NPD documents search: Právní prakse, 1 (1936-37) - Platí tříletá promlčecí lhůta také pro nárok podle § 1042 obč. zák.?

Platí tříletá promlčecí lhůta také pro nárok podle § 1042 obč. zák.?

Vzhledem k tomu, že případ není tak řídký, bylo by lze očekávati, že tato otázka jest nepochybnou a judikatura konstantní, avšak není tomu ve skutečnosti tak.
Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí z 23. VI. 1931, č. j. R II 172/31, č. 10899 sb. n. s. nalezl, že pod § 1489 obč. zák. nespadá pohledávka nákladu, vynaloženého za jiného, a proto také, že takovýto žalobní nárok nepodléhá promlčení podle § 1489 obč. zák. Tento co do své všeobecné formulace nesprávný názor byl opraven teprve v rozhodnutí ze dne 6. XII. 1934, Rv I 246/33, č. 14009 sb. n. s., v němž se praví, že sice nárok opřený o důvod § 1042 obč. zák. se pravidelně promlčuje ve 30ti leté lhůtě podle § 1479 obč. zák., avšak jen tehdy, nestanoví-li zákon pro jistý druh těchto závazků jinou promlčecí lhůtu.
Důsledně proto také již Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 7. IV. 1936, Rv II 220/36, č. 15113 Sb. n. s., nalezl právem, že tříletá promlčecí lhůta podle § 1486, č. 3 obč. zák. platí také pro ošetřovatele a poskytovatele výživy na náhradu nákladů ošetřovacích a vyživovacích podle § 1042 obč. zák. vznesený proti osobě povinné podle zákona k ošetřování nebo výživě.
V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud výslovně uvádí: »Na judikát č. 81 ze 17. XII. 1873, Gl. U. 5177 nelze se odvolávati, poněvadž nové znění § 1486, č. 3 obč. zák. bylo stanoveno 3. dílčí novelou z roku 1916, čímž nastala změna v právu před tím platném.«
Bylo by také nejen v pravdě nepřiměřeným, ale i násilným výkladem zákona, aby hlavní, primérní nárok se promlčoval, jak tomu je, ve lhůtě 3leté, a nárok regresní, odvozený, subsidiární až ve lhůtě 30leté (na což také rozhodnutí č. 15113 případně poukazuje). Jest proto nepochopitelné rozhodnutí z 23. VI. 1936, č. Rv III 319/36, č. 15320 sb. n. s., v němž názory, vyslovené v citovaných rozhodnutích č. 14009 a 15113 v pravém slova smyslu se staví na hlavu a nalézá se právem, že náhradní nárok, plynoucí z § 1042 obč. zák. nepodléhá tříleté promlčecí době, v níž se řádné vyživovací příspěvky promlčují, ale jen 30ti letému řádnému promlčení podle § 1479 obč. zák., a dovolává-li se k odůvodnění tohoto svého stanoviska Nejvyšší soud právě rozhodnutí ze dne 17. XII. 1873, č. 5177, kniha judikátů č. 81, které v rozhodnutí č. 15113 Sb. z. a n. bylo prohlášeno vzhledem k ustanovení třetí dílčí novely za nyní již bezvýznamné.1
Adolf Kocna.

Avšak i v literatuře jest nesprávně vykládáno, že platí i v takových případech promlčení vždy třicetileté (Sedláček, Komentář k čsl. obč. z., I., str. 856, č. 9). Bylo-li by to správné, pak by oklikou přes § 1042 obč. zák, bylo možno jakoukoli kratší promlčecí lhůtu obejíti, poněvadž konec konců vždy si musí oprávněný subjekt opatřiti náklad jinde, nedostane-li včas splnění od zavázaného. — Pozn. redakce.

Citace:

Platí tříletá promlčecí lhůta také pro nárok podle § 1042 obč. zák.?. Právní prakse, měsíčník československých právníků . Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart , 1936-37, svazek/ročník 1, s. 203-204.