NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8337 —
Č. 8337.

Železnice: O postavení vlastníka pozemku v řízení o stav. povolení ke zřízení průmyslové vlečky.
(Nález ze dne 8. ledna 1930 č. 24112/29.)
Věc: Firma J. K., továrna hospodářských strojů a pozůstalost po Jakubu K. (adv. Dr. Adolf Boháček z Prahy) proti ministerstvu železnic (vrch. min. kom. Dr. Vojt. Vondruška, za zúč. firmu Vacuum Oil Company akc. spol. v Praze adv. Dr. Otokar Schmitt z Prahy) o povolení ke zřízení vlečky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Firma Vacuum Oil Company, akc. spol. v Praze předložila v r. 1925 ředitelstvu čsl. stát. drah v O. ke schválení projekt na stavbu vlečné dráhy, již hodlala zříditi z nádraží P. do své nově projektované továrny minerálních olejů. Podle předložených plánů měla vlečka tato tvořiti pokračování existující již v těchto místech vlečky náležející stěžující si firmě a dlouhé 0,947 km. Při politické pochůzce, provedené o tomto projektu zsp-ou v Brně dne 10. února 1926, vyjádřil se zástupce st-lů, že souhlasí v zásadě s připojením vlečky zamýšlené firmou Vacuum na stávající kolej firmy J. K., dále s trasováním této až do km 0,947326, že však s dalším vedením trasy nesouhlasí; je ochoten jednati se společností Vacuum a comp. o vedení koleje od km 0,947326, ovšem s výhradou veškerých práv, zvláště práva vzíti zpět veškerá svá prohlášení a sliby, dříve výše jmenované společnosti Vacuum a comp. dané.
Nař. rozhodnutím udělilo žal. min. žadatelce pro shora uvedený projekt stav. povolení podle § 19 min. nař. z 25. ledna 1879 ř. 19 ř. z. mimo jiné s »výhradou«, že budou získány ke stavbě potřebné pozemky a nabyta potřebná práva. V rozhodnutí tomto je dále reprodukováno prohlášení učiněné zástupcem st-lů, které žal. úřad vyřídil následovním způsobem: »Tuto všeobecnou námitku proti projektu neodůvodnil zástupce firmy K. přes to, že byl k tomu předsedou kolikráte vyzván; nemožno tudíž posouditi, jakých zájmů námitka se týká a nelze v důsledku toho zásadně k ní přihlédnouti. Kdyby ostatně důvodem odporu proti projektované vlečce byla — jak aspoň lze za to míti — obava z majetkové újmy, způsobené tím, že projektovaná vlečka rozřezává pozemky fy K., nebylo by lze odporu vyhověti — souhlasil-li zástupce firmy s trasou až do km 0,9473 —, poněvadž odtud není možno projektovat zbytek vlečky tak, aby neřezala jejího pozemku, nehledíc ani k tomu, že námitka toho druhu nedotýká se předmětu konkrétního řízení, — Č. 8337 —
nýbrž je předmětem soukromé dohody stran nebo řízení vlastňovacího. Zamítáme proto námitku zástupce firmy K. proti projektu vlečky fy Vacuum Oil Company jako neodůvodněnou.«
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvažoval nss takto:
Stížnost namířena jest proti stav. povolení, jež min. žel. udělilo zúčastněné straně podle § 19 min. nař. z 25. ledna 1875 č. 19 ř. z. Povolení toto jest mimo jiné omezeno »výhradou«, že budou získány pozemky ke stavbě potřebné a nabyta potřebná práva. Udělení stav. povolení jeví se tedy jako konsens podmínečný, podmíněný zejména tím, že žadatel opatří si potřebné disposiční právo k pozemku, na němž projektovaná vlečná dráha má se zříditi. Dosavadnímu (vlastníku pozemku, na němž vlečka jest projektována, neukládají se tedy jako takovému stav. konsensem žádná omezení.
Je proto především otázka, zdali vlastník pozemku, na němž vlečná dráha je projektována, dnešní to st-1, mohl vůbec býti udělením stav. konsensu zkrácen ve svých právech chranitelným nss-em, neboť pojmovým předpokladem jurisdikce nss-u je alespoň potenciální zkrácení v právech st-lových. Udělením stav. konsensu k provedení projektu i na pozemku st-lově o sobě nebylo však, jak již svrchu poznamenáno, zasaženo do jeho vlastnictví k pozemku pro projekt vyhlédnutému. Jeho svoboda vlastnictví k tomu pozemku zůstává konsensem naprosto nedotčena, což žal. úřad, uděliv konsens jen s podmínkou shora uvedenou, vyjádřil způsobem dostatečně jasným, takže st-1 nemůže důvodně tvrditi, že zúčastněná strana může z uděleného konsensu vyvozovati oprávnění zříditi vlečku na pozemku jemu náležejícím bez ohledu na jeho vlastnictví.
Nemá-li však nař. konsens stavební pro vlastníka pozemku jako takového právního významu, pak nemůže býti nijak dotčen ve své právní sféře vytýkanými vadami procesními, a to tím méně, ježto konsensem uděleným výslovně a jedině jako konsens stavební v řízení ryze konsensním se neprejudikuje st-li ani pro případ řízení vyvlastňovacího.
Stížnost ovšem relevuje i námitky, které nejsou námitkami čerpanými z vlastnictví pozemku pro projekt vyhlédnutého, nýbrž uplatňuje, že řízení a zejména provozování zamýšlené vlečky bude míti škodlivý vliv na přilehlý majetek st-lův. Námitkám tohoto druhu, jež se jeví v podstatě námitkami souseda projektované vlečné dráhy, má se ovšem v řízení podle § 4 min. nař. č. 57/80 a §§ 18 a 19 cit. nař. č. 19/79 konaném dostati vyřízení, a to podle povahy námitek buď vyřízení věcného nebo odkázáním sporu o námitkách na pořad práva. Takové vyřízení námitek mohlo by býti i předmětem jurisdikce nss-u. Avšak dalším základním předpokladem jurisdikce nss-u jest, že námitky takové v řízení správním vskutku byly vzneseny, neboť nss podle § 5 zák. o ss jest povolán toliko k přezkoumání věcí v řízení správním vyřešených.
Než podle obsahu spisů správních nevznesl st-1 námitky na ochranu svého přilehlého majetku proti škodlivým účinkům zamýšlené vlečné dráhy, naopak formuloval svou námitku tak, že jí bylo lze rozuměti jen — Č. 8338 —
v tom smyslu, že se jí chce ohraditi proti tomu, aby jeho pozemku bylo použito k zřízení vlečné dráhy. Pokud tedy stížnost vznáší námitky na ochranu svého sousedního majetku proti škodlivým účinkům zamýšlené vlečné dráhy, jsou námitky ty nepřípustné.

Citace:

č. 8337. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 191-193.