Č. 10214.

Zaměstnanci veřejní: Kuriální soudce, který před svým odchodem do výslužby byl ustanoven u soudní tabule v Košicích, nemá nároku, aby při úpravě odpočivných požitků jeho podle zák. č. 70/30 určena byla část pensijní základny, vyplývající z funkčního služného podle 3. stupnice uvedené v § 6 bodu 3 vl. nař. č. 96/30.
(Nález ze dne 10. prosince 1932 č. 19490.)
Věc: Vojtěch U. v L. (adv. Dr. Evžen Doktor z Prahy) proti ministerstvu spravedlnosti o úpravu výslužného podle zákona č. 70/1930 a vl. nař. č. 96/1930 Sb.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Podle výnosu uher. min. sprav, ze 17. srpna 1917 byl udělen st-li, tehdy tabulárnímu soudci u soudní tabule v Košicích, titul a charakter královského kuriálního soudce u soudní tabule tamže. Výměrem presidia soudní tabule v Košicích z 12. února 1921 byly jmenovanému od 1. března 1921 poukázány služební požitky dle 3. stupně V. hodn. tř. Rozhodnutím presidenta republiky z 12. dubna 1923 byl st-1 přeložen jako kuriální soudce u jmenované soudní tabule na trvalý odpočinek a byly mu výměrem presidia soudní tabule v Košicích z 20. března 1925 od 1. května 1925 poukázány: výslužné ročních 32286 Kč, t. j. 100% pensijní základny 32286 Kč (služné podle 3. stupně V. hodnostní třídy 28536 Kč a 50% místní přídavek pro Prahu 3750 Kč) na dobu života a jednotný drahotní přídavek ročních 1440 Kč do odvolání. Na základě nál. Boh. A 8269/29 byl přiznán st-li k těmto odpočivným požitkům výměrem presidia soudní tabule v Košicích z 19. prosince 1929 od 1. května 1925 též soudcovský přídavek podle § 5 zák. č. 290/24 a bylo mu důsledkem toho poukázáno nové výslužné ročních 41871 Kč, t. j. 100% pensijní základny 41871 Kč (služné 28536 Kč, soudcovský přídavek 9585 Kč a 50% místního přídavku pro Prahu 3750 Kč). Jednotný drahotní přídavek dotčen nebyl.
Na přihlášku st-lovu z 24. července 1930 upraveny byly výměrem presidia vrchního soudu v Košicích ze 6. srpna 1930 na základě zák. č. 70/30 a § 6 vl. nař. č. 96/30 odpočivné platy a bylo st-li od 1. ledna 1930 počínajíc poukázáno výslužné ročních 48300 Kč, t. j. 100% pensijní základny 48300 Kč (základní služné 10. stupně 36900 Kč a funkční služné 2. 400 Kč).
Proti oné části tohoto výměru, kterouž bylo určeno funkční služné pouze částkou 11400 Kč, podal st-l námitky, jimž nevyhovělo presidium soudní tabule v Košicích výměrem z 21. října 1930. Proti tomuto výměru podal odvolání, kteréž zamítl žal. úřad nař. výnosem jako bezdůvodné.
Nss uvážil o stížnosti takto:
Stížnost se obrací toliko proti oné části nař. rozhodnutí, kterou byl zamítnut petit st-lova odvolání, aby při úpravě výslužného podle zák. č. 70/30 byla stanovena část pensijní základny, vyplývající z funkčního služného podle § 6 odst. 3 bodu 3. vl. nař. č. 96/30, jako u rady nejvyššího soudu a nechává nedotčeno nař. rozhodnutí, pokud vyslovilo, že úpravou výslužného provedenou výměrem presidia vrchního soudu v Košicích ze 6. srpna 1930 nebyl porušen předpis § 6 odst. 2 zák. č. 70/30 o výši celkového odpočivného. Nemohl se proto nss obírati vzhledem k předpisu §§ 5 a 18 svého zák. posléz uvedenou částí nař. rozhodnutí a omezil svou kognici toliko na otázku, bylo-li porušeno subj. právo st-lovo tím, že mu při úpravě odpočivných platů podle zák. č. 70/30 byla stanovena část pensijní základny resultující z funkčního služného toliko podle 5. stupnice na místě 3. stupnice funkčního služného st-lem požadované.
Stížnost má v tomto směru za to, že je podle § 6 odst. 3 vl. nař. č. 96/30 rozhodnou při určení funkčního služného okolnost, ve které hodn. třídě byl soudce při vstupu do výslužby a na jakém systemisovaném místě soudcovském v té době sloužil. St-l byl při odchodu do výslužby kuriálníni soudcem 5. hodn. třídy na systemisovaném místě ve smyslu zák. čl. 1:1907 a 9: 1917 u soudní tabule v Košicích a na roven postaven radům nejvyššího soudu. Tohoto práva nemohl prý býti zbaven ani organisační předpisy, uvedenými v účinnost v zemi Slovenské platovým zákonem, ježto v době té byl již ve výslužbě a čsl. zákony nechtěly se dotýkati hodnosti pensistů, jak to patrno ze zák. č. 201/28, podle něhož mohou pensisté i nadále užívati dosavadních svých hodností. A ježto vl. nař. nesmí podle § 55 úst. listiny odporovati zákonu, nemůže prý ani vl. nař. č. 96/30 rušiti zák. čl. 1:1907 a sluší po názoru stížnosti míti za to, že st-li patří část pensijní základny, vyplývající z funkčního služného určeného pro rady nejvyššího soudu, t. j. stupnice 3.
Nss neuznal stížnost důvodnou. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 70/30 platí pro zaměstnance uvedené v §§ 1 a 2 zák. č. 103/26 a tedy i soudce, kteří odešli do výslužby před účinností zákona toho .... ode dne určeného v § 10 ustanovení §§ 153 až 156, §§ 158 až 160 a §§ 162 až 164 plat. zák. č. 103/26, čili jinými slovy, ustanovení o odpočivných a zaopatřovacích platech zák. č. 103/26. V § 5 zmocnil zák. č. 70/30 vládu, aby stanovila předpisy pro určení pensijní základny, příslušných přídavků na děti a doplňovacího přídavku ženatým osobám, na něž se zákon vztahuje, podle služebního poměru zaměstnancova v den skončení činné služby způsobem nepřesahujícím míru stanovenou předpisy pro převod do nových platů podle sedmé části plat. zák. č. 103/26.
Ze souvislosti těchto ustanovení vysvítá, že vztáhl zákonodárce na t. zv. staropensisty svou bezprostřední disposici toliko předpisy o odpočivných a zaopatřovacích platech zák. č. 103/26, že však současně uložil vládě, aby za něho a na jeho místě stanovila pensijní základny. .., a to v principu způsobem nepřesahujícím míru, jak vyplývá z předpisů o převodu do platů podle cit. zák. č. 103/26. Plníc tento příkaz, byla tedy vláda oprávněna určití pensijní základny soudců-staropensistů podle pravidel, jakými se řídil převod soudců do nového plat. zák. Pravidlem tím byl, pokud jde o funkční služné, jako jednu složku služného soudců, ustanovených na místech, s nimiž je spojen výkon zvláštní soudcovské funkce (§§ 36 a 40 plat. zák. č. 103/26), předpis § 174 cit. zák. Podle něho přísluší funkční služné soudcům, kteří jsou trvale ustanoveni na služebních místech zařáděných do stupnic funkčního služného, a to, pokud se v odst. 2. jinak nestanoví, vždy stupeň a) stupnice funkčního služného, do které jest zařáděno služební místo, na němž jest soudce trvale ustanoven. Zařadění to provedl plat. zákon v § 40 v sedmi stupnicích podle toho, jaký význam přikládal pracovním výkonům spojeným v organismu justiční správy s jednotlivými soudcovskými místy (srov. Boh. A 9027/31). Pokud jde o služební místa soudcovská u sborových soudů 2. stolice, k nimž patřil i vrchní soud (soudní tabule) v Košicích, uvádí § 40 odst. 4 plat. zák. jenom místa předsedy sborových soudů druhé stolice v 1. stupnici, jeho náměstka v 3. stupnici a místa radů vrchního soudu (tabulárních soudců) v 5. stupnici funkčního služného. Jiné funkce a hodnosti soudců zákon platový v § 40 odst. 4 nehonoroval a honorovati nechtěl. Učinil tak zřejmě v úvaze, že rozšířením organisačního zákona soudního č. 217/1896 ř. z. i co do personální organisace soudů 1. a 2. stolice na území země Slov. a Podkarp. (viz § 209 plat. zák. č. 103/26), změněna byla dosavadní odchylná organisace tamních sborových soudů 2. stolice a že byl zejména odstraněn samostatný úřad kuriálního soudce 5. hodn. třídy u soudní tabule v Košicích (viz Boh. A 9027/31). Za tohoto stavu práva zařadilo vl. nař. č. 96/30 ve shodě se zákonem v § 6 odst. 3 bodu 5. do 5. stupnice funkčního služného soudce ustanovené na systemisovaných místech rady vrchního soudu (tabulární soudce) u sborového soudu druhé stolice. Je proto pro určení výše pensijní základny, vyplývající z funkčního služného, bez významu skutečnost, jaké služební hodnosti byl st-l v době, kdy odešel do výslužby, resp. v jaké kategorii bylo místo jeho systemisováno podle organisace býv. uher. soudnictví, a nezáleží proto v tomto směru na tom, že byl kuriálním soudcem 5. hodn. třídy. Naopak pro výši pensijní základny, vyplývající z funkčního služného, mohlo býti podle zákona i cit. nařízení rozhodným jen, v které stupnici funkčního služného by bylo zařáděno podle předpisů plat. zákona místo, které zastával, kdyby se byl v aktivitě dožil účinnosti plat. zák. Místem takovým mohlo býti podle předeslaného jen místo rady vrch. soudu zem. v V. stupnici funkčního služného, nikoli však v 3. stupnici, jak za to má stížnost.
Domnívá-li se dále stížnost, že podporuje stanovisko st-le pro zařádění do 3. stupnice i ustanovení § 5 o. z. o. o zachování nabytých práv, přezírá, že podle zásady všeobecně uznávané může zákonodárce zákonem nejen změniti, nýbrž i zrušiti a odstraniti práva vyplývající z dřívějších zákonů a podle nich i nabytá, a že platový zákon, resp. zákon č. 70/30 zásadu o uchování nabytých práv zřejmě opustil, pokud jde o určení výše funkčního služného kuriálních soudců V. hodn. třídy systému uherského.
Jak uvedeno, pozbyla v důsledku § 209 plat. zák. účinnosti organisační ustanovení sborových soudů 2. stolice na území býv. Uherska, pozbyl tím i účinnosti zák. čl. 1; 1907 a nemohlo se proto octnouti vl. nař. č. 96/30 v rozporu s článkem tím, nezařadilo-li kuriální soudce býv. soudních tabulí do 3. stupnice funkčního služného. Opačný názor stížnosti je proto mylný.
Stanovisko stížnosti nemůže konečně podepříti ani ustanovení zák. č. 201/28, jehož se stížnost dovolává k odůvodnění svého názoru, že čsl. zákonodárství se nechtělo dotknouti hodností pensistů. Stížnost má zřejmě na mysli § 12 cit. zák., kterýž stanoví, že soudci ve výslužbě mohou dále užívati úředního titulu, který jim příslušel, když byli dáni do výslužby. Avšak ustanovení toto upravuje jen otázku titulu pensistů, nemá však žádného vztahu k ostatnímu poměru jejich k justiční správě, a nelze z něho zejména vyčisti, že by kladlo na roven kuriální soudce radům nejvyššího soudu.

Citace:

Č. 10214. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 755-758.