NPD documents search: Váž. civ., 20 (1938)

Č. 12589.

Řízení před nss. — Pojišťovací právo: I. * Stížnost obce na nejvyšší správní soud není nepřípustná jen proto, že k ní nebyl připojen výpis z usnesení příslušného orgánu obecního o tom, že stížnost má býti podána. — II. Paragraf 18 zákona o ss nepožaduje, aby stížnost obsahovala výslovný petit na zrušení nař. rozhodnutí pro vady řízení nebo nezákonnost; stačí, když je z ní patrno, že napadá nař. rozhodnutí pro vadnost nebo nezákonnost. — III. * Stálými požitky (§ 30 zákona č. 221/1925 Sb.) zaměstnanců nucených svazků územních (zemí atd., § 1 odst. 1 lit. c) cit. zákona) jsou, nebyly-li ve smyslu § 212 plat. zákona č. 103/1926 Sb. na roven postaveny požitkům státních zaměstnanců, všechny požitky služební, pokud nejsou poskytovány za určité mimořádné práce a pokud se jich zásadně dostává všem zaměstnancům s nárokem na ně.
(Nález z 23. října 1936 č. 14989/36.) Věc: Zemské hlavní město Brno (vrch. magistrátní komisař Josef Vičánek) proti rozh. Léčebného fondu veřejných zaměstnanců v Praze z 18. ledna 1934 č. 94467, 20. ledna 1934 č. 94021 a 18. ledna 1934 č. 94469 o dodatečných předpisech pojistného.
Výrok: Naříkaná rozhodnutí, pokud za základ pro vyměření pojistného berou i hodnotu naturálních bytů, zrušují se pro nezákonnost; jinak se stížnosti zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: I. Proti platebnímu výměru okr. sboru Léčebného fondu veřejných zaměstnanců v Brně-městě z 10. října 1933, jímž bylo dodatečně předepsáno pojistné za zaměstnance brněnské městské plynárny a elektrárny, podala tato stížnost, brojící mezi jiným proti tomu, že do stálých požitků byly započítány odměny za práce přes čas a hodnoty nájemného z naturálních bytů.
Nař. rozhodnutím z 20. ledna 1934 č. 94021 nevyhověl ústřední sbor Léčebného fondu stížnosti do dodatečného předpisu pojistného, pokud bylo předepsáno pojistné z paušálu neboli funkčního přídavku za hodiny přes čas, neboť jde o služební požitek, na který má zaměstnanec nárok, jestliže je k určitému provoznímu odvětví přidělen, takže s přídavkem může předem počítati; jde tudíž o stálý služební požitek, z něhož se ve smyslu § 30 zákona č. 221/1925 Sb. vyměřuje pojistné. Rovněž nebylo vyhověno stížnosti, pokud bylo předepsáno pojistné z odhadní ceny naturálních bytů, neboť naturální byt je přidělen zaměstnancům za určitou službu, k níž jsou přiděleni, jde tedy o služební požitek, který je stálý, neboť s ním zaměstnanci mohou předem počítati a je proto právem z něho podle § 30 zákona č. 221/1925 Sb. vyměřováno pojistné.
II. Proti platebnímu výměru okr. sboru Léčebného fondu v Brně-městě z 6. října 1933, jímž bylo dodatečně předepsáno pojistné za zaměstnance městských jatek a mrazírny v Brně, stěžovaly si tyto s poukazem na to, že pojistné se platí podle § 42 odst. 2 úřednického a zřízeneckého regulativu toliko ze služebního platu (služného, činovného, výchovného, z přídavku na děti a z doplňovacího přídavku ženatých), nikoli z hodnoty naturálního bytu a odměny za práce přes čas, což nepatří pod pojem stálých požitků.
Nař. rozhodnutím z 18. ledna 1934 č. 94469 nevyhověl ústřední sbor Léčebného fondu stížnosti vzhledem k tomu, že právem bylo předepsáno pojistné ze všech stálých požitků podle § 30 zákona č. 221/1925 Sb., neboť jde o zaměstnance městského podniku, na něž se nevztahuje zákon č. 103/1926 Sb., který — zvláště pokud jde o předpis pojistného — vztahuje se jen na státní zaměstnance. Nevyhovuje se stížnosti, ježto bylo právem předepsáno pojistné z odhadní částky naturálních bytů a remunerace, ježto tyto požitky jsou co do výše předem určeny na delší dobu, které jsou zaměstnancům přiznávány, jestliže konají určitou práci.
III. Ve stížnosti proti platebnímu výměru okr. sboru Léčebného fondu veřejných zaměstnanců v Brně-městě, doručenému 17. října 1933, jímž bylo dodatečně předepsáno pojistné za zaměstnance městské vodárny, bylo poukázáno k tomu, že se pojistné podle § 140 odst. 2 zákona č. 103/1926 Sb. vyměřuje toliko ze služebního platu, přídavku na děti a doplňovacího přídavku ženatých, nikoli však z částek za práci přes čas a osobních a služebních přídavků, jež jsou poskytovány také jen za práci přes čas, a z hodnoty služebních bytů.
Nař. rozhodnutím z 18. ledna 1934 č. 94467 nevyhověl ústřední sbor Léčebného fondu této stížnosti vzhledem k tomu, že bylo právem předepsáno pojistné z osobních a služebních přídavků a z odhadních částek za služební byty, neboť jde o stálé požitky ve smyslu § 30 zákona č. 221/1925 Sb., ježto tyto požitky jsou co do výše předem určeny na delší dobu, které jsou zaměstnancům přiznávány, jestliže konají určitou práci. Vyhověno pak stížnosti potud, že nemělo býti předepsáno pojistné z částek za hodiny přes čas za práci mimořádnou, pokud ji předem nelze předvídati a pokud se vyskytuje ojediněle vedle pravidelné práce, za niž zaměstnanec dostává stálé požitky. Vzhledem k tomu je třeba, aby městské vodárny v Brně uvedly, ve kterých případech mají za to, že bylo vyměřeno pojistné z částek tak nejistých, že zaměstnanci za obyčejných poměrů s nimi předem nemohli počítati.
Uvažuje o stížnostech, musil se nss nejprve zabývati námitkou odvodních spisů, navrhujících odmítnutí stížností pro nedostatek legitimace proto, že u stížností není výkazu o tom, že se na podání usnesla obec. (městská) rada, a že u stížnosti dodané žal. úřadu bez podpisu strany není plná moc daná advokátu a že se tedy ani ve smyslu § 55 odst. 2 a § 34 bodu 4 obec. zříz. českého neodvolává na usnesení obec. zastupitelstva, jímž zmocněný advokát byl ustanoven právním zástupcem obce. K tomu je podotknouti, že nss již sám z moci úřední zkoumal přípustnost podaných stížností a neshledal, že by vytýkané vady tu byly. Není předpisu, že by ke stížnosti na nss musil za všech okolností býti připojen výpis z protokolu o schůzi městské rady (resp. zastupitelstva), v níž se tato usnesla na podání stížnosti, nýbrž stačí, když se stížnost takového usnesení dovolá a označí ono usnesení, jak se zde stalo. Plná moc pak je podepsána starostou a dvěma členy městské rady a obsahuje poznámku, že byla vydána podle usnesení městského zastupitelstva z 6. března 1934. Nss, který, jak řečeno, sám zkoumá formální náležitosti stížnosti, není povinen, aby, zahajuje předběžné řízení, snad za účelem kontroly tuto okolnost ještě zvláště žal. úřadu oznámil. — — —
Zcela na omylu je žal. úřad, pokládá-li za podstatnou formální vadu stížností, že v nich mělo býti uvedeno, že »městská rada podává stížnost a nikoli »zemské hlavní město«, neboť městská rada (resp. zastupitelstvo) jest orgánem města, který se na podání stížnosti usnáší a město v určitých směrech representuje, st-lem jest však město samo.
Konečně jest k další námitce odvodních spisů podotknouti, že § 18 zákona o ss požaduje toliko konkretisaci stižných bodů, nevyžaduje však jako formální náležitost, aby stížnost obsahovala ještě výslovný petit, že žádá zrušení nař. rozhodnutí pro vady řízení nebo pro nezákonnost, a stačí, když je z ní patrno, že nař. rozhodnutí napadá pro vadnost nebo nezákonnost.
Bohuslav-Dusil, Nálezy správní XVIII. 51 Byly tudíž veškeré námitky odvodních spisů rázu formálního uznány bezdůvodnými a nss přikročil proto k přezkoumání nař. rozhodnutí. — —
§ 30 zákona č. 221/1925 Sb. stanoví, že pojistné činí 2% ze stálých požitků služebních, odpočivných nebo zaopatřovacích.
Nss vyslovil v nálezu Boh. A 10931/33, že stálými požitky podle § 30 zákona č. 221/1925 Sb., pokud jde o zaměstnance korporací prohlášených za rovnocenné nuceným svazkům územním (§ 1 odst. 1 lit. c), jsou všechny požitky služební, pokud nejsou poskytovány za určité mimořádné práce a pokud se jich zásadně dostává všem zaměstnancům s nárokem na ně. Zásada tato, na níž setrvává nss i v dnešních případech, platí ovšem stejně i pro zaměstnance, spadající pod ustanovení § 1 odst. 1 lit. c), neboť v tomto směru není mezi těmito kategoriemi žádného rozdílu.
Co se pak týče započtení osobních a služebních přídavků, resp. remunerací nebo paušálu a funkčního přídavku za hodiny přes čas, podává se ze správních spisů, že se jedná o odměny různě pojmenované, které dotyční zaměstnanci obdrželi za to, že konali práci přes čas. Nesprávnost zápočtu těchto odměn dovozují stížnosti výlučně z usnesení městského zastupitelstva z 21. listopadu 1933 učiněného k provedení §§ 49 a 50 úřednického a zřízeneckého regulativu, §§ 35 a 36 regulativu oficiantského a §§ 29 a 30 regulativu pomocných zřízenců, kde v bodu 14 společných ustanovení se praví, že usnesení toto nedává žádnému zaměstnanci osobního nároku až ve sporu rozhodne městská rada dle volného uvážení.
Nss však nemohl shledati, že by toto usnesení mohlo v dnešních případech míti vůbec nějaký význam, neboť usnesení městského zastupitelstva se stalo 21. listopadu 1933 a neobsahuje ničeho — až na výjimky, které zde nepřicházejí v úvahu, — z čeho by se dalo souditi, že obec upravila poměry se zpětnou účinností, tedy pro praeterito, nař. rozhodnutí se však týkají předpisů pojistného za dobu zmíněnému usnesení předcházející. Nemohou proto stížnosti z tohoto usnesení pro své stanovisko, že zaměstnanci neměli nároku na tyto odměny, vůbec ničeho vyvozovati. Že by pak předpisy platné v době, za kterou pojistné bylo předepsáno, zaměstnancům neposkytovaly právní nárok na ony odměny, nebo že by proto nemohly býti brány za základ pro vyměření pojistného, poněvadž jsou poskytovány toliko za mimořádné práce, stížnosti nenamítají a nemůže proto nss s tohoto hlediska naříkaná rozhodnutí přezkoumati. Jeví se proto stížnosti v tomto směru bezdůvodnými.
Pokud jde pak o započtení odhadní ceny naturálních bytů, poukazují stížnosti na ustanovení § 2 odst. 3. Předpisů o naturálních příjmech zaměstnanců zemského hlavního města Brna (usnesení městského zastupitelstva z 1. dubna 1927, kde se praví, že nikdo nemá osobního nároku na úřední nebo naturální byt, a dále na předpis § 3, podle něhož se úřední byt poskytuje vedle peněžitého příjmu jako odměna za mimořádné práce. V tomto směru bylo stížnostem dáti za pravdu.
Z právě cit. ustanovení plyne, že zaměstnanci na přidělení naturálního bytu nemají právní nárok a že přidělení jeho jest odměnou za mimořádné práce; v důsledku toho jsou tu okolnosti, které vylučují, aby hodnota naturálního bytu byla pokládána za stálý požitek ve smyslu § 30 zákona č. 221/1925 Sb., jak se podává ze shora uvedené definice stálých požitků ve smyslu cit. paragrafu. Poukazují-li nař. rozhodnutí k tomu, že jde o »služební« požitky a že s nimi zaměstnanci mohou předem počítati, resp. že jsou předem co do výše určeny na delší dobu a přiznávány zaměstnancům, jestliže konají určitou práci, jde o okolnosti, které jsou podle toho, co bylo shora řečeno, bezvýznamné, neboť že jde o »služební« požitky ještě samo o sobě nestačí a že jsou spojeny s konáním určitých prací, nekvalifikuje je ještě za »stálé« ve smyslu cit. § 30, není-li tu právního nároku na ně; není-li však právního nároku, nestávají se stálými podle tohoto předpisu, i když se pravidelně opakují a zaměstnanec s nimi může počítati. Jsou tudíž nař. rozhodnutí v této části vybudována na mylném právním názoru a slušelo je zrušiti dle § 7 zákona o ss.

Citace:

Č. 12589. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 955-959.