NPD documents search: Boh. adm., 12 (1930), sv. 1

— Č. 8379 —
Č. 8379.

Samospráva obecní: Může se obecní zastupitelstvo usnésti, že obec uhradí výlohy právního zastoupení při žalobě členů obec. zastupitelstva pro urážku na cti, způsobenou jim při výkonu jejich funkce?
(Nález ze dne 22. ledna 1930 č. 1038.)
Věc: Obec K. proti zemskému správnímu výboru v Praze o placení výloh trestního řízení soudního.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Dne 9. května 1925 usneslo se obecní zastupitelstvo ve K. podati na Jaroslava Č. žalobu pro urážku na cti, ježto obvinil obecní zastupitelstvo resp. obecního starostu ze stranického jednání, a hraditi výlohy tohoto sporu z obecní pokladny. Na základě tohoto usnesení podali starosta obce František E. spolu s pěti členy obecního zastupitelstva žalobu proti Jaroslavu Č. pro přestupek bezpečnosti cti dle § 491 trest. zák. a čl. V. zák. ze 17. prosince 1862 č. 8 ř. z. z r. 1863. Rozsudkem okr. soudu v Kolíně ze 17. června 1926 byl Josef Č. od vznesené na něho žaloby osvobozen, a usnesením z téhož dne bylo žalobcům uloženo, aby — Č. 8379 —
zaplatili obžalovanému výlohy spojené s obhajobou v částce 1 017 Kč 67 h. — Dne 7. září 1926 usneslo se obecní zastupitelstvo (po zrušení svého podobného usnesení z 26. června 1926) podati odvolání ke kraj. soudu a zaplatiti veškeré výlohy z obecní pokladny. — Odvolání, které proti tomuto usnesení podal Antonín P., zamítla osk v Kolíně usnesením ze 3. listopadu 1926, ježto členové obecního zastupitelstva byli napadeni proto, že v záležitosti osázení stromů na veř. pozemku hlasovali pro návrh směřující k ochraně obecního majetku, a tu je slušno a spravedlivo, že obec vzala do ochrany členy obecního zastupitelstva, kteří z té příčiny dostali se do sporu, a aby hradila náklady soudní rozepře.
K dalšímu odvolání Antonína P. zrušil zsv nař. rozhodnutím jak rozhodnutí osk, tak i usnesení obecního zastupitelstva ze 7. září 1926 a to v podstatě z toho důvodu, poněvadž obci nepříslušelo usnášeti se na tom, má-li býti podáno odvolání ve věci, jež je ryze soukromou záležitostí žalobců. Učinilo-li tak obecní zastupitelstvo, vybočilo z oboru působnosti §em 28 obec. zříz. obci přikázané. Obec nemůže dovolávati se pravoplatnosti svého dřívějšího usnesení z 9. května 1925, ježto usnesení ono lze vykládati pouze jako zmocnění, aby Jaroslav Č. byl stihán veř. žalobcem pro urážku veř. úřadů dle čl. V. zák. ze 17. prosince 1862 č. 8 ř. z. z r. 1863, což také skutečně se stalo. Z usnesení toho nemohl však soukromým žalobcům vzejíti nárok na náhradu procesních útrat se strany obce.
O stížnosti obce do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Vše záleží na výkladu usnesení obecního zastupitelstva z 9. května 1925. — Žal. úřad spatřuje v něm toliko zmocnění ke stihaní Jaroslava Č. veřejnoprávním žalobcem pro urážku veř. úřadů dle článku V. zákona ze dne 17. prosince 1862 č. 8 ř. z. z r. 1863, a popírá, že by mělo obsah, který mu st-lka přikládá. — Nss nemohl výklad žal. úřadu uznati správným.
Je sice pravda, že se v onom usnesení nemluví verbis expressis o soukromé žalobě starosty a členů obecního zastupitelstva, avšak — třebaže formulace jeho není právnicky přesná — přece je možno z něho poznati, že obecnímu zastupitelstvu nešlo o trestní oznámení za účelem zahájení oficiosního řízení trestního, nýbrž o podání žaloby soukromé. Je to patrno právě z toho, že mluví se o podání žaloby a nikoliv o trestním oznámení, jakož i z toho, že obec vzala na sebe povinnost hraditi výlohy sporu, což by nemělo smyslu, kdyby šlo o pouhý podnět ke stihání Jaroslava Č. žalobcem veřejným. Měla-li však dle dotčeného usnesení podána býti žaloba soukromá, pak vzhledem k tomu, že obec jako taková pro urážku na cti žalovati nemůže, nelze usnesení ono vykládati jinak, než že žalovati mají uražení funkcionáři obce, obec pak že béře vůči nim na sebe závazek nahraditi jim případně výlohy sporu. Motiv tohoto usnesení spočíval zřejmě v tom, že soukromí žalobci byli uraženi na cti pro výkon své úřední funkce předsevzatý v zájmu obce.
Z uvedeného je zřejmo, že žal. úřad, zamítaje námitku obce opírající se o právní moc usnesení z 9. května 1925 vyložil si nesprávně smysl a dosah tohoto usnesení. Bylo proto nař. rozhodnutí již z tohoto důvodu — Č. 8380 —
zrušiti jako nezákonné, aniž bylo potřebí zkoumati, je-li správný výklad, který žal. úřad dává ustanovení § 28 obec. zříz., domnívaje se, že předpis tento zásadně a za všech okolností obci brání vzíti na se úhradu výloh soudního sporu, o který šlo.

Citace:

č. 8379. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 275-277.