Č. 7382.

Jazykové právo: * U zemského civilního soudu v Praze jakožto soudu desk zemských lze podati knihovní žádost jen v jazyce státním, třeba jde o pozemky, ležící v soudním okrese s kvalifikovanou menšinou.
(Nález ze dne 27. června 1928 č. 14027.)
Prejudikatura: neodporuje Boh. A 4287/24.
Věc: Alexandr A. v A. (adv. Dr. Robert Selb z Prahy) proti ministerstvu spravedlnosti stran jazykového práva.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l zastoupen advokátem, podal u zem. civ. soudu v Praze jako soudu desk zemských německým jazykem sepsanou knihovní žádost za odepsání pozemku, ležícího v obvodu okr. soudu v Chrastavě, z vložky č ... desk zemských. Žádost ta byla usnesením tohoto soudu dle § 1 jaz. zák. a čl. 4, odst. 3. jaz. nař. odmítnuta a vrácena zástupci st-lovu s tím, že u zem. civ. soudu v Praze musí příslušníci jazykové minority německé podávati knihovní žádosti o zápis do desk zem. na nemovitosti, ležící v menšinovém okrese, výhradně v jazyce státním. Dohlédací jazykové stížnosti byly zamítnuty pořadem instancí a posléze nař. rozhodnutím.
O stížnosti uvážil nss takto:
Min. sprav. vyslovilo nař. rozhodnutím, že knihovní žádosti, týkající se pozemků, zapsaných v zem. deskách, dlužno podávati u zem. civ. soudu v Praze jakožto soudu desk zemských jedině v jazyce čsl., bez ohledu na to, kde pozemky ty leží. Žal. úřad vycházel při tom z názoru, že důvod příslušnosti tohoto soudu k vyřízení takovýchto tabulárních žádostí je zmístněn v soudním okrese pražském proto, že v tomto okrese se nalézají zem. desky, k jichž vedení dle ustanovení kompetenční normy § 118 č. 1 jur. normy je tento soud povolán, následkem čehož dle § 2 jaz. zák. s hlediska jaz. práva pro úpravu jaz. stránky těchto knihovních žádostí jsou směrodatny jedině jazykové poměry soudního okresu, v němž je sídlo sborového soudu první stolice, u něhož se vedou zemské desky, a nikoliv jazykové poměry okresu, kde dotyčné nemovitosti leží.
Stížnost uznává, že ustanovení § 118 č. 1 jur. n. upravuje věcnou a místní příslušnost zem. civ. soudu v Praze k vedení zem. desk, ale namítá, že st-l přes to byl oprávněn u tohoto soudu podati knihovní žádost jazykem německým proto, že zem. soud. civ. v Praze jako úřad desk zemských jest ústředním úřadem pro celý obvod české země, jehož působnost ve věci, kdy předmětem knihovní žádosti byl pozemek, ležící v okresu s kvalifikovanou minoritou jazykovou, se vztahuje na území minoritní, čímž je dán vztah věci k okresu s kvalifikovanou minoritou jazykovou.
Nss nemohl této námitce přisvědčiti.
Jak nss ustáleně judikuje, podává se z ustanovení §§ 1 a 2 jaz. zák. závěr, že podání, řízená na soudy, díti se mají vždy jazykem státním, nejsou-li dány předpoklady, stanovené v § 2 jaz. zák. pro použití jazyka minoritního. Podle § 2, odst. 2. jaz. zák. jsou soudy, jejichž působnost se vztahuje na soudní okres s kvalifikovanou menšinou jazykovou, povinny ve všech věcech, jichž vyřízení jim náleží na základě toho, že působnost jejich se vztahuje na tento okres, přijímati od příslušníků jazyka této menšiny podání v minoritním jazyku sepsaná a v témže jazyku je vyřizovati. Aby se tedy v určitém případě mohlo vysloviti, zda strana smí ve svých podáních u soudu používati menšinového jazyka, nutno dle § 2, odst. 2 jaz. zák. vždy zkoumati, jaké jsou jazykové poměry toho soudního okresu, v němž dle zásad o příslušnosti platných vzešel důvod příslušnosti dovolaného soudu k vyřízení věci, o niž jde, kdežto jazykové poměry nějakého širšího obvodu jsou bez významu (Boh. A. 4272/24)
Není sporu o tom, že v konkrétním případě »věcí« byla knihovní žádost, týkající se pozemku zemsko-deskového, ležícího v soudním okresu s kvalifikovanou minoritou německou, podaná od příslušníka této minority u zem. soudu civ. v Praze jako soudu desk zemských, a není také sporno, že vyřízení této věci patřilo tomuto úřadu na základě ustanovení § 75 knih. zák. a § 118 č. 1 jur. n. z toho důvodu, že v jeho sídle nacházejí se zemské desky. Jestliže však zem. civ. soud v Praze dle kompetenčního předpisu § 118 č. 1. jur. n. byl věcně i místně povolán k vyřízení dané »věci« proto, že v jeho sídle se vedou zem. desky, pak mu toto vyřízení příslušelo z toho důvodu, že jeho působnost se vztahuje na soudní okres pražský, v němž se nacházejí zem. desky a nikoliv — jak st-l se domnívá — proto, že působnost tohoto soudu jakožto soudu zem. desk vztahuje se na celý obvod Čech a tedy i na soudní okres minoritní, v němž pozemek zemskodeskový leží.
To je zřejmo i ze znění § 118 jur. n., který sice v bodech 2 a 3 klade důraz na polohu nemovitostí, ale v bodě 1 jednajícím specielně o nemovitostech zemskodeskových, vytyčuje jako moment rozhodný pro příslušnost soudu k vyřízení věci místo, kde leží zem. desky. Na základě této výjimečné normy moment »rei sitae« pozbyl právního významu pro lokalisaci věcí, týkajících se desk zemských a pozemků zemskodeskových.
Důvod příslušnosti zem. civ. soudu v Praze k vyřízení »věci« byl dle toho lokalisován v soudním okrese pražském. Poněvadž pro přiznání jaz. práva ve smyslu § 2, odst. 2 jaz. zák. jsou výlučně směrodatny jazykové poměry soudního okresu, v němž je zmístněn důvod příslušnosti soudu, povolaného kompetenční normou k vyřízení »věci«, a poněvadž v Praze, kterou dle § 2 jaz. zák. dlužno pokládati za jediný soudní okres, není kvalifikované minority jazyka německého, pak žal. úřad nezasáhl do subj. práv st-lů, když vyslovil, že zem. civ. soud v Praze jako soud desk zemských není povinen přijímati knihovní žádosti týkající se desk zemských sepsané v jiném jazyku než státním, byť i nemovitosti, tvořící předmět těchto žádostí, ležely v okresu s kvalifikovanou minoritou jazykovou, neboť okolnost ta, jsouc dle toho, co bylo výše řečeno, pro příslušnost zem. civ. soudu v Praze k vyřízení »věci« bez právní relevance, jest i dle předpisů jaz. zák. bez významu pro jazykovou úpravu těchto knihovních podání. Poněvadž tedy není žádného vztahu mezi »věcí« a okresem minoritním, v němž pozemky zemsko-deskové leží, a poněvadž příslušník minoritního jazyka nemá již dle jaz. zák. nároku na použití menšinového práva jazykového ve smyslu § 2 jaz. zák. při jazykové úpravě tabulárních žádostí podávaných u zem. civ. soudu v Praze jakožto soudu desk zemských, nemůže se nss zabývati tvrzením stížnosti, že nárok ten příslušel st-li na základě čl. 36 jaz. nař.

Citace:

35. sjezd německých právníků. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1928, svazek/ročník 67, číslo/sešit 15, s. 503-503.