Všehrd. List československých právníků, 15 (1934). Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 400 s.
Authors:

Č. 7277.


Řízení před nss-em. — Řízení správní. — školství: Rozhodnutím ve smyslu § 2 zák. o ss není výrok min. škol., kterým se vydržovateli soukromé školy toliko hrozí zakročením podle §11, odst. 3 zák. č. 189/1919, ponechá-li ve své škole děti jiné národnosti.
(Nález ze dne 15. května 1928 č. 3602). Věc: Spolek Deutscher Kulturverband v Praze (adv. Dr. Ludv. Krieg z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty (odb. r. Dr. Václ. Slavík) stran přijímání dětí české národnosti do německé soukromé školy v H.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Výměrem ošv-u v Opavě z 22. ledna 1926 bylo stěžujícímu si spolku sděleno, že, jak konaným šetřením zjištěno, navštěvovaly německou soukromou školu v H. i v tomto školním roce nadále dítky české národnosti a sice .... Národnost těchto dětí byla nade vši pochybnost přesně vyšetřena. Působnost spolku může se však podle schválených stanov vztahovati pouze na občany národnosti německé a nemůže býti nikterak rozšířena na příslušníky národnosti jiné. V důsledku toho dává se spolku ve smyslu výn. min. škol. ze 17. října 1925 opětovně důrazná výstraha, že při dalším ponechání dětí čsl. národnosti v soukr. něm. škole zakročí min. škol. podle § 11 odst. 3 zák. č. 189/19.
Uvažuje o stížnosti do tohoto výměru, musil nss rozřešiti především otázku, zda jest nař. výrok »rozhodnutím nebo opatřením« ve smyslu § 2 zák. o ss.
Podle ustálené judikatury nss-u lze pod pojem »rozhodnutí« nebo »opatření« ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení subsumovati jen takové výroky správních úřadů, jimiž se s konečnou platností autoritativně a s účinkem právní moci zakládá nebo upravuje určitý právní poměr. Lze tudíž u nss naříkati jen výrok správního úřadu poslední stolice, jenž může tvořiti v zásadě exekuční titul.
Ve výměru naříkaném přítomnou stížností, jak byl shora sdělen v doslovném znění, zjišťuje se napřed určitý skutkový stav a projevuje se mínění, že neodpovídá tento stav stanovám spolku, načež se v druhé části praví, že se v důsledku toho dává spolku důrazná výstraha, že min. škol. zakročí podle odst. 3 § 11 zák. č. 189/1919. Je patrno, že otázka, zda jde tu o rozhodnutí nebo opatření správního úřadu, může se týkati jen oné druhé části emanace v odpor brané, poněvadž ostatní obsah výměru jest jen odůvodněním této druhé části, jak zřejmo je zvlášť také ze slov »v důsledku toho«.
Podle odst. 3 § 11 zák. č. 189/19, jenž je v nař. výměru citován, může min. škol. soukromé škole z důvodů tam uvedených odníti právo veřejnosti, anebo i školu úplně zrušiti.
Nař. výměr nevyslovuje ani, že se soukr. škole stěžujícího si spolku v H. odnímá právo veřejnosti, ani že se škola ta zrušuje, nýbrž toliko, že min. za určitých předpokladů zakročí podle uvedeného zákonného ustanovení, tedy jen, že přikročí v budoucnosti k odnětí práva veřejnosti uvedené škole nebo že ji i zruší, budou-li v ní ponechány také nadále děti čsl. národnosti. Úřad měl tedy sice na mysli možnost určitého zákroku proti uvedené škole a to zákroku dle odst. 3 § 11 zák. č. 189/ 1919, nevyslovil jej však, nýbrž jím pro budoucnost pouze pohrozil. Je tedy vlastním obsahem nař. výměru skutečně jen výstraha straně daná, že úřad v určitém směru rozhodne, »budou-li tu určité skutkové okolnosti.« Nesdělil-li však úřad nař. výměrem straně nic jiného, než jak se hodlá event. v budoucnosti zachovati, nelze shledati v nař. výměru rozhodnutí nebo opatření úřadu správního, protože se výměrem tohoto obsahu nezakládá ani neupravuje určitý právní poměr způsobem právní moci schopným ani se straně nedává příkaz ji právně vížící a vykonatelný ani se konečně neprejudikuje obraně její proti případnému budoucímu zákroku úřadu ve směru ve výnosu naznačeném.
Pak nelze však v nař. výnosu viděti ani nijaké rušení strany v jejím právu na pokojný provoz školy a nelze tudíž ani s tohoto hlediska shledati, že by tu byl výrok, jejž jako rozhodnutí nebo opatření ve smyslu § 2 zák. o ss by mohl nss přezkoumati. Je tedy stížnost podle § 2 zák. o ss nepřípustná.
Citace:
č. 7277. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 675-677.