Čís. 14801.


K § 364 a) obč. zák.
Za vyšší moc lze pokládati jen skutečnost, jež nemá svou příčinu v provozu podniku, s níž provoz nemůže počítati a jež jest vyvolána okolnostmi s provozem nesouvisejícími.

(Rozh. ze dne 19. prosince 1935, Rv II 927/33.)
Žalobkyně jest vlastnicí pozemku u domu čís. 222 s přilehlou zahradou, v němž provozuje živnost hostinskou. Tato realita přiléhá svou zahradou na haldu dolu »V.«, jež po několik roků již doutná. Následkem toho tvoří se plyny, které částečně vnikají na pozemek žalobkyně. Žalobkyně tvrdí, že tyto plyny jsou tak škodlivé a jedovaté a vnikají na její pozemek a do místností hostinských v takové míře, že jí způsobily škody na majetku, živnosti i zdraví, neboť vnikají tyto plyny na její majetek měrou daleko převyšující obvyklou míru, jak předpokládá § 364 obč. zák. a stěžují, ba přímo znemožňují obvyklé užívaní jejího vlastnictví. Z toho důvodu dožaduje se na žalovaném náhrady škody v žalobě blíže uvedené. Nižší soudy uznaly částečně podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jde o to, zda žalovaný jako vlastník dolu, k němuž náleží sporná halda, je povinen nahraditi podle § 364 a) obč. zák. žalobkyni škodu jí uplatňovanou. V tomto směru namítá žalovaný především, že povinnost taková ho nestíhá, protože tu nejde o nepřímou immisi, nýbrž o vyšší moc (viz maior). Náhled jeho, že by tu šlo o vyšší moc, je mylný. Podle § 364 a) obč. zák. jest majitel povinen nahraditi sousedovi škodu, která provozem jeho horního podniku vzešla, bez ohledu na své zavinění. Že k normálnímu provozu horního podniku patří též odvážení odpadků dobývaného uhlí na haldu, výslovně dovolatel přiznává. Je notorické, že některé takové haldy hoří, dovolatel má však za to, že samovznícení haldy je pro důl věcí nepředvídanou, ježto celá řada hald nehoří. Než dovolatel přehlíží, že za vyšší moc lze pokládati jen takovou skutečnost, která nemá svou příčinu v provozu podniku a s kterou provoz nemůže počítati, tudíž která jest vyvolána okolnostmi s provozem nesouvisejícími. Za takovou okolnost nelze pokládati samovznícení haldy, neboť jde o okolnost, která provozem horním samým je vyvolána a ku které by nikdy nedošlo, kdyby se odpadky dobývaného uhlí nevyvážely, jak to provoz horní vyžaduje, na haldy. Nejde tu proto o vyšší moc, nýbrž o nepřímou immisi, již podle skutečností, nižšími soudy zjištěných jest považovati za kromobyčejnou, převyšující míru podle místních poměrů obvyklou a podstatně ztěžující užívání pozemků.
Citace:
č. 14801. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 946-947.