— 371 —
Smrt vinníkova nemá v zápětí právní skončení trestního řízení (k §§ům 224., 527. tr. z., §u 390. tr. ř. s).
C. k. nejv. jako zrušovací soud uznal o zmateční stížnosti, vznesené c. k. gener. prokuraturou na ochranu zákona, že usnesením kr. jako odvolacího soudu v Uh. H., kterým byla soukromému žalobci B. H. uložena dle §u 390. tr. ř. náhrada útrat trestního řízení proti A. M. pro přestupek proti bezpečnosti cti, jakož i usnesením okr. soudu v Uh. H., jímž byly určeny útraty obhajoby A. M., byl porušen zákon v §§ 390. a 395. tr. ř.
Důvody:
A. M. byl na soukromou žalobu B. H. rozsudkem okr. soudu v Uh. H. ze dne 11. května 1914 uznán vinným přestupkem proti bezpečnosti cti dle §u 491. tr. z. a odsouzen k trestu, jakož i k náhradě útrat tr. řízení, zvláště útrat zastoupení soukr. žalobce. Z rozsudku toho ohlásil odvolání z důvodů zmatečnosti a ohledně výroku o vině a trestu a provedl je též včasně, načež byly spisy předloženy kr. soudu v Uh. H. jako soudu odvolacímu. Tento dozvěděl se patrně již před nařízením soudního roku o úmrtí A. M., vyžádal si úmrtní list, dle něhož M. zemřel dne 6. června 1914, a usnesl se pak dne 15. června 1914, že se odvolací řízení prohlašuje za bezpředmětné, že se trestní řízení proti A. M. dle § 527. tr. z. zastavuje a že se soukromému žalobci B. H. ukládá dle §u 390. tr. ř. náhrada nákladů trestního řízení.
Podáním ze dne 25. června 1914 zažádal zmocněný obhájce A. M. u okr. soudu v Uh. H. o určení útrat zastupování proti B. H., kteréžto útraty byly stanoveny usnesením ze dne 26. června 1914. Toto usnesení odporuje ustanovení §u 395., odst. 4. a 1. tr. ř., dle něhož sluší o žádosti za určení útrat vyslecnnouti odpůrce. Než také usnesení krajského jako odvolacího soudu ze dne 15. června 1914 porušuje zákon v §u 390. tr. ř. Tento stanoví, že soukromému žalobci dlužno uložiti náhradu všech útrat, vzešlých z jeho zakročení, skončí-li se trestní řízení k jeho žádosti konané jinak nežli odsuzujícím výrokem. »Skončením« trestního řízení lze rozuměti jen jeho pravoplatné vyřízení, jehož však není docíleno smrtí obviněného. Dle §u 527. tr. z. končí se smrtí vinníka veškeré vyšetřování, a byl-li již vynesen rozsudek, zrušují se též veškeré jeho účinky. Z toho plyne, že proti zemřelému obviněnému jest vyloučen každý další úkon stíhací, což znamená sice skutečné, nikoliv ale právní skončení trestního řízení. Smrt obviněného jest jen překážkou, aby se v trestním řízení pokračovalo; v řízení tomto se též tehdy nepokračuje, nemůže-li býti obviněnému doručeno předvolání ku hlavnímu líčení §§ 452. č. 2. tr. ř.). V prvním případě jest na rozdíl od případu druhého dána zároveň jistota, že se v řízení nebude již vůbec — 372
pokračovati. §§ 224. a 527. tr. z., jež jsou zařazeny do hlav o zániku zločinů, přečinů a přestupků, jakož i jejich trestů, nemají za účel stanoviti trestně procesuální předpisy. Jimi jest jen vyjádřeno,, že proti zemřelému se ani nekoná trestní řízení, ani nedochází k výkonu trestu, což dle trest. zák. z 1803 nebylo úplně vyloučeno (§§ 143, 203. I., §§ 90.—92. II. dílu, jež jsou již zrušeny z části trestním řádem z r. 1850, z části patentem ze dne 17. ledna 1850, č. ř. z. 24, čl. XVI.).
V tomto případě zamezuje smrt obviněného soukromému žalobci uplatňovati svůj nárok na náhradu útrat z rozsudku ze dne 11. května 1914, který nemůže nikdy nabýti moci práva. Leč soukromý žalobce není povinen k náhradě útrat pozůstalosti obviněného, ježto trestní řízení nebylo v právním smyslu skončeno, nýbrž nemůže v něm býti pouze pokračováno. Odvolací soud měl se tedy omeziti na prohlášení, že se odvolací řízení stalo následkem smrti obviněného bezpředmětným, a měl spisy vrátiti soudu první stolice, nikoli však ukládati náhradu útrat soukromému žalobci. Smrt prvou stolicí odsouzeného má zde jen ten účinek, že odsouzení to nemůže nabýti moci právní.
Bylo proto zmateční stížnosti, vznesené c. k. generální prokuraturou, dle §u 33. tr. ř. na ochranu zákona vyhovět! a dle §u 292. tr. ř. rozhodnouti.
(Rozh. c. k. nejv. dvoru soudního a zrušovacího ze dne 15. září 1914, Kr III 163/14/4.) Státní zástupce Dr. H. Minařík.