NPD documents search: České právo, 15 (1933)

Čís. 4244.

Ke zločinu kuplířství podle § 132 IV. tr. zák. stačí jakékoliv nadržování cizímu smilstvu vůbec; nezáleží na pohnutce.
Spoluvina osob, na nichž bylo kuplířství spácháno, jest vyloučena; u třetích osob platí však plně zásada § 5 tr. zák.
Nadržování cizímu smilstvu s vlastní dcerou je dokonaným zločinem kuplířství podle § 132 IV. tr. zák., nikoliv jen spoluvinou nebo pokusem.
Ideální souběh zločinu podle §§ 5, 127 tr. zák. se zločinem podle § 132 IV. tr. zák. jest možný.
Nejsou-li v protokolu o hlavním přelíčení zjištěny jazykové neznalosti porotců nebo menší jazykové znalosti zapisovatele, nelze okolnost tu uplatňovati jako zmatek čís. 1 § 344 tr. ř.
Měl-li obhájce v tom směru důvody k pochybnostem, bylo na něm, by možnými nepříznivým následkům včas čelil vhodnými návrhy nebo jinými procesními prostředky (výkonem odmítacího práva).
(Rozh. ze dne 29. srpna 1931, Zm II 251/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po neveřejném ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského jako porotního soudu v Jihlavě ze dne 6. června 1930, pokud jím byla stěžovatelka uznána vinnou spoluvinou na zločinu násilného smilstva podle §§ 5, 127 tr. zák., zločinem kuplířství podle § 132 IV. tr. zák. a zločinem nadržování zločinu podle § 214 tr. zák., jakož i spoluvinou na přestupku proti veřejné mravopočestnosti podle §§ 5, 516 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje důvody zmatečnosti čís. 1, 8, 10 a), 11 § 344 tr. ř. Zmatek čís. 1 § 344 tr. ř. shledává v tom, že prý nelze mluviti o plném obsazení lavice porotců, ani porotci, — jak se prý obhájce dověděl teprve po hlavním přelíčení — byli vesměs české národnosti a neuměli německy, najmě nebyli znalí jihlavského německého nářečí, takže prý nerozuměli ani obžalované ani svědkům, vyjímajíc jediného svědka C-y, který vypovídal česky a jediný obžalovanou zatěžoval, a že porotcům proto patrně (»scheinbar«) ušly okolnosti při hlavním přelíčení německy projednané, svědčící ve prospěch obžalované; kromě toho prý nebyl náležitě obsazen ani soudní sbor porotní, an zapisovatel rovněž není dokonale (»vollkommen«) znalý německého jazyka. I kdyby se připustilo, že by tvrzené okolnosti mohly přijíti v úvahu s hlediska, že lavice porotců nebyla plně obsazena, pokud se týče že soudní dvůr porotní nebyl náležitě obsazen (osobami pro neznalost nebo menší znalost jazykovou duševně nepřítomnými), — jsou obě výtky již proto bezdůvodné, že v protokolu o hlavním přelíčení není zjištění jazykové neznalosti porotců nebo menší jazykové znalosti zapisovatele, jež tvrdí teprve zmateční stížnost, a neuvádí, že někým byly v tom směru vysloveny pochybnosti, nebo že se někdo z porotců závady té dovolával. Není proto pro tvrzení zmatečností stížnosti ve spisech podkladu. Zmateční stížnost sama uvádí, že se předseda soudu výslovně otázal porotců, zda umějí německy, a zda vzhledem k tomu, že obžalovaní a svědci budou vypovídati německy, má porotcům jejich seznání zopakovali v řeči státní, a že na to několik porotců kývlo hlavou, takže obhájce sám měl za to, že porotci budou s to sledovati hlavní přelíčení. Po sčelení svědkyně R-ové s Kateřinou R-ovou, jež bylo provedeno v řeči německé, zjišťuje zmateční stížnost sama, že výpovědi obou svědkyň byly dodatečně protokolovány v řeči státní. Měl-li obhájce ohledně jazykových znalostí porotců a zapisovatele důvody k pochybnostem, bylo na něm, by možným nepříznivým následkům včas čelil buď vhodnými návrhy nebo jinými procesními prostředky, na př. výkonem práva odmítacího. To se však nestalo a nelze proto dodatečně uplatňovati domnělý zmatek podle čís. 1 § 344 tr. ř. (srov. rozhodnutí čís. 514, 709 a j. sb. n. s.).
Po věcné stránce (čís. 10 § 344 tr. ř.) namítá zmateční stížnost, že obžalovaná byla neprávem uznána vinnou zločiny podle §§ 5, 127 a 132 IV. tr. zák., poněvadž prý to i ono odsouzení jest v tomto případě podle zákona i pojmově nemožné. Zmateční stížnost vychází z mylného právního názoru, že pomáhání obžalované (nadržováním k vykonání zločinu násilného smilstva spáchaného Aloisem P-ým na její nedospělé dceři) jest beztrestné, vykládajíc si nesprávně slova Lammaschova — Grundriss des Strafrechtes str. 39: »Nur liegt es im Wesen gewisser Gattungen von Straftaten, dass deren Bestrafung den Zweck verfolgt, die wahren Interessen gewisser Personen gegen ihren eigenen irregeleiteten Willen und gegen ihre eigene Verblendung zu schützen, und dass daher eben diese, von der Straftat passiv betroffenen Personen sich ihrer nicht mitschuldig machen können und deshalb weder wegen Anstiftung, noch wegen Beihilfe zu diesem Delikte strafbar sind. So gilt dies von der Entfuhirung, Kuppelei, Wucher und Notzucht sowie Schändung hinsichtlich eines noch nicht 14 jährigen Kindes.« Smysl těchto slov je však zcela jiný, než jak je vykládá zmateční stížnost, totiž, že když při trestném činu spolupůsobila právě ta osoba, k jejíž ochraně příslušná zákonná norma má sloužiti, na př. při únosu, při ublížení na těle, pokusu usmrcení na žádost, při násilném smilstvu nebo zprznění na osobě nedospělé, — nelze tuto činnost kvalifikovati jako trestnou spoluvinu. V souzeném případě jest zjištěno výrokem porotců ke třetí hlavní otázce, že obžalovaná nadržovala k vykonání zlých činů Aloisa P-ého, uvedených v první hlavní otázce, totiž k opětnému vykonání mimomanželské soulože s Kateřinou R-ou, která nedokonala 14. rok svého věku; tím je zjištěno, že obžalovaná nebyla osobou »trestným činem pasivně dotčenou«, osobou, k jejíž ochraně má trestní norma sloužiti, a není tu onoho důvodu beztrestnosti. Vzhledem k obsahu zmateční stížnosti budiž dodáno, že k odsouzení obžalované pro zločin podle § 214 tr. zák., jež ostatně zmateční stížnost nenapadá, nedošlo pro spoluvinu nebo pro účast na zločinu podle § 127 tr. zák., nýbrž pro přechovávání zločince Aloisa P-ého, obžalované známého, a pro jeho ukrývání před policií (viz odpověď porotců na VI. hlavní otázku). Pokud obhájce obžalované teprve při zrušovacím líčení vyslovil právní názor, že jest vyloučen ideální souběh zločinu podle §§ 5, 127 a § 132 IV. tr. zák., je i tento názor zřejmě nesprávný, poněvadž skutková podstata zločinu podle §§ 5, 127 tr. zák. nezahrnuje v sobe veškeré složky skut¬ kové podstaty zločinu podle § 132 IV. tr. zák. (svedení svěřené osoby), tato pak nezahrnuje v sobě veškeré znaky skutkové podstaty zločinu podle §§ 5, 127 tr. zák. (mimomanželské souložení s osobou ženskou, která nedokonala čtrnáctý rok své ho věku), takže odsouzení obžalované jen pro jeden z oněch dvou zločinů nebylo by plně vyčerpalo trestný obsah skutku, za vinu jí kladeného a výrokem porotců zjištěného.
Bezdůvodně namítá zmateční stížnost podle čís. 10 § 281 tr. ř., že pro odsuzující výrok pro zločin kuplířství chybí činnost v zákoně předpokládaná, totiž taková činnost obžalované, kterouž by svedená osoba byla učiněna povolnou ke smilstvu, a že také chybí jakákoliv pohnutka pro takové jednání obžalované. Než ke kuplířství stačí jakékoliv nadržování cizímu smilstvu vůbec, jímž buď byla svedena osoba nevinná, nebo dopustí-li se ho (nadržování) rodiče atd. na svých dětech. A tyto náležitosti jsou zjištěny výrokem porotců k V. hlavní otázce. Otázka pohnutky je pro trestnost činu lhostejma. Spoluvina osob, na nichž bylo kuplířství spácháno, jest vyloučena; u osob třetích platí však plně zásada § 5 tr. zák.; v souzeném případě jest zjištěno výrokem porotců, že se kuplířství dopustila vlastní matka svedené dívky; její nadržování cizímu smilstvu s vlastní dcerou je tedy dokonaným zločinem kuplířství podle § 132 IV. tr. zák., nikoliv jen spoluvinou mebo pokusem., jak tvrdí zmateční stížnost, aniž by blíže svůj názor odůvodnila; jest tedy i zmatek čís. 11 § 344 tr. ř. bezpodstatný.

Citace:

č. 7144. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 417-418.