NPD documents search: Boh. adm., 17 (1935), sv. 1

Č. 7271.

Řízení před nss- em. — Řízení správní: Jak má správní úřad postupovati na základě zrušovacího nálezu nss-u vydaného podle § 6 zák. o ss.
(Nález ze dne 11. května 1928 č. 12277.)
Věc: Městská obec T. proti zemskému správnímu výboru v Praze (zem. konc. Dr. Kam. Šlapák z Prahy) o přípustnost pohřbívání v hrobkách na starém hřbitově v T.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost, pokud jím žal. úřad vyslovil, že na starém hřbitově se povoluje pohřbívání v hrobkách, pokud jsou v nich volná místa, neomeziv výrok ten jen na hrobku Terezie K., jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Na základě nál. Boh. A 4205/24 konáno dne 30. července 1925 opět místní šetření za přítomnosti zdrav. znalců osp-é v T. a města T., zástupců Terezie K., města T. a osk v T. Při komisi konstatováno, že nevyplněných hrobek jest na hřbitově 27 s počtem volných míst 29 a že všech těchto 27 hrobek, pokud lze ze zevnějšku jejich souditi, nachází se ve stavu dobrém. Zdrav. znalci podali dobré zdání, že zavření hřbitova jest z důvodu jeho přeplnění a jeho polohy uvnitř zastavěného obvodu města nutno a že u hrobek nelze činiti výjimky, neboť jsou na hřbitově zdravotnicky závadném a zákonným předpisům nevyhovujícím, což platí také o hrobce Terezie K. Zástupcové města T. se odvolali na usnesení ob. zastupitelstva z 23. března 1921 a na dobré zdání znalců, a trvali na úplném uzavření hřbitova. Zsv vyžádal si ještě dobré zdání zem. zdrav. znalce Dra P., který prohlásil, že by nebylo nepřípustno využíti volných míst v hrobkách za určitých kautel, jež znalec uvedl, a které žal. úřad převzal do svého rozhodnutí sub lit. a) a b). Toto dobré zdání bylo jak zástupcům pozůstalosti Terezie K., tak i městské obci T. zasláno k vyjádření. Měst. rada v T. dne 20. listopadu 1920 prohlásila, že trvá na úplném uzavření hřbitova včetně hrobek z důvodů z řízení již známých, a dodala, že udělovati povolení pohřbívati aspoň do hrobek nedoporučuje také proto, že bude veř. mínění v městě opět znepokojeno a rozčileno po nastalém uklidnění v poslední době. Konečně poukázala měst. rada na to, že Terezie K. již zemřela a byla zpopelněna.
Zsv pak nař. výnosem odvolání Terezie K. vyhověl a rozhodnutí osk v T. změnil v ten smysl, že na starém hřbitově se povoluje pohřbívání v hrobkách, pokud jsou v nich ještě volná místa, avšak jen za přísného dodržování těchto podmínek: a) hrobka, v níž v konkrétním případě bude mrtvolu uložiti, musí býti ve stavu stavebně a hygienicky naprosto nezávadném, neprodušná, v půdě suché a musí míti právě potřebné místo k uložení mrtvoly; b) mrtvola, která má býti v hrobce uložena, musí býti řádně zarakvena, a to tak, aby vnitřní rakev byla kovová a neprodyšně zaletována, rakev zevní z materiálu jiného, avšak rovněž nepropustného; c) majitelé jednotlivých hrobek, kteří na pohřbívání v nich reflektují, musí ve lhůtě obcí stanovené spolehlivě a na vlastní náklad podati obci průkaz o bezvadném stavu hrobky ve smyslu uvedeném ad a); d) v případě pohřbu musí majitel hrobky, do níž pohřeb se bude konati, prokázati, že byly splněny také podmínky sub b) uvedené.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvažoval nss takto:
Předchozím rozhodnutím z r. 1923 potvrdil zsv zákaz pohřbívání na obecním hřbitově t-ském, a tehdejší st-lka hájila stížností k nss-u výslovně jen své právo získané zakoupením hrobky pro 2 osoby. Když toto rozhodnutí bylo nál. Boh. A 4205/24 pro vady řízení zrušeno, náleželo žal. úřadu vytknuté procesní vady odstraniti a rozhodnouti o věci, která před nss byla vznesena a následkem zdejšího zrušovacího nálezu před žal. úřad znovu dospěla. Tím byl vymezen rámec rozhodovací činnosti žal. úřadu. Mohl tedy žal. úřad v důsledku zdejšího nálezu zabývati se jen zákazem pohřbívání, pokud se týkal hrobky tehdejší st-lky. Žal. úřad však, zabýval se i přezkoumáním zákazu pohřbívání ve hrobkách na starém hřbitově t-ském vůbec, přehlédnuv, že v tomto rozsahu k němu věc nejen následkem zdejšího zrušovacího nálezu, nýbrž — podle stavu spisů — ani původně v opravném řízení instančním nedospěla. Žal. úřad vyvozuje sice z odůvodnění cit. nál., že byl povinen zabývati se zákazem pohřbívání ve hrobkách na starém hřbitově vůbec, tedy i pokud jde o jiné uživatele hrobek. Leč neprávem, neboť nss shledal vadu řízení v tom, že z rozhodnutí žal. úřadu, tehdy nss-em zkoumaného, nebylo lze seznati, jakým postupem žal. úřad dospěl k závěru, že v daném případě předpoklady zákazu pohřbívání jsou dány.
V odůvodnění cit. nálezu vyslovena jest ovšem všeobecná zásada, že policejní zákaz pohřbívání v hrobkách je podmíněn zjištěním zdrav.-policejní závadnosti používání hrobek. Leč z toho, že nss, zabývaje se konkrétním případem, zjistil a musil zjistiti všeobecné právní pravidlo směrodatné pro řešení konkrétního sporu, samozřejmě neplyne, že chtěl rozšířiti svou kognici i na všecky obdobné případy, které před tento tribunál vůbec vzneseny nebyly. Ježto pak nálezy soudní v konkrétním sporu vynesené, na jiné případy rozšiřovány bytí nemohou (srv. § 12 o. z. o.), nebyl zsv povolán v důsledku zdejšího nálezu instančně zkoumati zákaz pohřbívání i v příčině hrobek, jejichž majitelé k tomuto soudu stížnosti nepodali. Bylo tudíž stížnosti obce t-ské přisvědčiti, pokud vytýká, že žal. úřad překročil meze své rozhodovací pravomoci, když v důsledku cit. nál. učinil předmětem své kognice zákaz pohřbívání i ve hrobkách, kterých se stížnost někdejší st-lky Terezie K. netýkala.
Naproti tomu nebylo lze uznati důvodnými ostatní námitky stížnosti.
Nové projednávání o rekursu Terezie K., jež stalo se nutným následkem zdejšího zrušovacího nálezu, nestalo se, jak stížnost mylně se domnívá, bezpředmětným tím, že Terezie K. v mezičasí zemřela, neboť na sporu nebylo ryze osobní právo této st-lky, nýbrž právo majetkové, které je způsobilé přejíti na právní nástupce.
Neprávem vytýká dále stížnost, že zsv vůbec nebyl oprávněn usnesení ob. zastupitelstva z 23. března 1921 meritorně zkoušeti a měniti, neboť, jak cit. nálezem bylo vysloveno, šlo o věc zdravotně-policejní, jež té doby náležela do samostatného oboru působnosti obce, v níž podle ustanovení obecního zřízení a zák. o obecním zastupitelstvu přísluší zsv-u plná instanční pravomoc rozhodovací. Byl tedy zsv příslušný usnesení obecního zastupitelstva jako poslední stolice v řízení opravném jak zrušiti, tak i změniti.
Tyto zákonné hranice své příslušnosti žal. zsv nepřekročil, zejména nezasáhl neoprávněným způsobem do práv obce jakožto majitelky a správkyně obecního (zdravotního) ústavu. V nař. rozhodnutí praví se ovšem, že »pohřbívání v hrobkách povoluje se, pokud jsou v nich volná místa«. Leč tím zsv zřejmě nechtěl vysloviti a ani nevyslovil, že způsob používání hrobky má býti jiný, než jak je stanoven pohřebním řádem dosud platným, neboť ustanovení tohoto řádu vůbec nebyla na sporu.

Citace:

č. 6413. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 508-509.