NPD documents search: Soudní síň, 3 (1926) - Spořivý státní zástupce

Pět švestek pana Lucíka.

Hladký, mrštný, uhlazený a elegantní je pan Lucík. Hladký a mrštný je proto, že je povoláním obchodní cestující, uhlazený a elegantní proto, že je z Král. Vinohrad. Psáti o panu Lucíkovi znamená psáti o rozumném, chytrém, statečném a vždy duchapřítomném muži, který miluje své povolání, lidi, dívky a celý svět. Pan Lucík je starý mládenec a obchodní cestující. S čím že obchoduje pan Lucík? S obrázky. Chopil se toho artiklu po převratu, nosil tehdy obrázky pana presidenta a členů revoluční vlády a jiné, jakož i horlivými hovory posiloval lásku k vlasti mezi československým lidem. Tenkrát šly tyto věci na odbyt, pan Lucík si mnul ruce, vesele chodil a jezdil po republice a krásné provise stěhovaly se do jeho kapsy. Potom se vrátili legionáři a pan Lucík nosil obrázky legionářů. Obchody šly skvěle a on pil každého večera o dvě plzeňské víc. Později ochabl zájem o tyto věci a pan Lucík nosil jiné obrázky, obrázky historické a milostné. Nejvíc prodal dvou hlaviček milujících se srdcí v podzimním ořeší. Dnes nosí obrázky všemožného druhu, obchody sice jdou trochu pomaleji, ale jdou, díky zevnějšku a hubě páně Lucíkově. A protože se pan Lucík nemusí o nikoho starat, jsa sám, žije si zcela spokojeně.
Občas zajede si do Prahy, a svou návštěvu hlavního města republiky neoslavuje snad bohopustým hýřením, nýbrž večerním pobesedováním a rozumným rozhovorem v kruhu svých známých ve své hospůdce, kde bývá bouřlivě uvítán starými přáteli.
A ještě nikdy se mu nepřihodilo to, co loni v listopadu. Přišel do hospůdky „U zeleného stromu“ zasedl k svému stolu a trávil čas v rozmluvě s pěti starými známými a upíjením plzeňského. Zábava plynula v družném hovoru a večer by byl skončil jako jiné podobné večery, nebýt bratra pana Peška (jednoho ze starých známých), který se vrátil ze služby a zasedl jako sedmý ke stolu. Přišel už poněkud rozjařen, neboť se stavěl cestou na několik černých piv, a vedl už teď trochu nesouvislé řeči. Patrně neovládal již náležitě svého jazyka, pouštěl jej na dobrodružné procházky a nakonec začal narážet na pana Lucíka. Pan Lucík je shovívavý a trpělivý pán, snášel všecky invektivy s klidným úsměvem a konstatoval se zadostiučiněním loyalitu pana Peška st., když tento napomínal svého bratra, aby se pamatoval, nedělal mu ostudu atd.
To však jen přilévalo oleje do ohně pana Peška ml., takže počínal si ještě výbojněji, že už to nebylo pomalu k vydržení. Pan Lucík je shovívavý a trpělivý pán, to však bylo už přespříliš, když pan Pešek ml. začal se posmívat jeho povolání.
„Mne můžete hanět jak chcete,“ pravil, „ale nedotýkejte se mého zaměstnání, jinak bych byl nucen vyvodit z toho důsledky.“
„Jaké pak důsledky, cheche,“ posmíval se pan Pešek ml., „heleme se, jaképak důsledky, vy čamaro kropenatá?“
„To se uvidí,“ odtušil chladně pan Lucík, „proti zlým slovům jsem oprávněn se hájiti. A ukážu vám, že to dovedu!“
„Tak to ukažte, vy, vy agente s teplou vodou!“ blábolil pan Pešek ml.
„Platím!“ zavolal rázně pan Lucík na vrchního. To byla jeho odpověď.
„Máte recht, když seberete svých pět švestek a odtáhnete někam ke všem čertům!“ posmíval se pan Pešek ml.
Pan Lucík vstal. Rychle přiblížil se k panu Peškovi ml., a rozpřáhnuv ruku, pohladil nepříliš jemně svého odpůrce po tváři. Ten také vyskočil. Políček panu Lucíkovi vrátil a pan Lucík ztratil teď vládu nad sebou. Vrhl se na pana Peška ml. a začala obapolná ruční práce — — — — — — z níž pan Lucík vyšel sice vítězně, ale panu Peškovi ml. vyletěly dva zuby, a když je nemotorně zvedal, objevil se strážník.
Jménem zákona odvedl oba na komisařství, tam je vyslýchali, chrup pana Peška ml. ošetřil lékař a οba páni odešli pak domů...
Až opět se shledali před senátem v. r. Ed. Součka, kde se nebohý pan Lucík zodpovídal ze zločinu veřejného násilí, neboť se zjistilo, že kromě vyražení dvou zubů utrpěl pan Pešek ml. ještě natržení ucha a otřes mozku, což všecko dohromady soudní znalci lékařství kvalifikovali jako těžké ublížení na těle.
Pan Lucík seděl na lavici obžalovaných zasmušilý a bled. Rozechvěle vylíčil soudu celou tu příhodu a usedl. Pak přišel svědčit pan Pešek ml., už uzdravený, a líčil svou věc zase se svého hlediska. Pak vypovídali jako svědci ostatní páni a strážník a konečně promluvil státní zástupce dr. Jelínek a po něm obhájce pana Lucíka dr. Kletečka. Pak se radil soud. Radil se dosti dlouho a navrátiv se z poradní místnosti do jednací síně, vynesl v slavnostním tichu rozsudek, jímž se obžalovaný odsuzuje do tuhého vězení na čtrnáct dnů. A protože je dosud zachovalý, podmíněně na 2 roky.
Pan Lucík odcházel od soudu sklesle. Ztratil svůj humor a rozšafnost а k „Zelenému stromu“ prý vůbec už nepůjde.
—ar

Citace:

Pět švestek pana Lucíka. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 3, s. 34-35.