NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Čís. 6279.

Zločin podvodu paděláním veřejné listiny podle §§ 197, 199, písm. d) tr. zák. předpokládá, že pachatel použil v podvodném úmyslu k oklamání veřejné listiny, kterou buď sám zfalšoval, nebo při jejímž zfalšování aspoň spolupůsobil, nebo která byla zfalšována třeba jinou osobou, avšak s jeho předchozím nebo aspoň současným dorozuměním.
Byla-li však veřejná listina zfalšována bez jeho spolupůsobení nebo dorozumění, je pachatel trestný podle obecných ustanovení o podvodu.
(Rozh. ze dne 31. října 1938, Zm I 846/38.)
Obžalovaná byla vlastnicí vkladní knížky poštovní spořitelny. Nezjištěný pachatel vymazal v této vkladní knížce jeden zápis o výplatě a vepsal na jeho místo vklad. S takto zfalšovanou vkladní knížkou dostavila se obžalovaná k poštovnímu úřadu a uložila na ni 120 Kč; poštovní úřednice, která si nepovšimla předchozího zfalšovaného zápisu, učinila v knížce záznam, že celková pohledávka vladatelčina činí 455 Kč, ač podle skutečného stavu činila pouze 125 Kč. Téhož dne předložila potom obžalovaná tutéž vkladní knížku u jiného poštovního úřadu a domáhala se výplaty celé domnělé pohledávky 455 Kč. K výplatě však nedošlo, poněvadž bdělostí úřednice bylo shledáno, že knížka je zfalšována. Nalézací soud uznal obžalovanou vinnou zločinem podvodu podle §§ 197, 199, písm. d) tr. zák.
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalované, avšak z úřední moci zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvé stolice, aby o ní znovu jednal a rozhodl.
Z důvodů:
Při projednávání zmateční stížnosti obžalovanou podané shledal nejvyšší soud, že rozsudek nalézacího soudu je stižen hmotněprávním zmatkem podle § 281, čís. 9 a) tr. ř., který zmateční stížnost sice neuplatnila, k němuž však je podle § 290 tr. ř. hleděti z úřední moci tak, jako kdyby byl uplatňován.
Z důvodů v napadeném rozsudku uvedených totiž jasně vysvítá, že rozsudek nalézacího soudu vychází ze skutkového předpokladu, že obžalovaná dodatečně musela zpozorovati a zpozorovala, že někdo její spořitelní knížku v neprospěch poštovní spořitelny zfalšoval. Nalézací soud na základě tohoto skutkového předpokladu uznal obžalovanou vinnou zločinem podle §§ 197, 199, písm. d) tr. z., vycházeje zřejmě s právního hlediska, že taková dodatečná vědomost obžalované o zfalšování veřejné listiny, provedeném jinou osobou, a použití takto zfalšované listiny obžalovanou k oklamání v úmyslu poškoditi stačí k naplnění skutkové podstaty uvedeného zločinu.
Toto právní hledisko nalézacího soudu je však mylné. Podle ustálené judikatury nejvyššího soudu (rozh. čís. 1983, 3033 Sb. n. s.) vyžaduje se pro skutkovou podstatu zločinu podle §§ 197, 199, písm. d) tr. z., aby pachatel použil v podvodném úmyslu k oklamání veřejné listiny, kterou buď sám zfalšoval, nebo při jejímž zfalšování aspoň spolupůsobil, nebo která byla zfalšována třebas jinou osobou, leč s jeho předchozím, nebo aspoň současným dorozuměním. Použije-li někdo v uvedeném úmyslu k oklamání veřejné listiny, která byla zfalšována někým jiným bez jeho spolupůsobení nebo dorozumění, a o jejímž zfalšování se teprve dodatečně před činem dozvěděl, nejde o zločin podvodu podle §§ 197, 199, písm. d) tr. z., nýbrž o podvod podle obecných ustanovení, který se stává zločinem teprve, převyšuje-li zamýšlená škoda částku 2000 Kč.
Poněvadž se nalézací soud, vycházeje z uvedeného mylného právního názoru, nezabýval otázkou, zda obžalovaná měla účast na zfalšování spořitelní knížky, čemuž by po případě nasvědčovala okolnost, že se zfalšování stalo v její prospěch, a poněvadž neučinil v tomto směru potřebných zjištění, nemohl zrušovací soud rozhodnouti ve věci samé a nezbylo nežli zrušiti napadený rozsudek za použití § 290 tr. ř.

Citace:

č. 121. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 273-275.