Povinnosti vedlejší. — Povodně.541Povinnosti vedlejší jsou plnění, jež věřitel mimo hlavní předmětsvé pohledávky od svého dlužníka požadovati může (§ 912 o. o. z.); semnáleží: přírůstek a plody věci, úroky, náhrada způsobené škody, ať již sejedná o újmu skutečně doznanou aneb jen o ušlý zisk, dále úroky z prodlení, smluvená pokuta, útraty soudní; konečně sem patří, jak § 912 o.o. z. uvádí, vše to, co druhému na tom záleží, že závazek řádně splněnnebyl, tudíž náhrada porušeného zájmu, který měla jedna strana na splněnízávazku (interesse; id, quod interest), při čemž se však předpokládá, žezájem, který věřitel měl na splnění závazku, byl zájmem hospodářskýmt. j. takovým, k němuž se pojí majetkoprávní následky, jichž soudně lzese domáhati а k jichž plnění dlužník může býti odsouzen. § 913 o. o. z.ustanovuje, že právo čistě osobní žádného nároku na vedlejší povinnostioprávněnému neposkytuje; může však býti nárok tento odvozen z povahya ustanovení smlouvy a z práva na náhradu škody. Není o tom žádnépochybnosti, že i následkem práva osobního lze vedlejší povinnosti požadovati, když byly umluveny neb když tak zákon výslovně ustanovuje.Zbývá ještě otázka, lze-li vedlejší povinnosti, když již o obligaci hlavnípravoplatně bylo rozhodnuto, samostatně k platnosti přivésti, pokud se týčezažalovati. Rozh. ze dne 1. června 1880 č. 6121, sb. 7996 a ze dne4. května 1876 č. 788, sb. 6130 odpovídají záporně k této otázce a toprávem, poněvadž vedlejší povinnosti souvisí s věcí hlavní a to často tak,že jich ani odděliti nelze. Je tudíž povinností věřitele, když k platnostipřivádí obligaci hlavní, určiti a domáhati se i povinností vedlejších, ježtojinak sluší právem za to míti, že vzdává se mlčky povinností vedlejších,požaduje jen plnění věci hlavní.