Čís. 6037.Ježto podle § 45 původ. zákona odpovídá za zásah do cizího původcovského práva neoprávněným provozováním chráněných hudebních skladeb jak pořadatel, tak i provozovatel, může žalobce podati stíhací návrh hned proti oběma, byť i neznal jména provozovatelova.Nelze proto počítati dvouměsíční lhůtu § 50 původ. zákona teprve od doby, kdy se soukromý žalobce z obhajoby pořadatelovy dověděl o výhradném pachatelství provozovatelově.(Rozh. ze dne 12. listopadu 1937, Zm II 457/37.)Srov. rozh. čís. 4305, 4360 Sb. n. s. tr.Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost soukromého žalobce Ochranného sdružení autorského čsl. skladatelů, spisovatelů a nakladatelů, zaps. společenstva s r. o. v Praze, do rozsudku krajského soudu, jímž byl obžalovaný A. podle § 259, č. 2 tr. ř. zproštěn obžaloby pro přečin zásahu do původského práva podle § 45 zákona č. 218/1926 Sb. z. a n. Důvody:Zmateční stížnosti, dovolávající se důvodů zmatečnosti č. 4, 5, 9 b) § 281 tr. ř., nelze přiznati úspěch.Výtky, které zmateční stížnost činí řízení a rozsudku prvního soudu s hlediska formálních zmatků č. 4 a 5 § 281 tr. ř., týkají se okolností při správném právním nazírání na věc nezávažných, jak vyplyne z dalších úvah.Po právní stránce (č. 9 b) § 281 tr. ř.) nalézací soud nepochybil uznav, že žalobní právo soukromého žalobce proti obžalovanému A. jako kapelníku, který dne 2. března 1935 při plesu pořádaném spolkem »K.« v O. řídil hudbu, zaniklo tím, že stíhání tohoto obžalovaného nebylo navrženo do dvou měsíců ode dne, kdy se soukromý žalobce dověděl o trestném činu a o tom, kdo jej spáchal. S tohoto hlediska nerozhoduje, kdy oprávněný orgán žalujícího ochranného sdružení zvěděl, že předseda onoho spolku F., proti kterému bylo původně k návrhu soukromého žalobce zahájeno trestní řízení pro přečin zásahu do původského práva podle § 45 aut. zák., byv zodpovědně slyšen dne 25. dubna 1935, udal, že vzhledem k zákazu ochranného sdružení ujednal s kapelníkem A., že na plese smí hráti jen skladby nechráněné. Tím ovšem tehdejší obviněný F. uplatňoval okolnost, která ho po případě s hlediska § 45 aut. zák. mohla zprostili odpovědnosti jako vedoucího činitele spolku, jenž uspořádal pozastavené hudební produkce. Ale z toho nelze nikterak dovoditi, že teprve tímto údajem F. vyšlo najevo, že jako pachatel přečinu podle § 45 aut. zák. přichází v úvahu i kapelník.Podle tohoto ustanovení zákona odpovídají za zásah do cizího práva původského jak pořadatel, t. j. ten, kdo uspořádá provozování chráněného díla, tak i provozovatel, t. j. ten, kdo chráněná díla skutečně provozuje. Z toho plyne, že v tomto případě nic tomu nepřekáželo, aby soukromý žalobce hned původně nemohl podati stíhací návrh nejen proti pořadateli, ale zároveň i proti provozovateli v úvahu přicházejících hudebních produkcí, kdyžtě soukromý žalobce sám ani netvrdil, že nevěděl o existenci provozovatele, rozdílného od osoby pořadatele. S tohoto hlediska není ani rozhodné, kdy se soukromý žalobce dověděl o tom, jak se jmenoval kapelník a že jim byl obžalován A. Byť i neznal jméno kapelníka, který při onom plesu řídil hudbu, přece mohl v tomto směru navrhnouti stíhání určité osoby jako pachatele, t. j. toho, kdo při určité příležitosti (pří plesu konaném dne 2. března 1935) provozoval hudební produkce. Podle toho nelze v tomto případě dvouměsíční lhůtu podle § 50 aut. zák. počítati teprve od doby, kdy se oprávněný orgán žalujícího sdružení dověděl o údajích F., poukazujících na výhradné pachatelství obžalovaného A. Tím méně pak lze přisvědčiti názoru hájenému zmateční stížností, že soukromý žalobce nemusil činiti další kroky, dokud ony údaje nebyly potvrzeny konaným šetřením. Dovolávajíc se v té příčině zásad vyslovených v rozhodnutí č. 4360 Sb. n. s. a v neuveřejněném rozhodnutí ze dne 23. března 1937, č. Zm I 240/37, přehlíží zmateční stížnost, že tam neslo o případ, kde původně bylo zahájeno trestní řízení proti pořadateli neoprávněných hudebních produkcí a teprve dodatečně byl učiněn stíhací návrh proti provozovateli. Bylo proto zmateční stížnost zamítnouti jako neodůvodněnou.