NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 1

Č. 9831.

Školství. — Řízení před nss-em: * Místní školní rada není ani podle § 25 zák. č. 292/20 legitimována ke stížnosti na nss proti rozhodnutí min. škol., kterým se v obvodu působnosti této mšr-y zřizuje škola menšinová podle § 5 zák. č. 189/19.
(Nález ze dne 19. dubna 1932 č. 3168/31.) — Č. 9831 —
Věc: Místní školní rada v Sch. proti ministerstvu školství a národní osvěty o zřízení veřejné obecné školy s čsl. jazykem vyučovacím v Sch.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Nař. výnosem zřídil ministr škol. na základě § 5 zák. č. 292/20 v Sch. veřejnou obecnou školu s čsl. jazykem vyučovacím. Týmž výnosem, řízeným přednostovi okresního úřadu v M., uloženo tomuto, aby o zřízení školy vyrozuměl míst. škol. radu v Sch. s upozorněním na § 6 zák. č. 189/19 a § 35 zák. č. 292/20.
Uvažuje o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané mšr-ou v Sch., musil se nss především zabývati stížností tvrzenou legitimací k jejímu podání. § 5 zákona č. 189/19 stanoví, že ze závažných důvodů může min. škol. výjimečně stanoviti, aby obecné školy veřejné podle § 1 téhož zák. a občanské školy veřejné podle § 2 tohoto zák. byly zřízeny a otevřeny i pro menší počet žactva, než jest stanoven v uvedených paragrafech (v § 1 — 40 dětí, v § 2 — 400). § 6 zák., jehož ustanovení o nesení nákladu na školy podle cit. zák. zřízené nutno vykládati ve znění 4. odst. § 35 (a § 38 odst. 1) zák. č. 292/20, stanoví, že náklad na školy, zřízené podle cit. zák., nese stát. Školy ty nepodléhají pak ani místním, ani okresním školním radám (věta 3 § 6 zák. č. 189/19), ani (podle § 2 odst. 3 zák. č. 292/20) jejich orgánům a spravují se jen podle tohoto zákona. Ani obce, ani okresy, ani místní, ani okresní školní rady nejsou jakýmikoliv interesenty ve příčině těchto škol (věta 4. § 6 zák. č. 189/19). Z tohoto znění se tedy podává, že zákon sám odpírá jakoukoli legitimaci ke stížnosti proti zřízení menšinové školy aktem ministrovým všem činitelům ve větě 4. § 6 zák. z r. 1919 jmenovaným, a že tudíž podle znění zákona — výslovně uvádějícího ve 4. větě § 6 i míst. škol. radu — míst. škol. rada v Sch. není a nemůže býti nějakým interesentem (konkurenčním činitelem) ve příčině pouhého zřízení české menšinové školy podle § 5 cit. zák. a nemá v tomto směru vůbec postavení strany (srov. též Boh. A 2064/23).
S tohoto hlediska jevila by se tudíž předmětná stížnost nepřípustnou. Na tom nic nemění ani fakt, že nař. výnos doručen byl dnešní st-lce, neboť tím, že doručení to se stalo »s upozorněním na § 6 zák. č. 189/19 (nedávajícího mšr-ě postavení strany) a § 35 zák. č. 292/20« (podle něhož náklady nese stát), dal žal. úřad zřejmě na jevo, že doručení děje se pouze ad informandum.
St-lka ovšem — jsouc si patrně vědoma tohoto nedostatku své legitimace ke stížnosti — snaží se ve stížnosti dovoditi svou legitimaci s hlediska § 25 zák. č. 292/20, a to na podkladě skutečností, že po doručení nař. výnosu dala provésti provisorní přihlášky školou povinných dětí, při nichž Antonie H. prohlásila, že bude do české školy posílati též čtyři dítky, jejichž mateřská řeč jest prý německá. O tyto dítky by byla veř. obecná škola ochuzena, což znamenalo by v podstatě zanedbávání této školy. Mšr jest pak oprávněna a povinna zakročiti proti každému takovému zanedbávání. Těmto vývodům stížnosti nemohl nss přisvědčiti. V žádném z bodů 1—7 § 25 zák. č. 292/20 — a stížnost také žádného neuvádí — nelze shledati důvody pro legitimaci mšr-y ke stížnosti proti zřízení školy podle § 5 zák. č. 189/19, při němž není ministr školství vůbec omezen na určitý počet žáků s mateřskou řečí českou. Jde tu o naprosto volné disposiční právo ministrovo, které by nemohlo býti omezeno ani tehdy, kdyby ministr ještě před vydáním svého aktu již měl vědomost o oné — ostatně již skutkové — otázce, že kromě dětí českých — jejichž existenci třeba hledati nejen v obci, ale i v okolí, — budou do školy té posílány i děti, jejichž mateřský jazyk jest německý. I kdyby pak po otevření školy došlo skutečně k tomu, že by ji navštěvovaly i děti německého jazyka, jedná se tu o skutečnost, k níž dochází teprve po vydání nař. výnosu (i soupis provedený mšr-ou proveden byl teprve po jeho vydání, jak stížnost doznává), a která s vlastním zřízením školy nemá s hlediska §§ 5 a 6 zák. č. 189/19 nic společného a která nemůže nikterak omeziti právo ministrovo na zřízení takové školy.
Konečně ani z posledního odstavce § 25 zák. č. 292/20 nemůže st-lka pro svou legitimaci nic dovozovati, neboť s hlediska zákonů a nařízení, o nichž jest tam řeč, nutno právě posuzovati i zákon č. 189/19, který však místní školní radě neposkytuje žádných »práv a povinností«, pokud jde o zřízení menšinové školy.
Byly-li však — jak bylo dolíčeno — okolnosti uvedené st-lkou pro její legitimaci ke stížnosti shledány bezdůvodnými, pak nebylo třeba zabývati se již dalšími námitkami stížnosti, poněvadž předpokladu zkoumání jich, t. j. legitimace st-lky, zde vůbec není.

Citace:

č. 9831. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 776-778.