Authors:
= Váž. civ., 11 (1929), sv. 1
PDF

Čís. 8739.


Posloupnost do statků střední velikosti (zákon ze dne 7. srpna 1908, čís. 68 z. zák. pro Čechy). Zemře-li manžel, zanechav potomstvo z prvého manželství, nemá pozůstalá vdova, spoluvlastnice usedlosti, ze zákona nárok na převzetí druhé polovice usedlosti (§ 14, prvý odstavec, zák.).
(Rozh. ze dne 23. února 1929, R I 86/29.)
Pozůstalostní soud zamítl návrh pozůstalé vdovy, aby pozůstalost, pokud jde o nedílnou polovici mlýnské usedlosti s pozemky, projednána byla podle zvláštní dědické posloupnosti v rolnické usedlosti střední velikosti podle zákona ze dne 7. srpna 1908, čís. 68 z. zák. a by jí bylo přiznáno nápadnické právo k uprázdněné polovici usedlosti ve smyslu ustanovení § 14 třetí odstavec cit. zákona, a uložil notáři jako soudnímu komisaři, by projednal pozůstalost podle obecné dědické posloupnosti. Rekursní soud napadené usnesení zrušil a uložil prvému soudu, by o návrhu pozůstalé vdovy dále jednal a znovu rozhodl.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
V pozůstalosti, o niž jde, jest spornou otázka, zda přísluší pozůstalé vdově nápadnické právo k uprázdněné polovici mlýnské usedlosti na základě zvláštní posloupnosti dědické podle předpisů zákona ze dne 7. srpna 1908, čís. 68 z. zák. pro Čechy o dělení dědictví při rolnických usedlostech střední velikosti, any pozůstalé dvě dcery zůstavitele z jeho prvního manželství nárok vdovy popřely. Je-li zjištěno, že mlýnská usedlost, tvořící co do polovice část pozůstalostního jmění, byla v době úmrtí zůstavitele ve vlastnictví několika osob, zůstavitele a pozůstalé vdovy, patříc každému z nich ideální polovicí, a je-li dále zjištěno, že zůstavitel zanechal po sobě potomstvo, dvě zletilé dcery z jeho prvního manželství, nikoli z manželství s pozůstalou vdovou, lze spornou otázku rozřešiti, aniž třeba předem zjišťovati, jak požaduje napadené usnesení, věcné náležitosti kmenového statku. Podle § 14 zákona ze dne 7. srpna 1908, čís. 68 z. zák. vztahují se jeho ustanovení na statek ve vlastnictví několika osob jen tehdy, jsou-li spoluvlastníky manželé a jeden z nich zemře bez potomstva. Byli-li tudíž zůstavitel a jeho manželka, pozůstalá vdova, spoluvlastníky statku a zemřel-li zůstavitel, zanechav potomstvo, dvě zletilé dcery z prvního manželství, neměla pozůstalá vdova, když tu byly děti zůstavitele z jeho prvního manželství, po zákonu nárok na převzetí druhé polovice usedlosti (§ 14 prvý odstavec uved. zák.). Ustanovení zákona zní v tom směru určitě a nelze je pro tento případ jinak vykládati. Ustanovení § 14 třetí odstavec uved. zák. připouští ovšem výjimku z pravidla § 14 prvý odstavec uved. zákona, avšak výjimka ta platí jen tehdy, jsou-li tu děti z »tohoto« manželství, t. j. z manželství pozůstalé vdovy se zůstavitelem. Předpokladu toho však tu není a není tu ani výjimky z pravidla § 14 prvý odstavec uved. zákona. Ustanovení toho nelze také, jak se dovolací stížnost mylně domnívá, použíti obdobně na jiné případy, neboť jde o ustanovení výjimečné, které platí jen pro případ v něm vyslovený. Jest proto mylným názor rekursního soudu, že se pozůstalá vdova může s úspěchem dovolávati ustanovení § 14 třetí odstavec uved. zákona. Nelze-li však ustanovení uvedeného zákona vůbec použíti na případ, o nějž jde, což bylo, jak vyslovuje nařízení ministerstva spravedlnosti ze dne 28. února 1908, čís. 3 věstníku, především zjistiti, nebylo ani třeba zjišťovati, zda tu jsou věcné náležitosti kmenového statku.
Citace:
č. 8739. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 290-292.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).