O naší obchodní politice. 26. dubna t. r. měl v Národohospodářské společnosti přednášku inž. Tumlíř, v níž se zabýval zejména otázkami obchodně-politickými a snažil se zvláště prokázati na základě národohospodářských důvodů nutnost celní ochrany zemědělské výroby. Ježto právě dnes jsou tyto věci velmi aktuelní, chci přičiniti k tomu několik poznámek.
Inž. Tumlíř tvrdil v podstatě asi tolik: naše obchodní politika protěžuje vývozní průmysl cestou dumpingu, t. j. tak, že uvaluje vysoká cla na dovoz tovarů, aby zdejší průmysl mohl draho prodávati doma a pomocí zisků zde docílených vyvážeti levně do ciziny a tak svůj export stupňovati, naproti tomu na zemědělské plodiny nejsou žádná cla stanovena, aby byl umožněn levný jejich dovoz a dělnictvo exportního průmyslu se spokojilo nízkými mzdami. Referent perhoreskuje tuto politiku, vytýká, že zdražuje k vůli vývozcům tovary domácím kousumentům a ostatně prý ani tato politika nedojde svého cíle, neboť náš vývoz prý klesá a vyhlídky našeho exportu do budoucna jsou prý velmi špatné. Proto navrhuje referent, aby byl vytvořen silný domácí trh, který by svou zvýšenou kupní silou nahradil našemu průmyslu úbytek vývozu a sice mají býti k tomu konci zavedena agrární cla, která by prý tak zlepšila situaci zemědělců a zvýšila jejich kupní sílu, že by zde jak již řečeno, nalezl i průmysl pevný a dostatečný domácí odbyt místo nejistého exportu. Proti politice »ochrany vývozního průmyslu« hlásá inž. Tumlíř politiku »ochrany domácího trhu«. Dle mého názoru je především pochybno, že by bylo vědomou intencí naší obchodní politiky dumping, jak jej referent popisuje, prováděti. Na př. suspense obilních cel nevyplynula zajisté z nějakého dumpingového plánu, nýbrž z válečné a poválečné nouze o potraviny ve snaze umožniti jejich dovoz. Z pouhých logických důvodů už nemohla pak naše obch. politika basírovati ani na vysoké celní ochraně tovarů; ve správném poznání, že existence čsl. průmyslu a tím i národního hospodářství našeho závisí na umožnění vývozu velkých přebytků naší tovární výroby, snažila se naše obch. politika smluvní cestou snižovati cla ve státech, jež jsou našimi odbytišti. Ale chceme-li sami v cizině požívati mírných, cel, nemůžeme ani sami doma trvale vysoká cla podrželi už z důvodů odvety: také skutečně vidíme, že naše cla jsou smluvní cestou stále snižována, takže o nějakém dumpingu těžko lze dnes mluviti. Myslím, že naopak je snahou naší obch. politiky přispěti domu i v cizině k rozšíření obchodní svobody v nejvlastnějším zájmu našem, jakožto státu vysloveně exportního.
Dumping lze ostatně dobře prováděti jen tam, kde většina výroby zůstane doma a jen menšina se vyveze do ciziny, kde lze z vysokých zisků doma docílených slevovati při vývozu až i pod výrobní náklady. U nás je však notorické, že hlavní odvětví průmyslová jsou odkázána na vývoz až 2/3 q 3/4 své výroby. Lze za takové situace prováděti dumping? Lze v našem případě na př. na 30% výroby, jež se odbude doma tolik vydělati, aby bylo možno snad až se ztrátou vyvážeti ostatních 70%? Jak enormně vysoká, trvalá cla by tu musila býti, aby takto udržela prosperitu vývozního průmyslu. Již z důvodů obchodně-politických, jak svrchu řečeno, je to nemožné. Ostatně ciferně přesvědčujících důkazů, že náš průmysl pod ochranou vysokých cel provozuje dumping, inž. Tumlíř nepřednesl.
Že ovšem i u nás se používá někdy prostředků k podpoře vývozu tím, že se umožňuje do ciziny levněji prodávati než do tuzemska, nebude nikdo popírati Ale to není žádná naše specialita, nýbrž jsou to prostředky staré a všeobecně ve všech snad státech používané. Patří sem zušlechťovací řízení, výjimečné exportní tarify, celní a daňové restituce (cukr!), vývozní premie atd. Zvláště pak pokládám za nemožné, že by kupní síla domácího trhu mohla býti někdy tak stupňována, že by nahradila našemu průmyslu jeho vývoz, když přece aspoň 2/3 tovarů naší výroby se musí vyvézti. 14 milionů konsumentů nemůže plně zaměstnati průmysl, jenž byl vybudován k zásobování více než 50 milionů obyvatel a nad to ještě vyvážel. Inž. Tumlíř očekává podstatné zvýšení kupní síly domácího trhu od zavedení agrárních cel, která zvýší blahobyt a koupěschopnost zemědělců. Jest jisto, že rozumně vyměřená agrární cla mohou o něco zvýšiti kupní sílu venkova; ale nesmí se v to klásti přehnané naděje. Nezapomínejme, že čím by měla býti zemědělská cla vyšší, tím bude v důsledku zdražení potravin klesati odbyt zemědělských výrobků, takže pak by zemědělci třeba za vyšších cen prodali zase méně zboží, takže konečný effekt by byl stejný. A vytýkal-li referent z hlediska konsumentů přílišnou celní ochranu průmyslu, nesmí právě z téhož důvodu býti zavedena ani přemrštěně vysoká cla agrární.
Dr. Režný.