NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 181.

Krádež, spáchaná z nouze, není ještě beztrestná pro neodolatelné donucení.
(Rozh. ze dne 30. dubna 1920, Kr I 107/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaných Konráda L. a Adolfa M. do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 23. ledna 1920, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem krádeže dle §§ 171, 173, 174-II. а), с) a 176-II. a) tr. z., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost, uplatňujíc důvod zmatečnosti č. 9 b) § 281 tr. ř., dovozuje, že soud porušil zákon výrokem, že obžalovaní odcizivše ve společnosti ještě s třetím pachatelem jako spoluzloději z držení Tgnáce S. z uzavřené místnosti 2 prasata, jednali sice z nouze, nikoliv však z neodolatelného donucení, jaké má na mysli § 2 lit. g) tr. z. Stížnost poukazuje na to, že obžalovaný Konrád L., maje jako horník 411 K měsíční mzdy, nemohl z výnosu své práce vyživiti 7člennou rodinu, obžalovaný Adolf M. z týdenní mzdy 70 až 90 K vydržovati 4člennou domácnost. Obě rodiny prý trpěly takový hlad, že sešly tělesně i duševně, takže obžalovaným nezbylo, než sáhnouti na cizí majetek, chtěli-li zachrániti životy svých příslušníků. Síla jejich odporu k trestním činům byla prý otřesena, když viděli, že S. krmil prasata ovesnou rýží, kroupami a brambory, kdežto jejich rodiny hynuly hladem. Soud nalézací zjistil na základě provedeného šetření, že obžalovaní žili sice se svými rodinami v nouzi; nezjistil však, že by jejich tíseň a nouze o potraviny byla taková, že by byli vydáni hladu. Přiznal proto obžalovaným polehčující okolnost dle § 46 lit. f) tr. z. vyloučil však, že by obžalovaní byli jednali z neodolatelného donucení, vylučujícího trestnost dle § 2 lit. g) tr. z. Neboť tím dlužno rozuměti jen takové donucení, jemuž vůbec nelze odolati, neb aspoň takové, jemuž člověk průměrné normální síly dle okolností v době činu nemůže odolati, takže obětuje raději cizí statek, by zachránil ohrožený statek vlastní. Pojem neodolatelného donucení předpokládá dle zákona tak velikou míru nouze a bídy, že tím jest život pachatelův neb osob, jemu blízkých, přímo a nevyhnutelně ohrožen, takže není s to, by se vymknul vlivu této tísnící nouze na směr své vůle, že tedy mu nezbylo jiného prostředku, by ušel trýzni odumření hladem, než aby se dopustil zločinu. Takovéhoto stupně nouze obžalovaných ani z daleka nedosáhla. I za panujících nepříznivých podmínek vyživovacích měli oba možnost z výdělku své mzdy opatřiti svým rodinám potřebnou, byť i jen nuznou výživu, a jako dělníci průmyslových závodů měli dokonce větší možnost než příslušníci jiných vrstev společenských, hospodářsky stejně slabých, poněvadž měli k disposici dělnické konsumní organisace, o jichž dostatečné zásobování se státní správa starala v prvé řadě v zájmu nerušené výroby průmyslové. Neodůvodněná tvrzení a domněnky zmateční stížnosti, zejména nesprávný poukaz na krmení prasat S-em, nestačí nahraditi nedostatek skutkových okolností, které by odůvodňovaly stav nouze ve smyslu § 2 lit. g) tr. z. Rozsah, v jakém obžalovaní krádež provedli, svědčí nejlépe proti tvrzené jimi tísnívé nouzi. Jedná-li se pachateli opravdu o zachránění života a zdraví od hladu a nemoci, odcizí zajisté jen tolik, co nutně stačí k odvrácení nebezpečenství a záchraně ohroženého života a zdraví.

Citace:

Čís. 181. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 266-267.