Č. 2311.

Samospráva obecní. — Řízení před nss-em: Obec nemá právního nároku před nss-em stihatelného na určitý název po rozumu zákona ze 14. dubna 1920 č. 266 sb. ani na to, aby názvu příslušným úřadem uznaného nebylo užíváno.
(Nález ze dne 4. května 1923 č. 7482).
Prejudikatura: Boh. 1873 adm.
Věc: Městská obec B. u Č. L. (adv. Dr. Sgalitzer z Prahy) proti ministerstvu vnitra (min. rada Dr. Prokop) stran úředního názvu obce.
Výrok: Stížnost se zamítá jako nepřípustná.
Důvody: Ministr vnitra, slyšev o tom Stálou komisi pro stanovení úředních názvů míst v republice čsl., ustanovil nař. výnosem, aby český název městské obce »Hajda« také »Bor« změněn byl na »Hajda« také »Bor u České Lípy«. Dosavadní německý název »Haida« zůstal nezměněn.
O tom vyrozuměna byla stěžující si obec vzhledem ke své žádosti, aby pojmenování »Bor u České Lípy« přeměněno bylo na »Haida«.
Stížností podanou nss-u domáhá se stěžující si obec zrušení nař. rozhodnutí potud, pokud stanovilo vedle úředního českého názvu »Hajda« ještě úřední český název »Bor u České Lípy«.
O stížnosti té uvážil nss toto:
Zákon z 14. dubna 1920 č. 266 sb. poprvé jedná o názvech měst, obcí a osad, předpisuje, že pro každé město, obec a osadu má býti stanoveno úřední jméno a upravuje podrobně postup, jakým se tak státi má.
Mimo uherský zákonný článek 4 z r. 1898 nebyla na území Čsl. republiky otázka úředních názvů míst upravena.
Cit. zák. článek předpisoval v § 2, že ministr vnitra musí před rozhodnutím o označení obce úředním jménem slyšeti zúčastněnou obec a municipium a že má při rozhodování pokud nejvíce možno přihlížeti k přání té které obce.
Vládní návrh, maje tento vzor před sebou, pojal do § 1, odst. 2 návrhu zákona předpis, že má ministr přihlížeti vedle veřejných zájmů »i podle možnosti k přání obce«.
Tento předpis nestal se však zákonem.
Z doslovu a vývoje zákona jde tedy, že zákon neuznává právního nároku obce na určitý název, ani nároku, aby určitý název nebyl stanoven. Z předpisu § 6 ve spojení s §§ 3, 4 a 22 zák., jakož i s čl. 1 až 4 prov. nař. ze dne 25. srpna 1921 č. 324 sb. vychází, že jest cílem zákona revise dosavadního názvosloví měst, obcí a osad v čsl. republice, dle motivů vládního návrhu tisk 2645 nastala potřeba této revise obnovením samostatností českého státu a okolností, že dosavadní názvy často hrubě porušují čistotu jazyka českého a příčí se duchu jeho. Revisi tu a konkrétní rozhodování dal zákon do ruky ministru vnitra, aniž ho v tom jinak obmezil než že mu uložil, aby slyšel dříve zmíněnou již Stálou komisi jako sbor poradní a aby přihlížel sám k zájmům veřejným.
Činnost ministrova v tomto směru nezávisí ani na jakémkoli podnětu té které obce, zákon neposkytl obci právní nárok, aby byla slyšena, a by se o výsledcích šetření mohla vyjádřiti, ba neposkytl jí ani nárok, aby o konečném vyřízení byla vyrozuměna a do tohoto vyřízení si mohla stěžovati.
Nelze proto mluviti o nějakém materielním právu obce na určité jméno.
Tento právní názor jest úplně v souhlasu s právním názorem vysloveným v nálezu tohoto soudu Boh. 1873, dle něhož úprava jmen a pojmenování obcí jest a zůstává otázkou veřejného zájmu, jenž nezhušťuje se v právo jednotlivého občana ani tím, že jednotlivec řešení její navrhl, jakož i že úvaha o této otázce a úprava její zůstává vždy jen součástí pravomoci úřadů k tomu povolaných. Názor ten platí, jak shora provedeno, též vůči obci.
Neposkytl-li tedy zákon obci právo na určitý název a svěřil-li její případný veřejný zájem do ochrany rozhodujícího úřadu, není obec ke stížnosti na nss legitimována, aniž by byla dána možnost obírati se věcnými námitkami stížnosti.

Citace:

Nález č. 2311. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/1, s. 1185-1186.