NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Č. 351.

Mimořádná opatření, vyvolaná válkou a převratem: 1. * Okolnost, že zavedená vnucená správa byla později od určitého termínu zrušena, nezakládá uspokojení strany po rozumu § 44 zák. o správ. s. co do stížnosti proti zavedení této správy. — 2. Právní zásada stejná jako pod č. 286 ad I.
(Nález ze dne 10. března 1920 č. 1843.)
Věc: Rudolf Czernín-Morzin ve Vrchlabí (adv. Dr. Vrat. Černý z Prahy) proti ministerstvu zemědělství stran vnucené správy panství Vrchlabí a Maršova.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Rozhodnutím ministerstva zemědělství ze dne 21. července 1919 č. 18959 byla za účelem podpory a znovuzřízení hospodářského života a k zamezení hospodářských škod uvalena ve smyslu zákona ze dne 24. července 1917 čís. 307 ř. z. vnucená správa na panství stěžovatelova Vrchlabí a Maršov a vnuceným správcem ustanoven pro Vrchlabí inž. V. A., pro Maršov inž. M. P.
Proti tomuto rozhodnutí podal majitel panství Rudolf Czernín-Morzin stížnost k nejvyššímu správnímu soudu pro vadnost řízení a nezákonnost dovozuje, že tu nejsou podmínky výše citovaného zákona, ježto se na statcích do správy vzatých hospodařilo vždy vzorně, že mu také nikdy ničeho nebylo ve příčině hospodaření vytýkáno nebo nařizováno a že bylo věcí úřadů, aby dříve, než zavedly tak dalekosáhlé opatření, jako je vnucená správa velkostatku, daly mu upozornění, v čem si přejí změny nebo nápravy a poskytly mu tak příležitost, aby jim podal vysvětlení. To se nestalo a vnucená správa zavedena bez udání jakýchkoli důvodů jen s poukazem na znění zákona. Jest mu proto i obrana stížena, když nezná důvody tohoto opatření. Stěžovatel žádal prý sám dodatečně o sdělení důvodů těch, ale bezvýsledně. Dokládá, že dostal právě dne 24. července 1919, tedy den po tom, kdy mu bylo doručeno naříkané rozhodnutí, vyřízení okresního soudu ve Vrchlabí, kde mu jménem ministerstva zemědělství vysloveno bylo uznání za ochotu, kterou projevil vůči úsilí malých zemědělců k získání půdy, a za počin, který tak značně přispívá k provádění pozemkové reformy v republice. Navrženo zrušení naříkaného rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud vycházel při svém rozhodnutí z těchto úvah:
Především bylo se mu zabývati otázkou, jaký význam pro spor má oznámení učiněné pozemkovým úřadem dnešního dne, že vnucená správa, o niž jde, byla usnesením ze dne 6. března 1920 zrušena. Poněvadž zástupce stížnosti na daný dotaz prohlásil, že výměrem tím není stěžovatel uspokojen, bylo dle § 44 zákona o správním soudě zkoumati, zda uspokojení vskutku nastalo a tím se stížnost stala bezpředmětnou. Nejvyšší správní soud otázku tuto zodpověděl záporně. Zrušení vnucené správy stalo se teprve dodatečně od určitého termínu, čímž pouze vysloveno, že důvody, pro které byla vnucená správa zavedena, přestaly. Nebylo tím však prohlášeno, že zavedení stalo se vůbec neprávem, kteréhožto výroku se právě strana domáhá.
Stížnosti samé nemohl nejvyšší správní soud nepřiznati oprávněnost.
Zákon ze dne 24. července 1917 čís. 307 ř. z. a nařízení vlády ze dne 18. června 1919 č. 341 sb. z. a nař. propůjčují ministerstvu zemědělství právo, aby na dobu mimořádných válkou vyvolaných poměrů na podporu a znovuzřízení hospodářského života, k zamezení hospodářských škod a k zásobování obyvatelstva potravinami a jinými předměty potřeby zavedlo vnucenou správu neb učinilo jiná vhodná opatření za účelem zabezpečení řádného hospodaření na hospodářských a lesních statcích, na kterých se prokázané z jakýchkoli důvodů řádně nehospodaří nebo ve příčině nichž je důvodná obava, že na nich z jakýchkoli důvodů řádně hospodařeno nebude, nebo na nichž lze zavedením vnucené správy docíliti lepších hospodářských výsledků. Z toho je patrno, že nutno v každém jednotlivém případě zkoumati, jsou-li tu konkrétní skutečnosti, které činí v některém z naznačených směrů uvalení vnucené správy nutným neb účelným. Zevrubného a svědomitého vyšetření všech směrodatných předpokladů je tím více potřebí, že jde o opatření mimořádného dosahu, omezující volné nakládání vlastníkovo s nemovitým majetkem. Náležitého výsledku lze v tom ohledu docíliti ovšem jen za součinnosti strany, která může orgánu vyšetřujícímu poskytnouti cenné vysvětlivky, může jej upozorniti na důležité okolnosti a podáváním návrhů a námitek působiti k tomu, aby po případě zamýšlená opatření nebyla provedena v širším rozsahu, než toho dané poměry vskutku vyžadují. Třeba že tedy není ani v zákoně ze dne 24. července 1917 čís. 307 ř. z. ani v nařízení ze dne 18. června 1919 čís. 341 sb. z. a n. výslovně předepsáno slyšení stran, vychází z toho, co právě uvedeno, a ze všeobecných zásad právních, které platí i pro řízení administrativní, požadavek, aby straně, o jejíž práva jde, byla poskytnuta aspoň příležitost, aby mohla zaujmouti stanovisko vůči skutečnostem zjištěným v administrativním šetření a nabídnouti důkazy o okolnostech, které jsou po jejím zdání pro skutková zjištění a posouzení věci důležity. Tato příležitost stěžovateli, jak ze spisů vyplývá, dána nebyla, ba nebylo ani k rozhodnutí samému připojeno odůvodnění, z něhož by bylo patrno, na jakých konkrétních důvodech je rozhodnutí to založeno, čímž je nejen straně stíženo hájení práva před tímto nejvyšším správním soudem, ale i nejvyššímu správnímu soudu znemožněno přezkoumání naříkaného rozhodnutí.
Trpí tedy řízení podstatnou vadou a bylo je dle § 6, odst. 2 zákona o správním soudu zrušiti, aniž třeba bylo zabývati se dalšími námitkami stížnosti.

Citace:

č. 7034. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 202-203.