Č. 3239.

Pozemková reforma: I. * Objekt jest dle § 3 lit. a) zák. zábor. hospodářsky samostatným, tvoří-li dle svého určení sám pro sebe zvláštní předmět hospodaření, vyloučený z rámce celkového hospodaření na zabraném statku. — II. * Závazek nájemce hostince odbírati pivo ze zabraného pivovaru vlastníkova a trpěti kontrolu vlastníkovu nad dodržováním tohoto závazku nevylučuje hospodářskou samostatnost hostince dle § 3 lit. a) zákona záborového.
(Nález ze dne 13. února 1924 č. 2435).
Prejudikatura: Boh. 1133 a 1663 adm.
Věc: Jan Sch. na H. proti státnímu pozemkovému úřadu v Praze (sen. president v. v. R. Vyšín) o vyloučení hostince ze záboru.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Podáním z 1. března 1922 požádalo Sch-ské gen. ředitelství v H. stpú, aby rozhodl, že určité nemovitosti, mezi nimi také hostince, zvláště pak i hostinec č. p. — v St. na stavební parcele č. — se zahradou, jsou objekty právně i hospodářsky samostatné a nesloužící hospodaření na zabraných nemovitostech a že jsou následkem toho vyloučeny ze záboru dle § 3 lit. a) zák. záb.
Žádost st-lovu za vyloučení hostince č. p. — v St. zamítl úřad výměrem z 12. prosince 1922 a to v podstatě z důvodu, že hostinec ten má sice samostatnost právní, nemá však samostatnosti hospodářské a mimo to slouží hospodaření na zabraných nemovitostech, a z příčin těch nemůže považován býti za objekt vyloučený ze záboru dle § 3 lit. a) zák. záb.
O stížnosti majitele zabraného statku do tohoto rozhodnutí uvážil nss takto:
Z odůvodnění nař. rozhodnutí plyne, že úřad odpírá uznati u tohoto hostince existenci zmíněných dvou předpokladů pro vyloučení jeho ze záboru proto, poněvadž nájemce jeho jest dle nájemní smlouvy zavázán k odběru piva ze st-lova pivovaru v P., který, nemaje právní samostatnosti, jest majetkem státem zabraným.
Dle přesvědčení úřadu není hostinec onen ničím jiným než pouhou prodejnou piva vyrobeného v pivovaře, sloužící účelům tohoto pivovaru, a jest následkem toho na něm i hospodářsky závislým.
Tato hospodářská závislost hostince jeví se dle názoru úřadu dále také v tom, že nájemce jeho jest vlastně pouhým zřízencem majitele velkostatku, jemuž platí nájemné ve formě přirážky 2 K za každý odebraný hektolitr piva, a jemuž musí dovoliti přístup do všech pronajatých místností za účelem kontroly, zda neodbírá pivo odjinud. Rovněž z ustanovení nájemní smlouvy, že nájem končí výpovědí za 14 dnů po úmrtí nájemce, jest prý zřejmá závislost hostince na pivovaru a snaha zabezpečiti odběr piva z pivovaru.
Nss nemohl uznati, že by uvedené okolnosti vylučovaly hospodářskou samostatnost onoho hostince dle § 3 lit. a) zák. záb., nebo nutily k závěru, že hostinec onen slouží hospodaření na zabraných nemovitostech.
Co se především tohoto posledního předpokladu týče, dlužno poznamenati, že z okolnosti, že nájemce hostince odbírá a je nucen odbírati pivo z pivovaru státem zabraného, neplyne nikterak, že hostinec ten slouží hospodaření na zabraných nemovitostech.
Nss již ve svém nál. Boh. 1663 adm. vyslovil a blíže odůvodnil, že se hospodařením na zabraných nemovitostech ve smyslu § 3 lit. a) zák. záb. rozumí činnost směřující k získávání přirozených plodů z půdy nebo jich zpracování na tolik, aby se staly odbytelnými, aniž by při tom přestaly býti produktem zemědělským a staly se výrobkem průmyslovým. V důsledku tohoto názoru nepovažuje nss hospodářské jednotky, jež zpracovávají plody hospodaření polního neb lesního na výrobky průmyslové, neb obstarávají prodej těchto průmyslových výrobků,za objekty sloužící hospodaření na zabraných nemovitostech.
Proto také hostinec, jenž zpeněžuje pivo vyrobené v zabraném pivovaře, není již proto objektem sloužícím hospodaření na zabraných nemovitostech, a může tedy ze záboru býti vyloučen.
Úřad ovšem uvádí zmíněnou okolnost také jako překážku hospodářské samostatnosti jeho, kterou spatřuje kromě toho také v tom, že nájemní poměr hostinského blíží se svým obsahem téměř poměru námezdnímu, takže nejde o nájem v pravém slova smyslu.
Jest tedy uvážiti, zda uvedené okolnosti vylučují skutečně hospodářskou samostatnost určitého objektu, jak ji má na zřeteli § 3 lit. a) zák. záb., při čemž bude nutno především zjistiti, co vůbec míní zákon hospodářskou samostatností určitého objektu.
Ve směru negativním dlužno především vytknouti, že zákon mluvě o hospodářské samostatnosti objektu, nemíní tím samostatnost určitého objektu, aby hospodařil na něm subjekt odlišný od osoby vlastníka zabraného majetku, tím méně jest třeba, aby subjekt ten byl v příčině hospodaření na onom objektu na vlastníku úplně nezávislý.
Uvádí-li tedy úřad, že nájemce hostince byl zavázán vlastníku, aby odbírrl pivo z jeho pivovaru, a aby se podrobil jeho dozoru v tom směru, zda neodbírá pivo odjinud, jakož i aby splácel smluvené pachtovné příplatkem 2 K na každý hektolitr piva, a z toho dovozuje hospodářskou odvislost nájemce od vlastníka zabraného majetku a hospodářskou nesamostatnost hostince samého, pak přehlíží, že závislost pachtýře objektu na vlastníku zabraného statku nezbavuje ještě objekt ten hospodářské samostatnosti.
Positivní obsah požadavku hospodářské samostatnosti určitého objektu plyne z této úvahy:
Předpokladem pro vyloučení určité nemovitosti ze záboru dle § 3 lit. a) zák. záb. jest především, aby nemovitost ta byla »objektem« ve smysiu tohoto ustanovení t. j. aby byla hospodářskou jednotkou, jež svou podstatou a svým hospodářským určením věnována jest jinému cíli, než hospodářství zemědělskému, čítaje v to i hospodářství lesní (srv. nál. Boh. 1133 adm.).
Uskutečnění tohoto cíle může se díti dvojím způsobem: Buď se hospodaří na objektu v rámci celkového hospodaření na zabraném majetku, nebo může vlastník zabraného statku objekt ten vyjmouti z celkového hospodaření na zabraných nemovitostech a učiniti jej předmětem zvláštního hospodaření, odděleného od hospodaření na zabraném celku.
V případě prvém nebude lze mluviti o hospodářské samostatnosti objektu, neboť hospodaření na něm bude pouhou součástí hospodaření na zabraném celku, kdežto v případě druhém bude objekt ten předmětem samostatného hospodaření a bude tedy předpoklad hospodářské samostatnosti splněn.
Zda se na určitém objektu hospodaří v rámci celkového hospodaření na zabraném statku, či zda objekt ten jest sám pro sebe předmětem hospodaření vlastníkova, nutno posoudit z okolností jednotlivého případu.
Pronajme-li ku př. vlastník objekt odděleně od ostatního svého majetku, aby pachtýř na vlastní vrub na něm hospodařil, nebo podrží-li jej sice ve vlastní režii, ale provozuje-li jej pod zvláštní firmou, nebo opatří-li jej zvláštní správou a účtováním, pak možno ze skutečností takových souditi, že hospodaření na objektu tom neděje se v rámci celkového hospodaření na zabraném statku, nýbrž samostatně, a že tedy jde o objekt hospodářsky samostatný.
Splnění předpokladu toho není vyloučeno ani tehdy, když vlastník objekt pronajme, ale hospodaření pachtýřovo na něm v určitých směrech omezí.
Rozhodnutí úřadu, jež opírá se o názor opačný a vylučuje hospodářskou samostatnost objektu, jestliže pachtýř jeho podrobil se jistým omezením v příčině hospodaření na tomto objektu, odporuje tudíž zák. Vzhledem k tomu bylo je zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 3239. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 567-569.