NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 4892
.
Státní zaměstnanci: * Za nezměněné platnosti min. nař. 333/1919 (§ 4, odst. 4) není ženatý státní zaměstnanec (profesor střední školy) zbaven nároku na drahotní přídavky podle druhé třídy rodinné proto, že manželka jeho je zaměstnankyní státních drah.
(Nález ze dne 11. září 1925 č. 16832).
Prejudikatura: Boh. 1024, 4775 adm. a j.
Věc: Karel K. v Č. (adv. Frant. Ulbert z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty (odb. rada Dr. Zd. Tlamich) o drahotní přídavky.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-l, zatímní profesor státní reálky v Č. se oženil 23. února 1921 s Frídou R., zaměstnanou jako kancelářská síla při železnici v Č. Výnosem z 12. dubna 1921 poukázala zšr st-li drahotní přídavky dle II. rodinné třídy od 1. března 1921, poukaz ten však později odvolala a poukázala st-li výnosem ze 4. listopadu 1922 opět od 1. března 1921 drah. přídavky dle I. třídy rodinné.
Když pak st-lova manželka koncem listopadu 1922 ze služeb železničních odešla, byly st-li sice od 1. prosince 1922 poukázány drahotní přídavky podle II. třídy, avšak opětovaným žádostem jeho za poukaz drahotních přídavků podle II. třídy rodinné za dobu minulou nebylo naříkaným rozhodnutím vyhověno v úvaze, že jeho manželka byla v době od 1. března 1921 do konce listopadu 1922 kancelářskou pomocnicí státní dráhy ze státní pokladny placenou a požívala výpomoci drahotní i nouzové.
Stížnost shledal nss důvodnou z těchto úvah:
Na sporu je — jelikož stížnost sama případný nárok st-lův na drahotní přídavek podle II. třídy omezuje na dobu před účinností zákona z 21. prosince 1921 č. 495 Sb. (§ 4) — toliko otázka, zda st-li v době od 1. března 1921 do konce prosince 1921, ač byl ženat, příslušely drahotní přídavky toliko podle I. třídy rodinné, poněvadž manželka jeho v této době byla ve službách státních drah, a to podle vyjádření odboru pro udržování dráhy v Č. z 5. ledna 1923, stvrzeného ředitelstvím státních drah v Hradci Králové z 10. ledna 1923 jako kancelářská síla. Normou, dle které jest otázku tuto posuzovati, je § 4 nař. min. z 11. září 1918 č. 333 ř. z., jehož ustanovení co do rozvržení rodinných tříd zůstala pro uvedenou dobu v platnosti zachována pozdějšími předpisy, zejména čl. I. vl. nař. z 23. června 1919 č. 348 Sb. a čl. IX zák. z 9. října 1919 č. 541 Sb.
Podle § 4 min. nařízení č. 333 ř. z. z r. 1918 náležejí sice ženatí státní zaměstnanci, děti nemající, do 2. třídy rodinné, zároveň však ustanovuje odst. 4 téhož §, že »ženatí zaměstnanci, jejichž manželka je v aktivní službě státní a sama požívá přídavku, se staví na roven ovdovělým,* takže tedy bezdětný státní zaměstnanec, u jehož manželky uvedené právě podmínky jsou splněny, má nárok toliko na drahotní přídavky podle I. třídy rodinné.
Jelikož dále stížnost nepopírá, že st-lova manželka v uvedené době ve službě železniční přídavky drahotní měla, jest tedy jenom rozhodnouti, zda st-lova manželka v udané době byla »v aktivní službě státní.«
V tom směru vyslovil nss již v nál. Boh. 1024 adm. právní názor, že § 4, odst. 4 nař. č. 333/1918 rozumí slovy »aktivní služba státní«, jen služební poměr těch zaměstnanců, jimž nařízení to přídavky poskytuje. Na tomto názoru setrvává nss i v tomto případě.
Poněvadž pak cit. nař. č. 333/1918 upravuje drahotní přídavky toliko pro »aktivní státní zaměstnance« (§ 2), k nimž čítá státní úředníky do hodnostní třídy zařazené a státní osoby učitelské (§ 5), praktikanty, právní praktikanty, auskultanty, dále suplenty a asistenty (§ 6), podúředníky a sluhy, dále kancelářské oficianty a pomocníky, konečně výpomocné sluhy, na druhé straně však zaměstnanci státních drah (viz § 19, odst. 1 a 3 organisačního statutu pro aktivní správu železniční, č. 16 ř. z. z roku 1896) nejsou zaměstnanci státními (jak vysloveno také již v nál. nss-u Boh. 4775 adm., nelze míti za to, že nař. č. 333/1918 pomýšlelo — stanovíc shora uvedený předpis § 4 č. 4 — též na ženy státních zaměstnanců zaměstnané bez vlastnosti »státních« zaměstnanců — u státních drah, tedy u podniku státem provozovaného.
Proti tomu nelze snad uváděti, že zaměstnanci státních drah jsou placeni na účet státu; neboť třebas snad důvodem předpisu § 4, odst. 4 nař. č. 333/1918, byla snaha, aby stát neplatil přídavky na jednu a touž osobou dvakrát (jednak přímo jako osobě u státu zaměstnané, jednak nepřímo jako manželce státního zaměstnance), nelze přec výslovný text zákona »v aktivní službě státní« proti přesnému znění a obecnému pojetí tohoto výrazu zákonodárstvím státně zaměstnaneckým vykládati ve smyslu rozšíření zahrnujícího též zaměstnance státních drah.
Naříkané rozhodnutí octlo se svým výrokem tedy v rozporu se zákonem a bylo je co do časových mezí shora vytčených zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž bylo třeba zabývati se ostatními námitkami stížnosti.

Citace:

č. 4892. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 101-103.