NPD documents search: Všehrd, 12 (1931) - Rašínův fond; vypsání soutěží.

Poplatky štolní.

I. Pojem a vývoj.
Poplatky štolní jsou dávky, které dlužno u příležitosti jistých duchovních výkonů zapraviti knězi k požitku jich oprávněnému od té osoby, k jejíž žádosti nebo v jejímž zájmu výkony ty byly předsevzaty. Jméno poplatků štolních (zhusta též zkráceným výrazem »štola« označovaných) odvozuje svůj původ z té okolnosti, že při provádění zmíněných výkonů má kněz dle předpisu nositi štolu t. j. liturgické (obřadní) roucho, kteréž se nosívá ve způsobě pásky zvící šířky ruky přes rámě a pokládá se za zvláštní odznak duchovní pravomoci. Sám o sobě nemá ovšem kněz nároku na jakýkoli ekvivalent za jednání, která mocí svého úřadu věřícím poskytuje; přisluhování svátostmi za peníze nebo za hodnotu peněžitou bylo by dokonce svatokupectvím (simonií), jedním z nejtěžších zločinů církevních, a proto bylo opět a opět staršími shromážděními (koncily) zakazováno pohledávati nějakou odměnu za příležitostí podobného rázu. Než s druhé strany stávalo se od pradávna zvykem, že věřící poskytovali u příležitosti duchovních funkcí svým kněžím dobrovolně dary v naturáliích nebo na hotovosti (»oblace«), které tvořily podstatnou část výživy kněžstva v době, kdy nedostávalo se mu jiných pravidelných příjmů, nebo jako tomu bylo zhusta při desátku, který dostal se do rukou laiků; proto byly zmíněné dary církví netoliko schváleny, nýbrž znenáhla uloženy věřícím vždy přísnějším napomínáním za vynutitelný závazek. Následkem této všeobecné a po staletí trvající zvyklosti vyvinul se z těchto různotvárných, původně dobrovolných a dle povahy své stále ještě kolísajících dávek (akcidencí) jistý právní souhrn — »jura stolae« —, který nabyl v otázce hmotného zaopatření kněžstva trvalého významu.
Zvlášť zřetelně lze vývoj tento viděti na dávkách, které se platívaly u příležitosti církevního pohřbu. I zde shledává se předkem zvyk velmi rozšířený, poskytovati kostelu, v němž nebo u něhož měl býti někdo pohřben, dary nebo odkazy, které z části připadaly též duchovenstvu tohoto kostela. Zde vyskytuje se však také poprvé vlastní pohledávka duchovenstva ve formě t. zv. čtvrti pohřební (quarta funeraria), t. j. byl-li kdo pochován mimo místo bydliště svého, mohl farář bydliště jeho žádati za část darů poskytnutých na místě jiném. I jinak zůstaly poplatky pohřební nejvšeobecnějšími štolními poplatky z toho patrné důvodu, že církev právě to jest, která přejímá zemřelého věřícího v další péči svou.
Kromě těchto poplatků sevšeobecněly ještě jen štolní poplatky za církevní ohlášky sňatku a za oddavky; méně všeobecnými jsou poplatky za úvod šestinedělek, za křest, za velikonoční zpověď a zaopatření nemocných; poslední dva druhy byly tu a tam církevně zakazovány, aby se předešlo nebezpečí, že by se někomu stížilo přijetí svátostí. Tyto druhy poplatků stolních, vyjímaje úvod, byly dle rakouských řádů štolních se strany státu prohlášeny za zrušené. V širším smyslu počítají ku poplatkům štolním ještě i poplatky zapravované za vyhotovení listů matričních (křestních listů, listů oddávacích a úmrtních), pokud doklady tyto odnášejí se k písemnému osvědčení výkonů podléhajících poplatku štolnímu.
Z toho, co řečeno bylo o povaze a vývoji poplatků štolních, lze odvoditi:
a)chudí, kteří vůbec vždy byli církví podporováni, nemohou býti přidržováni ku zapravování vlastních poplatků štolních;
b) výkon církevních jednání úředních sám nesmí býti vůbec nikdy učiněn závislým na zaplacení štolního poplatku za to příslušejícího;
c) nároky na poplatek štolní má pravidelně příslušný farář, pokud se týká, jeho zástupce (administrátor), nebo věcně jemu se rovnající správce duší (lokalista, exposita a pod.).
Bližší ustanovení co do jednotlivých funkcí podléhajících poplatkům štolním a co do výměry poplatků štolních za to příslušejících bývají vytčena zvláštními řády štolními, aby se předešlo libovolnému počínání a zlořádům z toho pochodícím.
II. Jakkoli poplatky štolní rozsahem svým podléhají ustavičnému kolísání, pokládají se přece do určité (průměrné) výše za jistou součást výnosu obročí a béře se na ně zřetel při vyměřování služného. V Rakousku dlužno dle zákona o kongrue ze dne 19. dubna 1885 § 3, 1, f při přiznání příjmů za účelem doplnění kongruy zařaditi do příjmů poplatky štolní v paušálním obnosu stanoveném od zemského úřadu ve shodě s biskupem diecése; nedocílí-li se dorozumění mezi nimi, stanoví obnos ten ministerstvo kultu, avšak započítání ono má místo jen potud, pokud poplatky štolní činí více než 30 zl. Pokud nezjistí se však konečné číslo způsobem tuto udaným, má vedle prováděcího nařízení ze dne 2. července 1885 č. 99 ř. z. správce duší uvésti zatím na základě průkazu stvrzeného úřadem děkanským průměrné číslo poplatků štolních skutečně vybraných v posledních 6 létech. Naproti tomu nepodléhají poplatky štolní ekvivalentu poplatkovému vedle výn. min. fin. ze dne 18. května 1870 č. 76 ř. z. odst. 18, poněvadž nevzcházejí ze jmění obročního, a podobně ne- mohou býti (výn. stát. min. ze dne 28. srpna 1865 č. 6657) pojaty do aktiv jmění biskupského a klášterního inventárně seznamenaných.
Při přefaření pomíjí zpravidla poplatky štolní ve smyslu § 21 zákona, ze dne 7. května 1874, avšak soukromá úmluva opačného obsahu nemusila by býti pokládána za vyloučenu; provedeno-li přefaření, prve nežli se uprázdnilo (staré) obročí, pomíjí poplatky štolní ve smyslu cit. § 21 al. 2 teprve nejbližší změnou obročí. Pokud ustanoveny jsou poplatky štolní, (incl. poplatků za úřední vyhotovení) s přivolením vlády, nelze jich dobývati obyčejným pořadem práva, nýbrž poskytuje se k vymožení jich dle § 23 cit. zák. politická exekuce. S druhé strany usiluje cit. zák. ze dne 7. května 1874 chrániti obyvatelstvo proti příkrému vymáhání poplatků štolních. Tak prohlašuje § 23 al. 3, že osoby, které mají nárok na právo chudinské, osvobozeny jsou od dotčených poplatků ; to lze však vztahovati jen na nejnižší míru poplatků, jaká stanovena jest pro nejjednodušší formu dotyčné duchovní funkce.
Dle § 25 nesmí se zpravidla nižádný akt úřadu farního učiniti závislým na předchozím zapravení poplatku štolního; žádá-li se však tento akt ve formě, »která podléhá vyššímu poplatku štolovému než nejnižšímu,« dlužno tento vyšší poplatek na požádání zapraviti napřed. I obnos kolkový potřebný k vyhotovením farního úřadu lze napřed žádati.
§ 26 namířen jest proti »přemrštění poplatku štolního« a praví, že poklésky proti ustanovením řádů štolních, pokud nehodí se případ ten k řízení trestnímu, sluší trestati po vyslechnutí ordinariátu od úřadů správních peněžitými pokutami až do 100 zl. Zároveň s trestem vysloviti jest výši náhrady, která postihuje vinníka. Tyto nálezy na náhradu hodí se k exekuci. Opětuje-li se případ, může státní správa kultu žádati, aby dotyčný duchovní odstraněn byl z vykonávání svého církevního úřadu (§ 8 cit. zák.).

Citace:

K § 4 n. z. z r. 1888 ve znění zák. č. 168/19. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1926, svazek/ročník 7, s. 440-440.