborového zákona vzešlé na existenci neb i na objem nexu záborového mají vliv. Jen příkladem budiž poukázáno na to, že dojista i pominutím manželského svazku osob, jichž majetek v jedno jest sčítán (§ 2) nebo zákonem připuštěné sklesnutí výměry pod míru § 2 určenou může i nexus záborový naprosto uvolniti (srvn. též § 61 zák. příděl. slova: pokud se půda propouští ze záboru). Nss nemohl by tudíž ani zásadně upříti možnost toho, aby objekt, jenž byl v den vyhlášení zákona záborového po právu záborem stižen, později — splněním podmínek § 3 lit. a) — ze záboru vyšel. Nelze tudíž zásadně za nemožné pokládati, aby objekt, jemuž k splnění podmínek § 3 lit. a) scházela jen právní samostatnost, a jenž tudíž toliko pro tento nedostatek s ostatním majetkem svého vlastníka záborem byl postižen, později, nabude-li právní samostatnosti, výhod § 3 lit. a) účastným se stal. Avšak vždycky by bylo třeba, aby nabytí právní samostatnosti se stalo platné a tím i účinně proti státu (stát. poz. úřadu). Vzhledem ke konstantní judikatuře, jež právní samostatnost vidí v tom, že objekt onen není spojen s jinými nemovitostmi v jedné knihovní vložce, nýbrž tvoří sám pro sebe samostatně knihovní tělo, získává se fakticky tato samostatnost právní převodem do vlastní, zvláštní knihovní vložky. To se stalo i v tomto případě. Jest však otázka, zda tato změna udala se platně a účinně i proti státu, resp. stpú-u. Na tuto otázku musil nss odpověděti negativně. Jest nepopřeno, že převod sporného objektu do nové zvláštní knihovní vložky č. —v N. byl proveden bez předchozího souhlasu stpú-u. Souhlasu toho však bylo k platnosti tohoto aktu (§ 7 zák. zábor. ve znění nov. z 11. března 1921 č. 108 Sb.) nezbytně třeba. Vždyť šlo o rozdělení zabraného statku ve dvě knihovní těla, jež se mělo státi z vůle vlastníka. Disposice tato, mající rozhodný vliv na existenci nebo rozsah záboru, není přenechána libovůli vlastníkově, nýbrž podléhá kuratelní kontrole stpú-u, jaká jest tomuto orgánu v cit. § 7 propůjčena. Disposice tato jest tedy právně možná jen se svolením stpú-u a nebylo-li tohoto svolení vyhledáno, jest rozdělení ono neplatno. Nutno proto přes knihovní provedení dotčeného dělení pokládati sporný mlýn i na dále za část knihovního těla ve vložce č. — v M. za- psaného a upříti mu právní samostatnost tvořící nezbytnou podmínku pro použití § 3 lit. a), Nebylo-li tu právní samostatnosti, nebylo třeba již zjišťovati, zda jsou splněny ostatní podmínky § 3 lit. a), ježto nedostatek již oné jedné podmínky použití § 3 lit. a) čiří nemožným. Stejně nebylo potřebí zjišťovati, nebyly-li všechny nemovitosti původně ve vl. č. — kat. obce N. objektem dle § 3 a) záb. zák. ze záboru vyloučeným, poněvadž takového výroku se strana v administrativním řízení vůbec nedomáhala. Jeví se tudíž stížnost bezdůvodnou.

Citace:

č. 2721. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 691-693.