NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3755.

Obecní samospráva. — Administrativní řízení: Jaký význam má usnesení obecního zastupitelstva, kterým se schvaluje školní rozpočet a zároveň vyslovuje, že schodek jeho mají hraditi starousedlíci?
(Nález ze dne 16. června 1924 č. 10942).
Věc: J. W. a spol. v M. proti zemskému správ, výboru v Praze (za zúčastněnou obec M. Dr. O. Sommer z Prahy) o úhradu školního rozpočtu pro rok 1922.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Ob. zast. v M. schválilo dne 13. ledna 1922 školní rozpočet na rok 1922, vykazující schodek 3261 Kč 50 h a usneslo se, aby schodek ten byl jako dosud hrazen starousedlíky. Z tohoto usnesení odvolali se J. W. a spol. jako zástupci starousedlíků, namítajíce, že škola jest podle pozemkové knihy vlastnictvím školní obce a že vydání na školu byla dříve hrazena všemi poplatníky.
Osk v T. vyhověla rozhodnutím z 30. května 1923 odvolání, zrušila v odpor vzaté usnesení ob. zast. a ustanovila, že schodek školního rozpočtu za rok 1922 má býti kryt školní přirážkou.
K odvolání obce M. zrušil zsv nař. rozhodnutím rozhodnutí osk pro nepříslušnost, ježto usnesení ob. zast. jest uplatňováním soukroprávního nároku a tedy pouhým prohlášením obce jako strany, takže o předmětu tohoto usnesení nepříslušelo rozhodovati úřadům samosprávným, nýbrž řádným soudům.
Stížnost popírá zákonitost tohoto rozhodnutí, namítajíc, že zmíněné usnesení ob. zast. učiněno bylo v řízení o schválení obecního rozpočtu a jest tudíž aktem veřejnoprávním, který podléhá přezkoumání v instančním pořadí autonomních úřadů správních. Namítá též, že rozhodnuti žal. úřadu jest nezákonné i proto, že obci M. jako úřadu prvé stolice nepříslušelo právo odvolati se z rozhodnutí, jež vynesla v druhé stolici osk.
Nss neshledal stížnost důvodnou. Předmětem sporu, jenž došel zakončení v postupu stolic administrativních nař. rozhodnutím, nebyl obecní rozpočet, zejména ohledně školních potřeb na rok 1922, neboť podle úředního potvrzení ob. úřadu M. z 26. ledna 1922, jež založeno jest ve spisech, proti obecnímu rozpočtu námitky vůbec podány nebyly; proti rozpočtu neobracelo se ani odvolání st-lů z 20. března 1922, jež osk-i bylo podnětem pro vydání instančního rozhodnutí, odvolání směřovalo výslovně proti současně učiněnému usnesení ob. zastupitelstva, že schodek schváleného rozpočtu školního hraditi mají rustikalisté, a proti tomuto projevu vůle ob. zastupitelstva, že řečený schodek nemá platiti obec jako taková, nýbrž oni, bránili se st-lé jako rusti kalisté, t. j. jako vlastníci nemovitostí, zapsaných ve vložce č. —kat. obce M.
V tomto smyslu pojímán byl spor vznesený řečeným odvoláním i osk-í, jež rozhodnutím z 30. května 1923 vyslovila, že nelze právem rustikalisty přidržeti k tomu, aby schodek školního rozpočtu sami nesli ze svého, nýbrž že schodek ten krýti jest podle § 12 zák. z 24. února 1875 č. 16 z. z. školními přirážkami. Byl-li však výrokem tímto obci odepřen právní nárok, který jí podle jejího tvrzení proti rustikalistům příslušel, pak byla obec ovšem i oprávněna, z něho se odvolati a domáhati se rozhodnutí stolice vyšší, neboť tu nejednala jako rozhodující úřad, nýbrž jako zástupce hospodářských zájmů obecních, které podle jejího mínění byly zmíněným rozhodnutím osk poškozeny.
I žal. úřad pochopil předmět sporu ve stejném smyslu jako osk, t. j. že jde o řešení sporu o povinnost hraditi schodek školního rozpočtu, kterýžto spor vznikl mezi obcí s jedné a rustikalisty se strany druhé a dospěl k závěru, že řešení tohoto sporu se zřetelem k soukromoprávní povaze předmětu jeho nepřísluší úřadům správním, nýbrž řádným soudům. Po této stránce opírá se nař. rozhodnutí jednak o skutkovou okolnost, že t. zv. rustikalisté jsou knihovními vlastníky nemovitostí zapsaných v kn. vložce č. — v M., jednak o to. že jsou podle záruční listiny z 13. ledna 1876 zapsané na listě C zmíněné vložky knihovní povinni jako vlastnícitěchto nemovitostí z vlastního hraditi jakákoliv vydání pro účely obecní.
Tyto zápisy v pozemkových knihách, jejichž správnost a právní účinnost nebyly v žádném směru brány v pochybnost žádnou ze zúčastněných stran, a to ani ve stížnosti, poskytly dle názoru nss-u žal. úřadu dostatečný podklad pro závěr, že tu jde o nárok obce vůči t. zv. rustikalistům založený na titulu práva soukromého, a neshledal proto nss, že by nař. výrok žal. úřadu byl v rozporu se spisy anebo odporoval zákonu.
Z těchto důvodů bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 3755. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 112-113.