á
4214.
Popisné věci. — Samospráva obecní: Obec spadající pod ustanovení čl. 5/2 vlád. nař. č. 324/1921 je povinna vyhověti předpisu tohoto ustanovení ohledně jazykové úpravy pojmenování a označení ulic i tenkrát, když byly její tabulky uliční dříve existovavší ještě přeci vydáním zák. č. 266/1920 sňaty.
(Nález ze dne 10. prosince 1924 č. 5065.)
Věc: Obec S proti ministerstvu vnitra o označení ulic.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výměrem osp-é v Dačicích z 12. března 1923 bylo obci S. v základě čl. 5 vl. nař. z 25. srpna 1921 č. 324 Sb. uloženo, aby vzhledem k tomu, že obec je sídlem soudu, jehož působnost vztahuje se na okres s více než 20% státních občanů jazyka čsl., ulice a veřejná místa v S. označeny byly také tabulkami v jazyku státním a to na prvém místě, ježto podle konaného šetření ulice a místa v S. mají skutečně pojmenování a byly do nedávná označeny tabulkami. Rekurs obce, v němž namítáno, že ulice a veřejná místa v S. nejsou a nebyly nikdy označeny tabulkami, že nemají oficielních názvů, a že není žádné zákonné povinosti, aby obce své ulice a veřejná místa vůbec pojmenovaly, byl po provedeném úředním šetření v pořadí stolic správních, posléze nař. rozhodnutím zamítnut, jelikož ulice a veřejná místa v S. dle provedeného šetření byla a jsou pojmenována a byla do r. 1918 opatřena tabulkami, takže povinnost obce, označiti je ve smyslu čl. 5 vl. nař. z 25. srpna 1921 č. 324 Sb. také v jazyku státním, a to na prvním místě jest nepochybná.
O stížnosti podané do tohoto rozhodnutí nss uvážil:
Vzhledem k tomu, že zák. ze 14. dubna 1920 č. 266 Sb. upravuje otázku pojmenování a označení ulic — činí rozdíl mezi pojmenováním »dosavadním« (§§ 7—9) a pojmenováním »v budoucnosti« (§ 10), bylo nss-u především zjistiti, zda pojmenování, které jest předmětem naříkaného rozhodnutí a stížnosti, spadá do prvé či druhé z těchto dvou kategorií. Nař. rozhodnutí vychází ze skutkového předpokladu, že jde o pojmenování » dosavadní«, ježto ulice a veřejná místa v S. mají v mluvě místního obyvatelstva jména, obcí alespoň uznaná a byly také do r. 1918 opatřeny obecními tabulkami.
Stížnost popírá tento skutkový předpoklad, který žal. úřad založil jednak na výsledcích provedeného šetření, jednak na doznáních obce samé, obsažených v jejích odvoláních.
Nss, jenž v ohledu skutkovém jest dle § 6, odst. 1 svého zák. vázán na skutkové zjištění nař. rozhodnutí, nemůže bráti v zřetel věcné popírání tohoto zjištění, nýbrž mohl by dle odst. 2. cit. předpisu toliko zkoumati, zda tu není podstatné vady formální. V té příčině stížnost neuvádí jiného, než že výsledky šetření, které prý předpokládají, že tu bylo nějaké usnesení obce o pojmenování a označení ulic, nebylo s obcí sděleno, aby vůči němu zaujala stanovisko.
Stížnost v tomto bodě neuplatňuje jen vadu formální sběhlou při zjištění skutkového základu, nýbrž namítá v prvé řadě věcnou nesprávnost při použití předpisů zákonných na zjištěný základ skutkový vycházejíc z názoru, — jehož rozvedení také tvoří hlavní obsah stížnosti, — že o dosavadním pojmenování lze mluviti po rozumu § 7 cit. zák. toliko tehdáž, když formálně jest dokázáno, že se na pojmenování onom obec usnesla svým zastupitelstvem. Toto stanovisko nemohl nss uznati za správné. Zákon klade váhu toliko na existenci určitého oficielního pojmenování. Pojmenování takové tu zajisté jest, když, jak zjištěno, nejen jest obyvatelstvu známo a jím užíváno, nýbrž když ulice i tabulkami toto pojmenování nesoucími byly označeny.
Zda označení takové stalo se obcí samou, či zda pochodilo od jednotlivých občanů, jest lhostejno, když obec ani sama netvrdí, že by označení ono, jež přičítá soukromým majitelům domů, bylo bývalo obsahově nesprávné nebo obcí zakazováno.
Rovněž lhostejno jest, že tabulky uliční nyní nejsou vyvěšeny, byvše r. 1918 sňaty, poněvadž pouhým snětím zevnějšího označení uličního ulice ty svého jména dřívějšího neztratily, když obec ani netvrdí, že by pro snětí těchto tabulek a před účinností zákona č. 266/20 byla se usnesla na odstranění všeho pojmenování ulic a používání starých názvů zakázala. Po účinnosti zákona č. 266/20 nebylo by již ani přípustno, aby obec odstranila prostě názvy dosavadní, aniž by je nahradila novými, bránilť by jí v tom předpis §§ 8 a 9 cit zák., jenž nedopouští, aby obec názvy svých ulic předpisu tohoto zák. neodpovídající prostě odstranila, nýbrž jí ukládá, aby na místě dosavadních vadných pojmenování nové pojmenování zákonem žádané resp. připuštěné určila a dle toho i ulice označila.
K tomuto rozkazu autonomii obecní obmezujícímu připojuje zákon také sankci, dle níž může nadřízený politický úřad sám všechno opatřiti, co obec v tom ohledu učiniti se zdráhá nebo učiniti opomene.
Předpisy §§ 7—9 arciť mají na zřeteli vadnost dosavadních pojmenování v ohledu obsahovém a nemluví samy o úpravě tohoto pojmenování v ohledu jazykovém. Avšak předpisem § 5 prov. nař. č. 324/21, jenž vydán byl na základě zákonného zmocnění v § 22 zák. č. 266/20 vysloveného a jenž má tudíž moc závazné normy právní, byla i úprava jazyková dosavadních názvů ulic, odporující tomuto předpisu, ha roven postavena vadnému obsahovému pojmenování ulic §em 7 zákona perhoreskovanému, a sankcí připojenou k § 5 cit. nař., že »jestliže by obec opomenula učiniti opatření jí náležející, má úřad politický zjednati pomoc na náklad obce« vztaženy i na jazykovou úpravu dosavadních pojmenování ulic normy §§ 8 a 9.
Z těchto úvah plyne, že nelze sledovati argumentaci obce. která z toho, že není možno uvésti nebo produkovati usnesení obecní, jímž by se byla svého času obec na pojmenováních později a dosud běžných usnesla, nebo z toho, že pojmenování taková nejsou prý v pozemkových knihách zapsána, chce odvoditi, že prý pojmenování, o něž jde, nelze pojímati za pojmenování »dosavadní« ve smyslu § 7 cit. zákona, ježto po náhledu soudu k tomu stačí faktum obcí přiznané, že názvů těch se i nyní v obecenstvu užívá a že názvy ty i tabulkami uličními tu a tam byly veřejnosti sděleny, aniž obec proti tomu do účinnosti zákona č. 266/20 zakročila.
Jest tudíž obec povinna dle čl. 5 prov. nař. z r. 1921 č. 324 a §§ 7 a 8 zák. č. 266/20 pojmenování toto uvésti v ohledu jazykovém ve shodu s předpisem čl. 5 a následkem toho »odstraniti dle § 8 zák. pojmenování dosavadní a novými nahraditi«. Dle §§ 8 a 9 vztahuje se tato povinnost obce netoliko na název sám, nýbrž i na jeho veřejné sdělení uličními tabulkami, tak že obec jest dle těchto předpisů povinna jednak dosavadní označení jazykově vadná odstraniti, jednak nová označení jazykově § 5 nař. vyhovující opatřiti.
Byly-li tabulky uličních označení jazykově předpisům zákona odporující již kdykoli dříve odstraněny, nezaniká tím povinnost obce, vyhověti druhé zmíněné již části zákonného rozkazu, t. j. na místě odstraněných již dříve tabulek uličních vyvěsiti nové tabulky, nesoucí nápis jazykově nezávadný.
Ježto nař. výnos jen tuto povinost obci ukládá, jest ve shodě se zákonem a nutno proto stížnost ve věcných jejich vývodech zamítnouti jako bezdůvodnou.
Poněvadž však výtky, jež stížnost ve směru formelním činí, vztahují se vesměs na domnělé nesprávnosti při zjištění oněch momentů, které sice stížnost za rozhodné pokládá, jež však dle vývodů shora podaných jsou naprosto právně irelevantní, bylo stížnost i co do těchto formálních námitek zamítnouti.