NPD documents search: Boh. adm., 11 (1929), sv. 1

Čís. 13639.

Mimořádná vyživovací podpora podle §§ 6 a 15 zákona ze dne 20. prosince 1922, čís. 394 sb. z. a n., vztahuje se jen na taková studia, která byla nastoupena k vůli průkazu o určitém vzdělání, jehož se objektivně vyžaduje k nastoupení praktického životního povolání. Nárok na drahotní přídavek na dítě zaniká, jakmile dítě, které studuje po 18. roku věku, dosáhne uvedeného účelu toho kterého studia a získá doklady o jeho úspěšném ukončení.
Pokud nevykazovalo další studium znaky studia »normálně« započatého.
(Rozh. ze dne 13. června 1934, Rv I 902/32.)
Civilní rozhodnutí XVI. 44 Žalobce, oficiál státních drah ve výslužbě, domáhal se na československém státu, by mu byl k jeho odpočivným požitkům vyplacen drahotní přídavek na dítě podle § 15 zákona že dne 20. prosince 1922, čís. 394 sb. z. a n. Syn žalobcův Oskar M., narozený dne 14. března 1908, studoval nejprve na učitelském ústavu, který s prospěchem absolvoval v létě 1927. Pak v roce 1927 až 1929 studoval na státním gymnasiu v L., nejprve jako hospitant VII. tř., pak jako řádný posluchač VIII. tř. a v létě 1929 vykonal s vyznamenáním zkoušku dospělosti. Pak ve studijním roce 1929/30 byl přijat jako řádný posluchač německé filosofické fakulty v Praze a od té doby na téže fakultě bez přerušení až do dnešního dne studuje a vykazuje na téže fakultě normální pokračování ve studiích. Od 1. července 1927 však nedostával žalobce na syna Oskara přídavek, který by jinak činil měsíčně 116 Kč. Žalobce žádal o výplatu tohoto přídavku, ale ministerstvo železnic rozhodnutím ze dne 6. března 1931 žádost tu zamítlo. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Pro rozsouzení tohoto sporu jest rozhodným výklad ustanovení § 6 I. odst. (1) pokud se týče § 15 zákona ze dne 20. prosince 1922 čís. 394 sb. z. a n. Jest proto vhodné obírati se především dovolacím důvodem právní mylnosti podle § 503 čís. 4 c. ř. s. Žalobce uplatňuje nárok, aby mu k jeho odpočivným požitkům byl vyplacen drahotní přídavek na dítě podle § 15 uvedeného zákona. Pro tento nárok platí obdobně ustanovení § 6 téhož zákona. Jak plyne z důvodové zprávy k vládnímu návrhu tohoto zákona (tisk poslanecké sněmovny 3922/1922, str. 12), sledoval uvedený zákon účel, by se stát postupně vrátil od systému alimentačního k systému odměny za práci. V § 6 I. odst. (1) byl nárok na drahotní přídavky pro děti omezen zásadně na dobu, dokud děti nepřekročily 18. rok věku. Toto věkové omezení bylo stanoveno, jak plyne z uvedené již důvodové zprávy (str. 14), v úvaze, že děti ve věku 18 let mají a mohou býti zpravidla zaopatřeny, takže zákonodárce nepokládá za nezbytné, by stát i po této věkové hranici vypomáhal svým zaměstnancům v péči o výživu dětí ve všech případech. Po uvedené době t. j. po dosažení 18. roku věku přísluší drahotní přídavek na děti podle doslovu § 6 I. odst. (1) jen tehdy, studují-li na učilišti s řádným prospěchem, a též na dobu potřebnou k dokončení studií normálně započatých a nepřetržitě konaných, nejdéle však až do dokonaného 24. roku. Z tohoto výjimečného ustanovení lze seznati základní myšlenku zákonodárcovu, že státním zaměstnancům má býti z důvodů existenčních poskytován přídavek za účelem ulehčení jejich vyživovací povinnosti jen po dobu, po kterou si jejich děti získávají řádnými studiemi teoretickou průpravu pro samostatné životní postavení. Z toho plyne, závěr, že zákonodárce zamýšlel poskytnouti mimořádnou vyživovací podporu podle §§ 6 a 15 uved. zák. jen na taková studia, která byla nastoupena za účelem dosažení průkazu o nabytí určitého vzdělání, jehož se objektivně vyžaduje k nastoupení praktického životního povolání, a že tedy nárok na drahotní přídavek na dítě zaniká, jakmile dítě, které po dosaženém 18. roku věku studuje, dosáhne shora uvedeného účelu toho kterého studia a získá doklady o jeho úspěšném ukončení. Slovy zákona o »normálním započetí« studií nelze tedy rozuměti jen včasnost započetí určitého studia, nýbrž i nástup jeho za takových předpokladů, které musí býti v osobě studujícího splněny podle platných pravidel (normálně), má-li býti dosažen vylíčený již účel toho kterého studia. Dovolatel dovozuje, že slova zákona »na dobu potřebnou k dokončení studií normálně započatých a nepřetržitě konaných« znamenají jen vymezení doby trvání nároku, nikoli též podmínku tohoto nároku. S jeho názorem však nelze souhlasiti. Jest ovšem správné, že se těmito slovy zákona vymezuje také doba trvání nároku na drahotní přídavek na dítě, ale zároveň se jimi stanoví, že tento nárok mohou opodstatniti jen studia normálně započatá a nepřetržitě konaná. V souzeném případě jest nesporné, že žalobcův syn překročil 18. rok věku dne 14. března 1926 a že po dosaženém 18. roku věku skončil svá studia na učitelském ústavě v létě 1927. Tím si získal již úplnou teoretickou průpravu pro samostatné životní postavení jako učitel. Konal-li potom ještě dvouleté studium v VII. a VIII. třídě gymnasia a vstoupil-li pak na filosofickou fakultu německé university v Praze, nevykazuje toto jeho další studium již znaky stadia »normálně započatého« ve smyslu právě vyloženém, neboť nelze považovati za normální, jestliže studující, který absolvováním studia na učitelském ústavě nabyl již možnosti k nastoupení učitelského povolání, této možnosti nevyužije, nýbrž se věnuje novému studiu, majícímu za účel teoretickou průpravu pro jiné životní povolání.

Citace:

č. 7950. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 767-769.