Č. 8131.

Jazykové právo. — Řízení před nss-em: Po stránce jazykové jest naříkatelno stížností k nssu rozhodnutí, které vydalo ministerstvo na podání strany učiněné v menšinovému jazyku, toliko v jazyku státním, bylo-li straně úřadem ministerstvu podřízeným intimováno pouze v jazyku státním.
(Nález ze dne 26. září 1929 č. 17426.)
Věc: Ing. Ulrich H. v L. proti ministerstvu veřejných prací o výzvu podrobiti se zkoušce z češtiny.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: 1. Nař. rozhodnutím z 20. září 1926 nevyhovělo min. min. prací stížnosti do výnosu zsp-é v Praze, kterým st-l byl vybídnut, aby se podrobil zkoušce z jazyka státního a k ní co nejdříve se přihlásil, poněvadž napadený výnos jest odůvodněn články 67 odst. 1, 64 odst. 2—4, 62 č. 3 a 63 odst. 1. až 3 a 5 vl. nař. č. 17/26. Námitka zmatečnosti pro nedostatek poučení o opravném prostředku jest bezpředmětná, poněvadž st-l napadá výnos také věcně a nebyl tedy ve své obraně zkrácen. Pokud jde o použití jazyka v nař. výnosu, odstoupena byla stížnost po rozumu § 7 jaz. zákona k rozhodnutí min-u vnitra. 2. Druhým nař. rozhodnutím z 8. ledna 1927 nevyhovělo min. prací odvolání st-le podanému proti výnosu zsp-é v Praze, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti předvolání osp-é z 21. dubna 1926 k vyplnění seznamu za účelem zjištění st-lovy znalosti státního jazyka, z toho důvodu, že aut. civ. technikové jsou podle čl. 2 odst. 3 vl. nař. č. 17/26 orgány republiky a po rozumu čl. 67 odst. 1 téhož nař. podle čl. 64 odst. 2 uvedeného nař. povinni prokázati způsobilost úřadovati ve státním jazyku, a přednosta jim nadřízeného úřadu provedl jen úkon uložený mu zmíněným ustanovením. Námitka zmatečnosti pro nedostatek poučení o opravném prostředku jest bezpředmětnou, poněvadž st-l napadá výnos také věcně a nebyl ve své obraně zkrácen. Pokud se týče jazykové zkoušky, jíž se musí st-l jako orgán republiky podrobiti, poukázalo min. na svůj dřívější výnos z 20. září 1926. Obě nař. rozhodnutí byla žal. úřadem; sepsána a st-li osp-ou v L. intimována toliko v jazyce českém. O stížnostech do těchto rozhodnutí podaných uvážil nss toto: Oběma nař. rozhodnutím vytýkají stížnosti, že byla st-li doručena toliko v jazyce českém, ač odvolání, podaná k žal. úřadu, byla sepsána v jazyce německém. V tom spatřují stížnosti vadu řízení. Proti této výtce namítá žal. úřad, že nevydal svých rozhodnutí st-li přímo, nýbrž prostřednictvím podřízeného úřadu. Vyrozuměla-li osp o nich st-le jen v jazyce státním, měl on právo podle § 7 jaz. zák. stěžovati si odděleně od věci k zsp-é a v poslední instanci k min-u vnitra. Poněvadž pořad instancí v této věci není vyčerpán, navrhuje žal. úřad, aby stížnost v tomto bodě byla odmítnuta podle § 5 zák. o ss. Žal. úřad vychází při této námitce zřejmě z právního názoru, že intimaci jeho rozhodnutí stolicí nižší sluší považovati za samostatný akt této nižší stolice. S názorem tímto nelze souhlasit i. Nař. rozhodnutí byla vydána před účinností vl. nař. o správním řízení č. 8/28. Do té doby nebylo žádného positivního předpisu o tom, jak rozhodnutí stolice vyšší mají býti stranám sdělována; proto nadřízené instance, zejména pak ministerstva, přenechávaly zpravidla provedení celé intimace svých rozhodnutí stolicím nižším. Z takového postupu o sobě nelze však ještě dovozovati, že — byla-li intimace rozhodnutí vyšší stolice přenechána stolici nižší — její provedení jest samostatným aktem této instance. K rozhodovací činnosti vyšší stolice náleží nejen, aby ona rozhodnutí učinila, ale také, aby je vydala a straně sdělila, t. j. učinila disposice potřebné k tomu, aby strana zvěděla o obsahu učiněného rozhodnutí a zároveň rozhodla, co z obsahu jeho a v jaké formě straně má býti sděleno. Opatření týkající se intimace rozhodnutí nutno proto pokládati za nerozlučnou část rozhodovacího aktu, která náleží do výhradně kompetence rozhodujícího úřadu a to i tehdy, je-li jím stolice vyšší. Ponechá-li nadřízená instance intimaci svého rozhodnutí stolici nižší, dlužno v takovém postupu spatřovati zmocnění, aby ona tak učinila jménem nadřízené instance jako její orgán, i když zmocnění takového vyšší stolice výslovně neprohlásila. Intimace takto provedená jest, pokud se týče vlastního a podstatného obsahu a rozsahu rozhodnutí jakož i jeho formy, součástí rozhodnutí úřadu vyššího, a tedy zejména také jeho rozhodnutím o jazykové úpravě. Podala-li strana opravný prostředek k vyššímu úřadu v jazyce menšinovém, jest toliko tento úřad příslušný, aby rozhodl, v jakém jazyce má se jí dostati vyřízení a nikoli stolice nižší, které intimace jeho rozhodnutí byla ponechána, i když vyšší úřad nedal jí výslovné instrukce, jak intimace má býti provedena, ani výslovného zmocnění, aby byla provedena jeho jménem. Na intimaci takovou nutno hleděti jako na akt, provedený vyšší stolicí, v daném případě žal. ministerstvem, prostřednictvím podřízené stolice. Toto právní hledisko schváleno bylo také usnesením odborného plena ze 13. května 1929. Bylo-li nař. rozhodnutí intimováno st-li toliko v jazyce českém a cítil-li se on tím ve svém jazykovém právu poškozen, mohl se domáhati nápravy jen stížností podanou přímo u nss-u; neboť, sluší-li podle hořejších vývodů intimaci tu i s hlediska jazykové její úpravy pokládati za součást rozhodnutí žal. úřadu, nad kterým však není žádného státního orgánu dohlédacího, neměl st-l vůbec možnost, aby provedl dříve jaz. spor ve smyslu § 7 jaz. zák. Jest proto námitka nepřípustnosti stížnosti, čerpaná žal. úřadem z ustanovení § 5 zák. o ss, bezdůvodná. Pro otázku, měla-li býti nař. rozhodnutí st-li intimována také v jazyce německém, jest prejudicielní odpověď na otázku hlavní, lze-li ho jako autorisovaného technika pokládati za orgán republiky po rozumu jazykového zákona. Bude proto o ní pojednáno níže v souvislosti s touto otázkou. Obě nař. rozhodnutí spočívají na právním názoru, že autorisovaní civilní technikové jsou orgány republiky po rozumu jaz. zákona. — — Se zřetelem na uvedený právní názor pokládá nss za nutné, aby podrobil své kognici nejprve otázku, zda jaz. zákon, k jehož zevrubnějšímu provedení bylo jaz. nařízení podle § 8 odst. 1 jaz. zák. vydáno, poskytuje nezbytný zákonný podklad pro ustanovení čl. 2 odst. 3 tohoto nař., které prohlašuje aut. civ. techniky za orgány republiky po rozumu jaz. zákona. Otázkou touto zabýval se nss již v nál. Boh. A 7813/29 opřeném o usnesení odborného plena z 10. prosince 1928. V nálezu tomto byl vysloven a podrobně odůvodněn právní názor, že orgány republiky ve smyslu § 1 odst. 2 bodu 1 jaz. zák. jsou jen trvalé státní instituce, rozdílné od soudů, úřadů, ústavů a podniků republiky, vybavené stejně jako soudy a úřady místní a věcnou kompetencí. V témž nál. bylo dále dovoženo, že zeměměřiče a aut. civ. techniky nelze pokládati za orgány republiky po rozumu jaz. zákona a vysloveno, že čl. 2 odst. 3 jaz. nař., pokud prohlašuje uvedené osoby za orgány republiky, odporuje jaz. zákonu a jest proto neplatný. Nejsou-li zeměměřiči a aut. civ. technikové orgány republiky po rozumu jaz. zákona, pak nelze na ně použiti ani předpisů jaz. nařízení, jednajících o jazykové způsobilosti orgánů republiky vůbec a způsobu, jak způsobilost ta má býti prokázána. Nelze proto st-le ani nutiti, aby spolupůsobil při zjišťování své znalosti státního jazyka ani aby za účelem průkazu této znalosti podrobil se jazykové zkoušce jaz. nařízením pro orgány republiky předepsané. Požadují-li nař. rozhodnutí, opírajíce se o dotčená ustanovení jaz. nařízení, přes to obojí od st-le, jsou v rozporu s jaz. zákonem a byla proto zrušena podle § 7 zák. o ss.
Důsledkem uvedeného nesprávného právního názoru žal. úřadu, že st-l jest orgánem republiky, jest také intimace nař. rozhodnutí st-li toliko v jazyce českém. Nelze-li ho však pokládati za orgán republiky, pak měl st-l jako příslušník jazykové menšiny německé se zřetelem na zmístnění věci, o kterou šlo, v soudním okrese l-ckém s kvalifikovanou menšinou německou, kteréžto skutkové okolnosti nejsou sporný, podle § 2 odst. 2 jaz. zák. nárok, aby nař. rozhodnutí, vydaná na jeho německy sepsaná odvolání, byla mu jako vyřízení jich dodána také v tomto jazyce menšinovém. Jsou proto nař. rozhodnutí, intimovaná toliko v jazyce státním, i po této stránce nezákonná.

Citace:

Č. 8131. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 173-175.