Č. 2697

Závodní výbory: I. * Stane-li se člen závodního výboru dělnického v závodě, kde zřízenci a dělníci volí odděleně, zřízencem ve smyslu § 8 zák. o závodních výborech, ztrácí své členství v závodním výboru dělnickém. — II. Rozhodčí komisi přísluší rozhodovati též spory o to, zda členství jednotlivých členů závodního výboru po právu trvá.
(Nález ze dne 25. září 1923 č. 15875.)

Věc: Severoněmecký závod na česání vlny a prádelna na česanou přízi v B. (adv. Dr. Jos. Eckstein z Prahy) proti rozhodčí komisi dle zákona o závodních výborech v Nýdku (min. taj. Dr. Boh. Vomáčka — za zúčastněnou stranu adv. Dr. Lev Winter z Prahy) stran členství v závodním výboru.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud jím vysloveno, že členství Antonína H. v závodním výboru dělnickém dále trvá — zrušuje se pro nezákonnost; jinak se stížnost odmítá jako nepřípustná. Důvody: Dělnický závodní, výbor zřízený v závodě stěžující si firmy v N. stěžoval si u rozhodčí komise dle zákona o záv. výb. v N., že správa přerušila veškeré jednání se závodním výborem dělnickým do té doby, dokud v něm zasedati bude Antonín H., jenž dle názoru správy závodu přestal býti členem závodního výboru dělnického, stav se příslušníkem skupiny zřízenců. Názor ten pokládal závodní výbor za nesprávný, neboť Antonín H. byl zvolen za člena závodního výboru dělnického a účastnil se jednání tohoto výboru až do 13. června 1922, kdy byl provisorně ustanoven za čekatele na místo mistrovské, načež pro nedostatek času do schůzí výborových nechodil. Když následkem poklesu produkce byl Antonín H. opět přeložen na své staré místo jako přadlák, ujal se opět činnosti v závodním výboru. Z toho jest dle názoru závodního výboru patrno, že firma odpírajíc jednati se závodním výborem, dokud v něm zasedati bude Ant. H., omezuje jmenovaného ve vykonávání jeho funkce a překáží závodnímu výboru v plnění jeho úkolů, čímž porušuje předpisy §§ 22, odst. 2. a 29 zák. o záv. výb. Správa závodu proti této stížnosti ve svém písemném vyjádření popřela členství Antonína H. v závodním výboru a namítala, že jmenovaný (ustanoven byv za čekatele na místo mistrovské) pozbyl volebního práva a tím i volitelnosti ve skupině dělnické, přestal býti příslušníkem volební skupiny dělníků a že následkem toho zaniklo i jeho členství v závodním výboru dělnickém. Na věci prý se nic nezměnilo tím, že následkem redukce výroby byl H. nucen opět zaujmouti dřívější své místo v kategorii dělníků, neboť s tím musil počítati každý čekatel, a dělníci, kteří stali se čekateli, byli vždy v tom smyslu vyrozuměni. V případě tomto stalo se tak dokonce písemně ve formě reversu. Po podpisu reversu byli čekatelé zařazeni ihned do mzdové třídy platné pro čekatele a byli přihlášeni k pensijnímu pojištění, čímž se stali zřízenci ve smyslu zákona o závodních výborech. Také Antonín H. se stal tím způsobem zřízencem a pozbyl proto členství v závodním výboru dělnickém, neboť není předpisu, dle něhož by před provedením nových voleb členství toho mohl opět nabýti. Nálezem z 13. prosince 1922 vyslovila komise 1. že členství Antonína H. v závodním výboru dělnickém trvá dále, 2. že stížnost závodního výboru vytýkající, že správa závodu omezovala Antonína H. v jeho činnosti jako člena závodního výboru, se zamítá, 3. že odpadá rozhodování o útratách sporu, 4. že se nevyhovuje nároku závodního výboru, aby rozhodnutí bylo veřejně v závodu a v několika časopisech uveřejněno. V důvodech tohoto rozhodnutí uvedla komise, že není zde předpokladů pro ztrátu volitelnosti Antonína H. K rozvázání jeho pracovního poměru nedošlo, neboť třeba nastala změna v jeho poměru tím, že byl jmenován čekatelem na mistra a pak opět ustanoven přadlákem, zůstal přece v závodě. Rozvázání pracovního poměru bylo by mohlo nastati jen tehdy, kdyby byl ze závodu vystoupil. Při svém výslechu udal H., že považoval své jmenování jen za provisorní, že jen proto nevykonával funkci svoji v závodním výboru dělnickém, poněvadž nemohl následkem návalu práce funkci tu zastávati. Také nebylo mu řečeno, že jmenováním vstupuje do skupiny zřízenců, což potvrdil i ředitel K. Z toho soudila komise, že již pro nedostatek souhlasné obapolné smluvní vůle nemohlo jmenování H. míti pro něho za následek ztrátu volitelnosti do dělnického výboru podle § 21. lit. b) zák. K tomu přistupuje, že ani v zákoně není vysloveno, že by taková změna v pracovním poměru měla za následek ztrátu volitelnosti. V příčině výroku sub 2. uvedeného zamítla komise především námitku st-lčinu popírající příslušnost komise k rozhodováni, ve věci samé neshledala však, že by firma byla porušila ustanovení zákona o závodních výborech. Proti nálezu rozhodčí komise podala firma stížnost k nss, o níž soud uvážil takto: Stížnost brojí jen proti prvému a druhému bodu rozhodnutí. Výrok uvedený sub 2. béře v odpor přes to, že úřad jím stížnost závodního výboru ve věci samé veskrze zamítl a uznal, že stěžující si firma neporušila ustanovení zákona o závodních výborech. Stížnost k tomuto soudu podaná namítá, že komise jednak výrokem tím překročila meze své příslušnosti, jednak že rozhodovala ultra petitům závodního výboru. Nss shledal tento bod stížnosti nepřípustným. Výrok úřadu, jímž zamítnuta byla stížnost závodního výboru vytýkající, že správa závodu omezovala Ant. H. v jeho činnosti jako člena závodního výboru, a jímž bylo dále vysloveno, že st-lka neporušila zákon, mohl by snad zavdati podnět k stížnosti závodnímu výboru, nikoli však stěžující si firmě, která ostatně ani porušení svých subjektivních práv netvrdí, neboť výrokem oním se st-lce ani žádná povinnost neukládá, ani žádné právo neodnímá, a nelze vůbec o porušení subjektivního práva, jež by tímto výrokem mohlo býti způsobeno, mluviti, takže otázky, které zde stížnost soudu k řešení předkládá, mají povahu jen akademickou, a vymykají se proto z rámce jurisdikce nss příslušející. Pokud stížnost směřuje proti výroku úřadu, že členství Ant. H. v závodním výboru dělnickém dále trvá, bylo se soudu nejdříve zabývati námitkou, že nař. rozhodnutí jest již proto nezákonné, poněvadž vydáno bylo úřadem nepříslušným. Nss neshledal námitku tuto důvodnou. Zákon uvedl v závodních výborech v život novou instituci právní, vyžadující, aby o sporných otázkách, k nimž její existence zavdává podnět, bylo autoritativním způsobem rozhodováno. K plnění tohoto úkolu povolal zákon o závodních výborech ve svém § 26 zvláštní nový orgán, totiž rozhodčí komise, jež dle předpisu tohoto zákona mají se zříditi. V cit. § odst. 1 vymezena jest působnost rozhodčí komise zejména pokud jde o »spory«. Řešení sporné otázky, o kterou zde běží, totiž zda trvá členství určitého člena záv. výboru, není tímto kompetenčním předpisem rozhodčí komisi přikázáno expressis verbis. Leč zákon nepovolává žádného jiného orgánu, aby o otázkách tohoto druhu rozhodoval, a kdyby tedy rozhodčí komise nebyla k tomu příslušná, nebylo by vůbec úřadu, jenž by mohl otázku tu řešiti způsobem autoritativným. Pokud positivní ustanovení k tomu nenutí, nedá se mysliti, že by zákonodárce zamýšlel ponechati ve svých předpisech kompetenčních tuto nevysvětlitelnou mezeru, a to tím méně, když po různých stránkách trváním členství v závodním výboru výslovně se zabývá a právě rozhodčí komisi ex- pressis verbis přikazuje rozhodování na př. o vzniku členství v závodním výboru (§ 19), o jeho zániku pro nekonání nebo hrubé porušení povinností člena závodního výboru (§ 21), o rozpuštění závodního výboru (§ 20) a pod. Positivní ustanovení dané v § 26, odst. 1 přikazuje pak výslovně rozhodčí komisi mimo jiné také rozhodování o sporech »z důvodů zřízení závodního výboru«. Po úvaze právě předeslané nelze ustanovení tomuto rozuměti jinak, nežli že komisi rozhodčí přísluší rozhodovati o veškerých sporech, k nimž »zřízení« závodního výboru zavdává podnět, tedy i o sporu, který vzešel o to, kdo a jak dlouho jest členem výboru závodního. Výkladu tomuto nestojí nijak v cestě jazykový obsah a smysl slov »spory z důvodu zřízení závodního výboru«, neboť i jazykově mohou slova tato znamenati nejen spory o to, zda závodní výbor se má zříditi a jak se zříditi, nýbrž i o to, ze kterých osob je složen a důsledně i o to, zda členství jednotlivých jeho členů po právu trvá. Slovy »spory z důvodu zřízení« vyžaduje tedy náš zákon zkráceně totéž, co obdobné ustanovení OOOO§ 93 říšskoněmeckého zákona o závodních radách ze 4. února 1920 podrobněji vyjádřilo slovy: »Streitigkeiten uber die Notwendigkeit der Errichtung, die Bildung und Zusammensetzung einer Betriebsvertretung.« Ve věci samé stojí úřad na stanovisku, že Ant. H. zůstal na dále členem závodního výboru dělnického. Stížnost to popírá tvrdíc, že jmenovaný pozbyl členství v závodním výboru dělnickém tím, že přestoupil ze skupiny dělníků do skupiny zřízenců, kterážto okolnost dle tvrzení stížnosti přivodila zánik jeho členství v závodním výboru z dvojího důvodu, a to jednak proto, že tím rozvázán byl dosavadní pracovní poměr jeho se závodem (§ 21 lit. a), jednak že přestupem tím pozbyl volitelnosti do závodního výboru dělnického, což dle § 21 lit. b) má za následek ztrátu členství v tomto závodním výboru. Pokud se týče důvodu prvého, nemohl nss souhlasiti se stížností a musil dáti za pravdu žal. úřadu. Neboť ustanovuje-li zákon v § 21 zák. o záv. výb., že činnost jednotlivého člena závodního výboru končí se rozvázáním pracovního nebo služebního poměru se závodem, míní tím zajisté jen úplné zrušení pracovního poměru se závodem, jaké nastává při vystoupení nebo propuštění ze závodu a nikoli pouhou modifikaci tohoto poměru, která se týká toliko druhu a způsobu pracovních úkonů zaměstnancových, nikoli však trvání pracovního poměru k závodu. Jinak má se věc v příčině druhé námitky odvozující zánik členství H-ova v závodním výboru z ustanovení § 21 lit. b). Stížnost hájí náhled, že přestoupí-li v závodě, kde zřízenci a dělníci volí odděleně, člen závodního výboru dělnického ze skupiny dělnické do skupiny zřízenců, ztrácí volitelnost do závodního výboru dělnického, a tím i svoje členství v tomto výboru. Úřad nezaujal ovšem jasného stanoviska k otázce, zda Antonín H. svým ustanovením za čekatele na místo mistrovské stal se skutečně příslušníkem skupiny zřízenců, neboť vycházel z právního náhledu, že okolnost ta jest právně bezvýznamná, ježto nemůže míti za následek ztrátu volitelnosti. Leč tento náhled nemohl soud uznati správným. Zákon sice nevyslovuje přímo, že přestup člena závodního výboru ze »skupiny« jedné do »skupiny« druhé (t. j. ze skupiny »dělníků« do skupiny »zřízenců« a naopak) má za následek zánik jeho členství v závodním výboru skupiny dřívější. Avšak tolik jest jisto i bez ohledu k positivnímu textu, že náhled stížností hájený spíše odpovídá zásadě zájmového zastoupení, na níž instituce závodních výborů jest vybudována. Než i positivní ustanovení zákona mluví s dostatečnou jasností pro názor stížností hájený. Dle § 21, odst. 1. lit. b) pozbývá se členství v závodním výboru ztrátou volitelnosti. Z toho sluší souditi, že volitelnost jest nutným předpokladem nejen pro vznik, nýbrž i pro další trvání členství v závodním výboru. Zákon nepraví sice výslovně, že do závodního výboru volitelný jsou jen osoby, které mají právo do tohoto závodního výboru voliti. Ale srovnání předpokladů práva volebního dle § 13 zák. s předpoklady volitelnosti dle § 14 zák. ukazuje, že právo volební tak zv. aktivní je nutným předpokladem volitelnosti, a § 14 v odst. 1, lit. c) vyvozuje toliko důsledek z této zásady, vylučuje-li z volitelnosti osoby práva volebního zbavené. Právo volební přináleží však dle § 12 zák. v závodě, kde zřízenci a dělníci volí odděleně, každému zaměstnanci jen v té skupině, jejíž jest členem, což se také jedině dá srovnati s myšlenkou zájmového zastoupení, kterou zákon chce provésti, počítaje výslovně s možností zájmových rozporů i mezi oběma skupinami zaměstnanců (§ 26, odst. 1.). Z toho následuje, že přestoupením ze skupiny dělníků do skupiny zřízenců a naopak, ztrácí zaměstnanec aktivní volební právo v dosavadní své skupině a tím i volitelnost do závodního výboru této skupiny. Byl-li zaměstnanec takový členem závodního výboru skupiny, k níž dosud náležel, pak dle § 21, odst. 1. lit. b) ztrácí s volitelnosti i své členství v závodním výboru této skupiny. Správnost tohoto náhledu potvrzuje i předpis § 7, odst. 2 zák., kterýž stanoví, že v závodech, kde zřízenci a dělníci volí závodní výbor společně, muší aspoň jeden člen býti zvolen ze skupiny menšiny. Tím je jasně řečeno, že skupině (menšinové) má se dostati v závodním výboru zástupce z jejího středu zvoleného, a nelze nahlédnouti, proč by měla pro druhou skupinu (většinovou) a pro výbory samostatné platiti zásada jiná. K stejnému výsledku dospěl ostatně i kommentator (prof. Dr. Günther) říšsko-německého zákona o závodních radách, jenž vykládaje obdobné ustanovení § 39 tohoto zákona, projevil náhled, že členství v závodním výboru pomíjí, stal-li se dělník zřízencem nebo naopak. Jestliže tedy tam, kde dělníci a zřízenci volí odděleně, má přestoupení zaměstnance ze skupiny jedné do skupiny druhé za následek ztrátu členství jeho v závodním výboru skupiny, k níž dříve náležel, pak nutno míti za to, že H. přestal býti členem závodního výboru dělnického, předpokládaje ovšem, že jmenován byv čekatelem na mistra, stal se vskutku zřízencem ve smyslu § 8 zák. o závodních výborech. Zda tomu tak bylo čili nic, opomenul však úřad zjistiti, vycházeje z mylného právního názoru, že zjištění to jest pro spor bezvýznamné. Pro tento nedostatek, zaviněný mylným názorem právním, bylo nař. rozhodnutí, pokud se týče členství Ant. H. v závodním výboru dělni- ckém, zrušiti dle § 7 zák. o ss, jinak však bylo stížnost odmítnouti jako nepřípustnou.

Citace:

č. 2697. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 650-655.