Č. 9916.

Stavební právo: I. Sousedy ve smyslu stav. řádu jsou nejen majitelé nemovitostí, sousedících bezprostředně se staveništěm, ale i ma- — Č. 9916 —
jitelé objektů vzdálenějších, jsou-li tyto objekty v takovém vztahu ke staveništi, že stavba může na zájmy vlastníka onoho objektu jeviti účinky, které požívají ochrany stav. řádu. — II. Je obec legitimována k rekursu proti udělení stav. povolení stavebníkům v obci jiné z důvodu, že jde o území, z něhož je napájen obecní vodovod obce prvé?
(Nález ze dne 23. května 1932 č. 3556.)
Prejudikatura: ad I. Boh. A 9764/32.
Věc: Městská obec T. proti zemskému správnímu výboru v Praze o stavební povolení.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Výměrem z 19. srpna 1926 povolil obecní úřad v P. na základě usnesení obecního zastupitelstva rozdělení pozemkové parcely č. 350 v P. na 16 stav. míst a uložil parcelantům mezi jiným závazek, aby nesli náklady se zřízením kanalisace za účelem svádění vod povrchových, nedovolil však, aby do této kanalisace sváděny byly také výkaly a vody odpadní, jak to žádala městská obec T. za účelem ochrany sběrných pramenů městského vodovodu, nýbrž uložil žadatelům, aby k odvádění odpadních vod a fekalií zřídili vycementované, úplně nepropustné žumpy. Naproti tomu vyhověno bylo v parcelačním povolení dalšímu požadavku obce T. a zakázáno bylo žadatelům zřizování studní na stav. parcelách, při čemž poznamenáno, že za studně nepovažují se vyzděné nebo vycementované vodní nádržky nejvýše 2 m hluboké.
Rekursu, kterým se městská obec T. domáhala toho, aby i pro odvádění vod odpadních a výkalů byla zřízena kanalisace, nebylo nadřízenými instancemi vyhověno a to v podstatě z důvodu, že řešení uvedené otázky není předmětem řízení parcelačního, nýbrž předmětem řízení o povolení konkrétních staveb (rozhodnutí zsv-u ze 6. září 1927).
Josef a Marie P., Anna K., Josef a Marie M. a Josef a Marie H. podali pak žádost za udělení stav. povolení pro stavby na 4 oddělených parcelách. Při komisích o těchto žádostech konaných vznesla st-lka znovu požadavek, aby provedeno bylo připojení na obecní kanalisaci tím způsobem, by i veškeré vody splaškové a výkaly do této kanalisace byly odváděny, a aby provedení tohoto opatření bylo zajištěno způsobem jí navrhovaným. Dále žádala st-lka, aby zakázáno bylo zřizování studen na povrchu parcel s výjimkou vodních nádrží nejvýše 2 m hlubokých, zařízených tak, jak svrchu uvedeno.
Obecní úřad v P. výměry ze 14. února 1928, z 20. ledna 1928, z 18. ledna 1928 a z 21. ledna 1928 udělil žadatelům, dnešním zúčastněným stranám, žádaná stav. povolení, ve kterých vedle podmínek uložených pravoplatným již parcelačním povoleními uložil jim ještě nésti výlohy se zřízením kanalisace k bezvadnému odvádění vod povrchových a jinakých vod domovních, a výlohy spojené s připojením na městský vodovod, pokud neopatří si vodu jinak. Dále nařídil, že pro vody odpadní musí býti zřízeny žumpy, které nesmí míti připojení na silniční kanál, a — Č. 9916 —
musí proto včas býti vyváženy. V povolovacích výměrech bylo blíže stanoveno, jak tyto žumpy mají býti provedeny. Požadavek st-lky, aby i výkaly a splašky byly odváděny do obecní kanalisace, byl výměry obecního úřadu zamítnut, poněvadž vyhovění tomuto požadavku předpokládalo by zřízení hluboké kanalisace a obec kanalisaci takovou v zastavěném obvodu níže položeném nemá. Její zřízení je vzhledem ke katastrofální finanční situaci obce, zostřené ještě ustanoveními zákona o fin. hospodářství samosprávních svazků, nemožné. Ostatně musí obci T. odepřena býti legitimace k tomuto požadavku, ježto je vlastnicí vodního práva na území, které nehraničí se stavebními parcelami, a parcely, o něž jde, podle úředního vysvědčení vodoprávního úřadu ze 13. prosince 1926 nespadají do ochranného pásma sběracího zařízení měst. vodovodu. Rovněž zamítnut byl ve výměrech požadavek st-lky ohledně studní a to proto, že za zřízení studní nebylo žadateli vůbec žádáno, takže zákaz zřizování studní na staveništích byl by bezpředmětný a předčasný.
St-lka podala proti rozhodnutím I. stolice rekursy, které osk v T. zamítla výměrem z 2. srpna 1928 v podstatě z důvodu, že pro ochranu sběrných zařízení na pitnou vodu pro městský vodovod je směrodatný zákon vodoprávní a nikoliv stav. řád, a vodoprávní úřad nevydal dosud výměr o ochranných opatřeních pro měst. vodovod, takže žadatelka nemá subj. nároku na tuto ochranu a nemá tedy ani postavení souseda v této věci, k ochraně pak zájmů veřejných nedostává se jí legitimace. Pro osk nebylo také podnětu, aby činila nějaké opatření v tom směru z povinností úřední, poněvadž podle předloženého situačního plánu o ochranném pásmu měst. vodovodu leží dotčené parcely mimo toto pásmo a pro stav. úřad není důvodu, aby před určením tohoto ochranného pásma úřadem vodoprávním k tomuto pásmu bral zřetel a to tím méně, ježto stav. řízením není právně prejudikováno řízení vodoprávnímu.
St-lka podala také proti tomuto rozhodnutí rekurs, který zsv v Praze zamítl nař. rozhodnutím z těchto důvodů: Při parcelačním řízení dne 22. července 1926 žádalo město T. s ohledem na to, že pozemky spadají do ochranného pásma t.-ého vodovodu, aby parcelované území bylo připojeno na kanalisaci v P. Instanční cestou byla parcelace území schválena, pozemkové parcely uznány za parcely stavební a stanoveno, že způsob odstraňování odpadů ve smyslu § 22 odst. 4 čes. stav. řádu bude předepsán při stav. povoleních. Současně zjištěno, že parcelované pozemky do ochranného pásma nespadají, a že pouze původní neparcelovaný pozemek ochranného pásma se dotýká. Při parcelačním řízení bylo tudíž město T. jako přímý soused oprávněno klásti své námitky. Provedenou parcelací odpadá však obci T. právo vystupovati jako sousedka pro všechny nové stav. parcely. Jako sousedka může vystupovati pouze při stavebních řízeních na těch stavebních parcelách, které přímo se dotýkají ochranného pásma, pokud ovšem toto pásmo jest majetkem města T. Není-li město T. majitelkou tohoto ochranného pásma, nemá legitimaci jako soused ve smyslu stav. řádu, a jde tu pak pouze o zájmy veřejné, které zastupovati a hájiti přísluší pouze stav. úřadům. Pod- — Č. 9916 —
mínkou pro parcelaci ve smyslu § 13 odst. 5 a 6 čes. stav. řádu jest, aby stav. parcely měly dostatek vody a aby povrchové vody bez překážky mohly odtékati. Těmto podmínkám vyhovují stav. parcely a jímání splaškových vod jest předepsáno stav. povolením. Kanalisace i žumpy musí býti ve smyslu předpisu stav. řádu nepropustné a tak provedeny, aby studně vlastní i sousedovy nebyly ohroženy, a aby sousedstvo nebylo obtěžováno. Když nemohou a nesmějí býti ohroženy vlastní studny stavebníků, tím méně mohou býti ohrožena jímací zařízení měst. vodovodu. Zakazovati stavebníkům zřízení studní na vlastním pozemku je ve smyslu předpisů stav. řádu i vod. zák. neproveditelné, neboť každý má nárok na spodní vodu svého pozemku.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Budiž především podotknuto, že netřeba zabývati se námitkami stížnosti, jimiž tato dovozuje, že jde o spor náležející před úřady stavební a nikoliv o spor patřící před úřady vodoprávní, ježto rozhodnutí poslední stolice, které jedině jest předmětem kognice nss-u, námitky obce neodmítá pro nepříslušnost žal. úřadu.
V odpor vzaté rozhodnutí zamítlo rekurs st-lky v prvé řadě proto, že st-lka, nemajíc postavení souseda vzhledem k zamýšleným stavbám, není vůbec legitimována k rekursu proti stav. konsensům. Postavení souseda upírá žal. úřad st-lce jednak proto, že jednotlivá staveniště nehraničí bezprostředně s ochranným pásmem měst. vodovodu, jednak proto, že stěžovatelka není vlastnicí pozemků, tvořících ochranné pásmo.
Podle názoru nss-u nestačí žádný z těchto důvodů k tomu, aby st-lce mohla býti odepřena stížnostní legitimace. Sousedy ve smyslu stav. řádu nejsou pouze majitelé nemovitostí bezprostředně se staveništěm sousedících, nýbrž i majitelé nemovitostí a objektů vzdálenějších, jsou-li tyto v takovém lokálním vztahu k pozemku, o jehož zastavění jde, že zastavění jeho může jeviti účinky na zájmy vlastníka dotčeného pozemku nebo objektu požívajícího ochrany stav. řádu (srov. nálezy Budw. A 5304/1907 a 8562/1911 a Boh. A 9764/32).
St-lka namítala v řízení správním, že jest vlastnicí měst. vodovodu, jehož jímací zařízení jest v takové blízkosti stavenišť, že provedení zamýšlených staveb mohlo by míti škodlivé účinky na množství a jakost vody, jež tímto zařízením pro městský vodovod jest jímána. K obraně takové nelze st-lce upříti legitimaci, třeba nebyla vlastnicí pozemku, na němž jímací zařízení měst. vodovodu je, neboť nejde jen o ochranu tohoto pozemku jako takového, nýbrž o ochranu měst. vodovodu, jehož součástí jest dotčené jímací zařízení. Neprávem proto odepřel žal. úřad st-lce rekursní legitimaci a nař. rozhodnutí musilo by býti zrušeno, kdyby jen o tento důvod se opíralo. Žal. úřad zamítl však rekurs obce také z důvodů věcných a dlužno proto zkoumati, zda učinil tak právem.
St-lka svou stížností domáhá se v podstatě toho, aby i splašky a výkaly byly odváděny do obecní kanalisace a nebyly shromažďovány v žumpách, jak ve stav. povoleních bylo předepsáno, a dále, aby do — Č. 9916 —
konsensu byl pojat výslovný zákaz zřizování studen na jednotlivých staveništích.
Pokud jde o prvý požadavek, zamítl žal. úřad námitky obce proto, že žumpy zřízené podle předpisů stav. řádu nebudou moci ohrožovati ani vlastní studny stavebníků a bezprostředních sousedů, tím méně tedy budou moci ohrožovati vzdálenější jímací zařízení měst. vodovodu. Naproti tomu st-lka z obavy, aby žumpy nebyly zdravotní závadou pro měst. vodovod, trvá na tom, aby i splašky a výkaly byly odváděny do obecní kanalisace, a aby žumpy zřizovány nebyly.
Podle § 80 stav. řádu jest zřizování žump zásadně přípustno, tyto však musí nejméně 6 m býti vzdáleny od studní stavebníkových a sousedových a musí býti tak založeny a opatřeny, aby sousedstvo nemohly nijak obtěžovati. Možno tedy dožadovati se toho, aby žumpy měly i větší vzdálenost než minimální vzdálenost 6 m, jestliže by toho bylo zapotřebí k tomu cíli, aby nenastalo obtěžování nebo ohrožování sousedstva.
Stížnost vytýká, že žal. úřad' vůbec nevyšetřil vzdálenost žump od jímacích zařízení pitné vody měst. vodovodu, a že bez povšimnutí nechal námitku st-lky, kterou tato nedostatek tohoto vyšetření vytýkala. K tomu dlužno poznamenati, že žal. úřad vychází z předpokladu, že jímací zařízení měst. vodovodu jsou tak vzdálena, že nemohou žumpami býti dotčena, jelikož ani vlastní studny stavebníků a bezprostředních sousedů dotčeny býti by nemohly. Jakou vzdálenost žump od jímacích zařízení měst. vodovodu úřad předpokládá, není v nař. rozhodnutí uvedeno a také v řízení správními nebyla vzdálenost ta zjištěna. V tom dlužno spatřovati podstatnou vadu řízení, neboť především musí býti zjištěna vzdálenost žump od jímacích zařízení pitné vody a teprve na základě tohoto zjištění možno přikročiti k utvoření úsudku, zda zařízení ona jsou tak daleko, že žumpami nemohou býti dotčena. Právem tedy vytýká stížnost, že žal. úřad tuto vzdálenost nezjistil.
Bezdůvodná jest však stížnost, pokud spatřuje rozpor v tom, že v podmínce 13 schvalovacích výměrů mluví se o připojení domu na silniční kanál, požadavek st-lky však za odvádění výkalů a splašků do obecní kanalisace se zamítá. — Podle stav. konsensů mají ovšem býti domy připojeny na silniční stoku pro odvádění vod povrchových, avšak do této nesmějí býti sváděny výkaly a splašky, nýbrž musí jímány býti do žump zřízených při jednotlivých domech. V ustanovení tom nelze viděti nějaký rozpor.
Důvodnou jest stížnost, pokud vytýká, že se nař. rozhodnuti nevypořádalo s námitkami st-lky vznesenými v řízení správním, kterými byla vytýkána nepoužitelnost úředního osvědčení osp-é v T. ze 13. prosince 1926 ohledně ochranného pásma měst. vodovodu, nedbání podmínek parcelačního povolení, nedostatečný zřetel na dobrozdání úředního lékaře z 15. dubna 1926 a v případě stavby Josefa a Marie P. porušení § 31 stav. řádu (nedostatečné označení staveniště a závadnost podpisu stavbyvedoucího na plánu). — Č. 9916 —
Nař. rozhodnutí skutečně ponechalo tyto námitky st-lky bez odpovědi. To jest vadou podstatnou, neboť nerozhodl-li žal. úřad o uvedených námitkách, nemůže o nich rozhodnouti ani nss, který jest povolán pouze k tomu, aby rozhodnutí správním úřadem vydané přezkoumával, nikoliv k tomu, aby toto rozhodnutí sám doplňoval.
Stížnost konečně vytýká, že žal. úřad neprávem odepřel zakázati stavebníkům zřizování studen na parcelovaných pozemcích s odůvodněním, že stavebníci mají nárok na spodní vodu na svých pozemcích, i když stavebníci tohoto nároku pozbyli pravoplatným parcelačním povolením, kterým bylo jim zakázáno zřizování studen.
Podle parcelačního povolení z 19. srpna 1926 bylo skutečně parcelantům zakázáno zřizování studen na parcelovaném území. Ve stav. konsensech bylo stavebníkům uloženo zachování všech podmínek parcelačního povolení, tudíž i zachování podmínky 17. tohoto povolení, kterou zakázáno bylo zřizování studen na oddělených parcelách. Jest tedy rozpor v tom, když stav. úřad I. stolice v povolovacích výměrech nařídil stavebníkům, zachovávání podmínky 17. parcelačního povolení, týkající se zákazu zřizování studen, zároveň však odepřel vydati výslovný tento zákaz s odůvodněním, že zřízení studen není projektováno. Stolice III. tento rozpor neodstranila, nýbrž jej ještě zostřila prohlášením, že zřizování studen stavebníkům zakázáno býti nemůže, poněvadž tito mají nárok na spodní vodu a nemohou nároku toho býti zbaveni. I tento výrok jest nejasný, neboť není z něho patrno, zda se jím uděluje povolení ke zřízení studen, třeba tyto I. stolicí povoleny nebyly, či zda se jím reaguje pouze všeobecně na dotčený požadavek st-lky, aniž by tím něco na rozhodnutí I. stolice bylo měněno. Má-li snad výrok ten býti považován za povolení studen, pak by byl v rozporu s podmínkou 17. parcelačního povolení a s ustanovením konsensů, že podmínky parcelačního povolení musí býti zachovány, a bylo by jím povoleno zařízení, o které vůbec žádáno nebylo.
Pro tuto nejasnost resp. rozpor a pro ostatní vady svrchu již vytčené musilo nař. rozhodnutí býti zrušeno podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 9916. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 35-40.