Č. 5819.

Učitelstvo: * Byl-li definitivní učitel veřejné školy národní pověřen substitucí (čl. X. zákona č. 251/22) až do dalšího příkazu, a nebyla-li substituce před počátkem příštího školního roku odvolána, přísluší mu substituční odměna po rozumu cit. čl. X. i za dobu prázdnin.
(Nález ze dne 23. června 1926 č. 1294.)
Prejudikatura: Boh. 4098 adm.
Věc: Rudolf D. v Ž. (adv. Dr. B. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty stran substitučního přídavku.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Rudolf D., def. učitel obecné školy v Ž., byl přikázán výnosem ošv-u v Ž. ze 13. září 1922 (se svolením zšr-y) ode dne 18. září 1922 až do dalších příkazů 1. chlap. škole občanské v Ž. za odborného učitele Adolfa L., dlícího na dovolené. Tato substituce trvala bez zvláštního příkazu i v dalším školním roce 1923—1924.
Výnosem z 18. ledna 1924 rozhodl ošv v Ž., že subst. přídavek v roce 1922/1923 náleží Rudolfu D. jen za dobu skutečné substituce, nikoli tedy za dobu prázdnin tohoto školního roku. Rekurs Rudolfa D. zšr zjistivši, že Rudolf D. zastupoval trvale Adolfa L., majícího dovolenou jakožto správce živn. školy pokračovací v Ž., a že proto nebyl mu vydán dekret, kterýmž by byl substituce sproštěn na prázdniny, zamítla výnosem ze 14. března 1924, ježto v daném případě jest nutno podle ustanovení čl. X. zák. č. 251/1922 pokládati zastupování Rudolfa D. za účelem vyučování za ukončené posledním dnem školního toku (koncem června), kdežto za měsíce prázdninové, ve kterých se nevyučuje, nesmí se podle čl. X. cit. zák. poukazovati subst. přídavek, který se vyměřuje podle toho ustanovení toliko měsíčně a nikoli ročně. Další rekurs byl nař. rozhodnutím zamítnut z důvodů rozhodnutí zšr-y.
Rozhoduje o stížnosti řídil se nss těmito úvahami:
O substituci úřadů učitelských podává předpisy substituční normál (dekret studijní komise dvorní) ze 3. června 1839 č. 63, na stránce 96 sbírky zákonů a nařízení politických, kterého se dovolává stížnost a kterýž v § 13 stanoví, že substituční poplatek poskytuje se též za čas podzimních nebo velkých prázdnin školních, jakož i veškerých menších prázdnin, pokud substituční příkaz nepřestal před těmito prázdninami anebo za nich.Pokud stížnost pro své stanovisko dovolává se předpisů z doby před vydáním zákona č. 251/22, činí tak bezdůvodně. Neboť norma § 27 česk. zák. o právních svazcích učitelstva z 19. prosince 1875 č. 86 z. z. ve znění zák. ze 17. ledna 1903 č. 16 z. z. pojednávala toliko o funkčních přídavcích ředitelů a správců škol. Ostatně byla nahrazena pozdější normou § 9 zákona paritního z 23. května 1919 č. 274 Sb. (nyní ve znění § 3 zák. č. 251/1922), kterážto norma taktéž ničeho neobsahuje o substitučních poplatcích. Avšak v paritním zákoně vůbec o této materii není předpisu. Pokud pak běží o dovolávaná stížností ustanovení oběžníku zšr-y z 25. května 1920 č. II.—A 209/20 ai 1919, z. š. r. č. 3604 ai 1920, jest zřejmo, že by takový oběžník nemohl vyplniti mezeru v zákoně paritním, na nějž se jinak připíná; ostatně stížností označené v něm ustanovení oddílu III., bodů 1. a 2. mluví jen o takových zástupcích s vlastním místem, kteří požívají toliko odměny na vlastním místě (učitelé náboženství, učitelky žen. ruč. prací a vedlejší učitelé z povolání s procentuální odměnou), kdežto v daném případu jde o def. učitele literního; pokud pak cit. oběžník v oddílu II. ještě obsahuje předpisy o substituci, jde tu jen o substituty bez vlastního místa. Teprv zákon ze 13. července 1922 č. 251 Sb. normuje ve III. hlavě o zastupování míst učitelských. Ježto činí tak způsobem úplně vyčerpávajícím a jdoucím do speciálních poměrů učitelské služby, jak nynějším zákonodárstvím jsou založeny, jest třeba míti za to, že byla jím ve své platnosti úplně nahrazena, tedy zrušena, svrchu zmíněná úprava po rozumu substitučního normálu ze 3. června 1839. Platí tedy nyní o substituční odměně učitelů škol národních předpisy IX. a X. článku v hlavě III. cit. zákona, pro daný případ však jedině předpisy článku X., neboť jedině posléze zmíněný článek upravuje substituční odměnu »učitelů všech kategorií definitivně nebo zatímně ustanovených a povolaných na školu přespolní nebo v téže obci školní ze školy obecné na školu občanskou, aby tam dočasně zastupovali jiné učitele«, kdežto článek IX. v protikladu proti tomu jedná o zcela jiném speciálním případě substituce »výpomocně ustanovenými zastupujícími učiteli literními se zkouškou dospělosti nebo způsobilosti učitelské«, kteřížto učitelé kromě substituční odměny ničeho jiného nepobírají. Proto norma, že přísluší jim ex titulo této odměny požitky 1. stupně XI. hodn. třídy i za prázdniny, nemůže vztahována býti z tohoto zcela speciálního poměru na odlišný speciální poměr článku X., kde jde o učitele, kteří jsou honorováni požitky z místa, na něž jsou ustanoveni, a kteří požívají substituční odměny kromě toho, a to v částkách 70, resp. 100 K fixovaných měsíčně.
Avšak i když se na daný případ aplikuje, jak přípustno, jedině ustanovení prvého odstavce článku X. zákona 251/1922, nutno označiti za správné stanovisko stížnosti, že učitel, jehož substituční příkaz nebyl odvolán přes hlavní prázdniny školní, má nárok na substituční přídavek i za dobu těchto prázdnin. Plyne to z pojmu substituce, která spočívá, jak výslovně v cit. článku X. jest uvedeno, v dočasném zastupování jiného učitele. Primérním účelem takového zastupování arci jest provozování vyučovací činnosti substituovaného učitele, avšak substituovaný učitel mimo činnost vyučovací v užším smyslu má na starosti ještě činnosti jiné; naproti tomu pak nelze ani tvrditi, že by neplnil povinnosti svého úřadu, kdyby na př. z důvodu, že na škole neb třídě pro infekční nemoci zastaveno jest vyučování, dočasně nevyučoval; o hlavních i všech menších prázdninách školních pak tomu není jinak, neboť učitel rovněž nevyučuje jen z toho důvodu, že v té době nekoná se vyučování. Dala-li školská správa učiteli příkaz substituovati jiného učitele a tento příkaz ponechala v platnosti i na dobu, po kterou se právě nevyučuje, jak se stalo v daném případu ve příčině stěžujícího si substituta, jest zřejmo, že musí i v této době býti považován za osobu, která substituovaného učitele v jeho úřední působnosti representuje, t. j. »zastupuje«, jak požaduje text článku X., třebas nebylo jí poskytnuto možnosti tuto substituující úřední činnost manifestovati poskytnutím vyučování školnímu žactvu. Bylo tu zcela v rukou úřadu, odvolati substituční příkaz na prázdniny, a pak by za dobu prázdnin bylo přípustno bývalo odepříti substitutu substituční přídavek, resp. příslušné jeho měsíční částky.
Avšak úřad v daném případě poměr substituce pokládal za zrušený již prostě tím, že o hlavních prázdninách 1923 neudílel st-l vyučování, třebas substituční příkaz nebyl odvolán, ba po uplynutí prázdnin v jeho důsledku st-l znovu zahájil činnost vyučovací v technickém smyslu. Tím dostal se úřad do rozporu se zákonem i slušelo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 5819. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 179-181.