Č. 6463.


Školství. — Státní zaměstnanci (Slovensko): O požitcích školských inspektorů vůbec a zvláště po čas disciplinárního řízení.
(Nález ze dne 8. dubna 1927 č. 7064).
Věc: Jan H. ve F. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě stran inspektorských diet.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem referátu min. škol. v Bratislavě z 28. srpna 1923 byla st-li v jeho vlastnosti školního inspektora v N. ze služ. důvodů od 1. září 1923 udělena dovolená a bylo mu sděleno, že po čas dovolené bude jej zastupovati odborný učitel Matěj M.; st-l byl vyzván, aby tomuto ihned protokolárně úřad odevzdal podle posl. odstavce § 33 instrukce vydané výn. uh. min. vyuč. z 20. srpna 1905 č. 70000.
Výnosem z 20. prosince 1923 nařídil týž referát na základě § 44 zák. čl. VI z r. 1876 a § 22 nař. bý. uh. min. vnitra č. 41221 z r. 1876 proti st-li předběžné vyšetřování disc. a požádal župní úřad v Nitře, aby toto vyšetřování provedl. Skutková povaha disc. přečinu byla shledána v různých nepřístojnostech při úřadování. Na tomto základě zavedl župní úřad v Nitře rozhodnutím z 30. prosince 1923 proti st-li předběžné disc. vyšetřování, které však rozhodnutím župního úřadu z 9. dubna 1924 bylo zastaveno pro nedostatek důkazů, pokud se týče skutkové podstaty disc. přečinu.
Mezi tím zastavil referát výnosem z 22. února 1924 st-li dnem 31. srpna 1923 výplatu cestovního paušálu, pokud se týče inspektorských diet. Výnosem z 5. února 1925 vzal žal. úřad na vědomí st-lovu resignaci ze 17. listopadu 1924 na funkci škol. inspektora v N. a sprostil jej úřadu inspektora dnem 28. února 1925. Od 1. března 1925 byl st-l ustanoven správcem školy ve F.
Podáním z 19. února 1925 zažádal st-l o znovu poukázání inspektorských diet na dobu od 1. září 1923 do 30. listopadu 1924, poukazuje na to, že diety mu byly zastaveny následkem zavedeného disc. řízení a dovolené jemu na tomto základě od 1. září 1923 udělené. Jelikož však rozhodnutím župního úřadu v Nitře z 9. dubna 1924 disc. řízení skončilo jeho osvobozením, má st-l ve smyslu 2. odst. § 30 disc. řádu, vydaného pod. č. 73776 z r. 1907 nárok na vrácení požitků zadržených na dobu služby. I kdyby se však insp. diety považovaly za funkční přídavek, má na ně rovněž nárok, poněvadž zák. z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. v § 72 praví, že úředník daný do příkaznosti zůstává v nezkráceném požitku naposled braného služného a aktivního (funkčního) přídavku.
Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad, že žádost tato jest bezpředmětná, poněvadž zastavení cest. paušálu, který v sobě zahrnoval též t. zv. inspektorské diety, stalo se výnosem z 22. února 1924 důsledkem toho, že žadatel přestal vykonávati funkci škol. inspektora a nikoliv z důvodů disc. řízení. Proti shora uvedenému výnosu nepodal st-l v zákonné lhůtě stížnost a tím nabyl výnos ten konečné platnosti.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Žal. úřad odepřel zabývati se meritorně vznesenou žádostí st-lovou a to jedině z toho důvodu, že opatření o zastavení sporných požitků st-lových vešlo v právní moc. Stížnost toto stanovisko žal. úřadu potírá především z toho důvodu, že prý zastavení inspektorských diet a cestovního paušálu se stalo výnosem z 22. února 1924 z důvodů zavedení disc. řízení, takže opatření to, majíc povahu pouhého opatření mezitímního, sdílí osud hlavní věci a nebylo samostatně právní moci schopno, a že st-l právě proto po zastavení disc. řízení má nárok na opětný poukaz oněch požitků.
Avšak předpoklad stížnosti, že zastavení oněch požitků se stalo důsledkem zavedení disc. řízení, neshledal nss správným.
Podle § 13 min. nař. z 20. srpna 1905 č. 70000 (instrukce pro školní inspektory) lze zastaviti služné (nikoliv příbytečné) škol. inspektora, proti němuž bylo zavedeno disc. řízení, jenom tehdy, byl-li inspektor s úřadu suspendován; v tomto případě poukáží se suspendovanému 2/3 služného jako příspěvek na výživu; vysloviti suspensi přísluší adm. výboru (nyní podle zák. č. 126/20 a nař. 310/22 župnímu úřadu), kdežto disc. řízení naříditi může buď min. škol. anebo adm. výbor (nyní župní úřad). Podobně lze podle § 28 min. nař. z 30. června 1907 č. 73776 (disc. řád stát. učitelstva) požitky zastaviti učiteli, proti němuž je vedeno disc. řízení, jenom, je-li učitel s úřadu suspendován.
V daném případě nebyla ani při zavedení disc. řízení ani za trvání jeho vyslovena st-lova suspense, naopak byl st-l již dříve, několik měsíců před zavedením disc. řízení, ze služ. důvodů dán na dovolenou. Zastavení diet a paušálu se sice nestalo současně s dáním na dovolenou, nýbrž až později — kdy disc. řízení již bylo zavedeno —, avšak nestalo se také od doby zavedení disc. řízení (rozhodnutí žup. úřadu z 30. prosince 1923), nýbrž již od 31. srpna 1922, t. j. dnem před počátkem dovolené st-li udělené; z této časové souvislosti, dále z toho, že suspense st-lova vyslovena vůbec nebyla, že mu byly zastaveny jenom insp. ovní paušál, nikoliv plat, že zastavení uvedených požitků se nestalo úřadem disc. (adm. výborem, resp. žup. úřadem) a že konečně ve výnosu žal. úřadu z 22. února 1922 vůbec se na disc. řízení proti st-li zavedené nepoukazuje, je patrno a musilo býti patrno též st-li, že ono zastavení diet a paušálu není v souvislosti s disc. řízením. Proto neplatí ovšem o těchto požitcích ani předpis poslední věty § 13 cit. min. nař. č. 70000/1905, dle něhož požitky takto (totiž zastavením »platu« při »suspensi«) zadržené možno vyplatiti jenom po úplném osvobození obviněného. Nutno tedy vycházeti z toho, že zastavení sporných požitků nestalo se v souvislosti s disc. řízením a že naopak úřední výměr, kterým zastavení to bylo vysloveno, má povahu samostatného rozhodnutí, zasahujícího do právní sféry st-lovy, které jest právní moci schopno a které nebyvší st-lem v 60denní lhůtě předepsané v § 14 zák. o ss napadeno stížností na nss, v právní moc vešlo a v ní setrvalo. — — — —
Jestliže tedy zastavení diet a paušálu dnem 31. srpna 1922, provedené výnosem žal. úřadu z 22. února 1924 bylo samostatným rozhodnutím a jako takové vešlo v právní moc a stalo se — ježto nebylo včas napadeno stížností na nss — neodstranitelným, nemůže st-l teprve v nynější stížnosti namítati, že podle nař. min. pro Slov. z 20. července 1919 přísluší škol. inspekt. jako plat 40 Kč denně a 1000 Kč ročního paušálu kancelářského, že má tedy i tento paušál i diety povahu řádných požitků a že náležejí do té doby, dokud percipient nebyl úřadu právně zbaven, zejména i po dobu dovolené ze služ. důvodů a jeví se tyto námitky jako nepřípustné.
Citace:
č. 6463. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 665-667.