NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 8975.

Vojenské věci: * Prvá věta 3. odst. § 186 plat. zák. č. 103/26 neposkytuje ani sama o sobě, ani ve spojení s 2. větou 4. odst. § 99 leg. cit. důstojníkovi býv. postupové skupiny 4. právního nároku, aby při převodu do platů tohoto zákona byla vzata za základ měření t. zv. doby rozhodné jiná čekatelská doba, než tříletá.
(Nález ze dne 5. ledna 1931 č. 21868/29).
Prejudikatura: Boh. A 8321/29, 8463/30.
Věc: Dr. Bohuš T. v Praze proti ministerstvu národní obrany o převod do platů podle zákona č. 103/26.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním ze 13. srpna 1926, označeným jako námitky dle § 151 :4 zák. 103/26 proti dekretu o služebních příjmech domáhal se st-l mimo jiné, aby mu byla na místě čekatelské doby tříleté odečtena pouze čekatelská doba roční, dovolávaje se §§ 97, 99, odst. 4 a 186 odst. 3 plat. zák. č. 103/26. Námitky tyto byly výnosem účtárny 1. žal. úřadu z 22. září 1926 zamítnuty s odůvodněním, že převod st-lův byl proveden podle ustanovení Věc. Věst. 1926 č. 35 bodu 368 odst. 9-16, kde jest určena pro převod kapitánů zbraní z řad důstojníků legionářů převodní tabulka č. 8. Poznamenáno, že z tohoto rozhodnutí možno se odvolati dle § 151 odst. 2 zák. č. 103/26 k mno. V odvolání namítal st-l, poukazuje na obsah svých námitek ze 13. srpna 1926, že se nař. výnos nezabýval důvody v námitkách uplatňovanými.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání.
O stížnosti nss uvážil:
Převáděje st-le do nových platů dle zák. č. 103/26 vycházel žal. úřad z předpokladu, že st-l byl před účinností plat. zákona kapitánem z řad důstojníků legionářů býv. 4. postupové skupiny, a že nebyl absolventem dvouletého odborného učiliště pro výchovu důstojníků z povolání. Maje po stránce právní za to, že ustanovení druhé věty odstavce 4 § 99 plat. zákona lze použíti pouze u těch důstojníků, kteří dvouleté odborné učiliště pro výchovu důstojníků z povolání skutečně absolvovali, odečetl z t. zv. rozhodné doby jako čekatelskou dobu tří roků. Stížnost naproti tomu má za to, že st-l, stav se aktem o převodu do platů podle zák. č. 103/26 příslušníkem 2. služební třídy, musil nutně náležeti do některé služební kategorie této služební třídy. Ježto byl st-l v době rozhodné pro převod důstojníkem zbraní (4. postupové skupiny), mohl náležeti zřetelem na znění § 97 odst. 1 cit. zák. jen do služ. kategorie, ve které je pro ustanovení předepsáno alespoň dvouleté vzdělání na vojenských učilištích pro výchovu důstojníků z povolání, a má nárok na to, aby při měření t. zv. doby rozhodné zkrácena byla čekatelská doba podle § 186 odst. 3 ve spojení s § 99 odst. 4 větou 2 o dva roky.
Nss neuznal stížnost důvodnou.
Převod voj. důstojníků do nového platového systému zák. č. 103/26 upraven byl kromě §§ 184—189 také předpisem § 199 cit. zák., který určuje, že při převodu do nových platů obdrží zaměstnanec služební plat podle služební třídy, která odpovídá skupině časového postupu, k níž zaměstnanec přináleží v den účinnosti platového zákona. Jak již bylo v nál. Boh. A 8463/30 podrobně odůvodněno, stanoví cit. § 199 plat. zákona pouze, do jakého platu podle nového platového systému má býti ten který zaměstnanec převeden, nechává však nedotčenu otázku, jaká služební třída neb kategorie má mu po provedení systemisace náležeti.
Jestliže tedy dekretem o nových služebních příjmech byly st-li upraveny nové jeho platy, neplyne z toho ještě nikterak závěr stížností hájený, že dekretem oním byl st-l převeden do 2. služební třídy a že proto sluší přihlédnouti při zodpovědění otázky, jakou čekatelskou dobou má býti měřena t. zv. doba rozhodná, k ustanovení platového zákona o čekatelské době v 2. služební třídě. Je proto základní premisa stížnosti vadná.
Leč argumentace stížnosti neobstojí po právu ani, pokud se pouští do výkladu ustanovení § 99 odst. 4 zák. plat. a snaží se z něho ve spojení s § 97 odst. 1 a § 186 odst. 3 leg. cit. vyčísti, že má st-l nárok na to, aby byla při převodu do platů nového systému zkrácena čekatelská doba 3 létá o 2 roky. St-l má za to, že byl dne 1. ledna 1926 příslušníkem služební kategorie, pro kterou bylo předepsáno dvouleté vzdělání na vojenském odborném učilišti pro výchovu důstojníků z povolání, a že proto má nárok na výhodu poslední věty § 99 odst. 4 cit. zák. o zkrácené čekatelské době. St-l se mýlí.
Podle § 97 odst. 2 plat. zák. platí obdobně také o voj. gážistech (důstojnících) ustanovení § 4 odst. 2 a 3 zákona toho, a chtěl tedy platový zákon roztříditi také voj. důstojníky uvnitř služebních tříd na určité celky, kategorie. Určiti tyto kategorie a zařaditi je do služebních tříd ponechal zákon podle cit. předpisů vl. nařízení. Měla proto provésti kategorisaci voj. důstojníků uvnitř služ. tříd teprve vláda a bylo její věcí, aby kategorie ty podle zákona vymezila. To se stalo vl. nař. 15. července 1927 č. 104 Sb., jež dle svého § 7 nabylo účinnosti teprve dnem 7. července 1926. Z toho vysvítá, že lze u voj. důstojníků mluviti o služ. kategoriích ve smyslu zákona platového teprve ode dne účinnosti vl. nař. č. 104/27 a že nařízení toho nelze užíti na poměry, posuzované dle stavu z 1. ledna 1926 (viz nál. Boh. A 8321/29). Není proto správným názor stížnosti, že st-l byl dne 1. ledna 1926 příslušníkem služební kategorie 2. služební třídy § 97 odst. 1 plat. zák., pro kterou bylo předepsáno dvouleté vzdělání na voj. odborném učilišti pro výchovu důstojníků z povolání. Nebyl-li však st-l příslušníkem této služební kategorie, nemůže se s úspěchem dovolávati pro sebe použití druhé věty § 99 odst. 4 plat. zák. a je opačný názor stížnosti mylný.

Citace:

č. 14471. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 1045-1045.