Mezinárodní konference o unifikaci resp. assimilaci směnečného a šekového práva

konána byla v Ženevě od 13. května do 7. června t. r. Vyřídila svůj úkol prozatím pouze o právu směnečném; porady o právu šekovém odloženy na leden příštího roku. Konference byla konána k počinu a pod aegidou Společnosti národů. Zúčastnilo se jí 31 států; naše republika zastoupena byla tříčlennou delegací, sestávající z prof. Dra Hermanna-Otavského, odbor. rady v ministerstvu spravedlnosti Dra Jana Srba a komisaře v ministerstvu zahraničí Dra Jindřicha Noska.
Podkladem jednání byl elaborát užší komise právnických expertů vyšlý z porad konaných v Ženevě v listopadu 1927, jakož i v lednu a v dubnu 1928, jenž sám byl vlastně zpracováním haagskeho, t. zv. jednotného směnečného řádu z r. 1912. Pozoruhodno jest, že si konference hned počátkem svého jednání usnesením téměř jednomyslným zvolila za cíl mezinárodní unifikaci směnečných práv, a to typu kontinentálního (francouzského a germánského), včítajíc v to i latinské státy americké, tedy vypracování osnovy jednotného směnečného řádu (règlement uniforme), resp., jak se později řeklo, jednotného zákona (loi uniforme). Tento »jednotný zákon« z ženevských porad vzešlý nemá míti ráz pouhého vzoru pro zákony interní, není tedy pouhou »loi-type« s účelem prosté assimilace jednotlivých zákonodárství, nýbrž jde tu přímo o text pro budoucí interní směnečné zákony zúčastněných států, při čemž arci musil býti — podobně jak tomu bylo v Haagu v r. 1912 — v leckterých směrech souhlas účastníků vykoupen přiznáním možnosti určitých odchylek, t. zv. reserv.
Unifikace nemá posud zasáhnouti oblast práva angloamerického; avšak živá účast zástupců Velké Britanie a Spojených států severoamerických na poradách konference jest příznivým indiciem pro vzdálenější budoucnost.
Výsledkem ženevských porad jsou tři konvence: 1. Konvence o jednotném zákonu směnečném, mající dvě přílohy: jednak znění jednotného zákona, jednak seznam přípustných reserv. 2. Konvence o normách kollisních, řešících »conflits de lois« v příčině směnek. 3. Konvence o kolkování směnek, otázce to ve styku mezinárodním zvláště důležité. Lhůta pro ratifikaci těchto konvencí běží do 1. září 1932.
Dojde-li k ratifikaci první konvence, bude tím pro zúčastněné státy uskutečněno nejen významné dílo jednotné úpravy mezinárodních poměrů směnečných, nýbrž i vnitřní reformy směnečného práva podstatně ve smyslu Haagské osnovy z roku 1912, upravené podle nejnovějších potřeb. Vyhrazujíce si obsahové vylíčení a ocenění ženevského jednotného zákona na dobu pozdější, zdůrazňujeme ještě význam ženevské konvence směnečné jako díla, jehož ratifikací v dosahu posud nebývalém pronikne myšlenka práva světového, totiž jednotnou úpravou celého i interního speciálního oboru práva soukromého. V tom směru předstihne ženevská konvence směnečná i význam mezinárodních konvencí o ochraně děl literárních a uměleckých, o ochraně t. zv. živnostenského vlastnictví, jakož i o železniční přepravě zboží a cestujících, kteréžto konvence upravují přímo jen příslušné poměry mezinárodní a pouze prostředečně působí i na úpravu interních poměrů v dotčených oborech.
—ý.

Citace:

—Ý. Mezinárodní konference o unifikaci resp. assimilaci směnečného a šekového práva. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1930, svazek/ročník 69, s. 386-387.