W sprawie sankcyi Statutu Mazowieckiego pierwszego z roku 1532. Napisał Oswald Balzer. (V Krakově 1900, str. 94, otisk ze XL. sv. Rozpraw Wydziału hist. filoz. Akademii Umiejętności w Krakowie.)
Neúnavný a neobyčejně plodný polský právní historik řeší tu otázku dodnes ještě spornou, byl-li t. zv. svod mazovských zákonů Vavřince z Pražmova, předložený na Krakovském valném sněmu r. 1531/32 ke královské sankci, skutečně potvrzen čili nic. Jak známo, existují tři svody mazovských zákonů: jeden z r. 1531, nazývaný dle vojevody mazovského a vicesgerenta královského Vavřince z Pražmova, svodem Pražmovského, druhý z r. 1540, nazývaný kodexem Goryńského, a třetí z r. 1576, resp. 1577, známý pode jménem Excepta ducatus Mazoviae. Bylo nápadné, že od prvního sepsání mazovského práva neuplynulo ani pět let, a na sněmě Varšavském svolaném na podzim r. 1536 za vojevody a vicesgerenta Petra Goryňského učiněn nový pokus sepsati mazovské právo. Novému návrhu zákonníka slouží za základ svod první. Tohoto vzoru drží se nový návrh do značné míry. Rozdílů mezi nimi není příliš mnoho. Kdežto prvý svod měl 248 článků, má jich svod druhý 259, tedy o 11 více. Ze svodu prvního vynecháno bylo úplně 8 článků, 2 staženy byly s jinými v jeden, 21 článků dodáno nových a 77 článků změněno. Svod druhý nabyl sankce královské dne 17. ledna 1540. Jak podobnost obsahu obou svodů, tak i rychlé vydání svodu druhého za prvým byly příčinou, že se počalo pochybovati o sankci svodu prvého, a za důvod sepsání svodu nového pokládána byla právě okolnost, že svod prvý nebyl od krále potvrzen. Mínění tohoto jest A. Winiarz, který otázce dotčené věnoval spis »O zwodzie zwyczajów prawnych Mazowieckich układu Wawrzyńca z Pražmowa« (v Krakově 1895, sv. XXXII. Rozpraw Wydz. hist. fil. Akad. Umiej., též separ.). O sankci prvého svodu jest přesvědčen K. Dunin ve spise »Dawne prawo Mazowieckie« (1880). Spornou otázkou zabývá se nyní i prof. Balzer a dochází k výsledku, že po bližším prozkoumání pramenného materiálu uznati sluší důvody mluvící proti sankci prvého svodu za důvody jen zdánlivé. Přidává se tedy proti A. Winiarzovi k mínění K. Dunina, jež doplňuje novými důvody. Zmíněné dva svody mazovských zákonů nenazývá Balzer způsobem dosud obvyklým dle jmen vicesgerentů, poněvadž ani jeden ani druhý nebyl kompilátorem, nýbrž užívá názvů Statut mazovský prvý a Statut mazovský druhý. Excepta nazývá pak důsledně Statutem třetím.
V odstavci třetím své práce uvádí autor důvody, jež svědčí o tom, že Statutu prvému dostalo se královské sankce. Dokladem jest sám nadpis Statutu, umístěný v čele seznamu článků Statutu v rukopise Korunní metryky. Máme však též svědectví, že Statut onen byl publikován jako závazné právo, a máme i doklady, že v nejbližší době po vydání byl též praktikován.
V odstavci čtvrtém dokazuje prof. Balzer, že Statut maz. prvý byl potvrzen dne 29. ledna 1532, jednoho z posledních dnů sněmu krakovského z r. 1531/32 zároveň se čtyřmi doplňujícími jej neb měnícími novellami. Poněvadž Statut druhý, který jej zrušil, potvrzen byl 17. ledna 1540, platil onen prvý velký kodex soudního práva mazovského po osm let.
V odstavci pátém jedná autor o přípravných pracích k sepsání druhého Statutu mazovského, o projektech z let 1533, 1536 a 1539.
Rozpravu svou končí prof. Balzer několika novými detaily ze života vicesgerenta mazovského Petra Goryňského a uveřejňuje jako dodatky tři právní památky souvisící s probíranou otázkou.
Dr. Karel Kadlec.