NPD documents search: Všehrd, 13 (1932) - JUDr. Jaromír Sedláček: Občanské právo československé.

JUDr. Jaromír Sedláček: Občanské právo československé.
Všeobecné nauky. V Brně 1931. Knihovna Čs. A. S. »Právník« v Brně, svazek XVI. Cena neudána. — Sedláčkovo dílo jedná o celé materii, která se běžně traduje pod titulem všeobecné nauky soukromého práva. Na rozdíl od systému vládnoucího učení představuje však zcela nové zpracování teto materie a to: na linii teorie normologické. Nové cesty, jež autor volil k vysvětlení starých pojmů a konstrukcí, nutí ho, aby od základu (kniha je především učebnicí) podal normologické pojetí práva, takže jeho kniha stává se hotovým úvodem do normativní právní filosofie, ovšem s výlučným vztahem k t. zv. právu soukromému. Autor je rozhodným stoupencem normologického právně-filosofického směru Kelsena a Weyra, avšak nepřejímá nekriticky vědecké výtěžky svých mistrů, nýbrž jeví vyslovenou tendenci, je znovu promyslet, korigovat a doplnit. To projevuje zejména v tom, že v protikladu k čiré právní teorii, jež odhlíží od jakéhokoliv obsahu právního řádu, zabývá se též obsahovými problémy právními, připouští a tvoří za účelem lepšího poznání obsahu právních norem t. zv. obsahové systematické pojmy, klade si otázku, jaký obsah právní normy je možný, a vyzvedá význam teleologie pro výklad skutkových podstat právních norem. Zde proniká vliv Kallabův a Englišův, takže nejsem dalek správného docenění, řeknu-li, že Sedláčkovo dílo představuje kladný výsledek vědecké spolupráce, silných individualit právnické fakulty Masarykovy university. Sedláčkův pronikavý zřetel k právní dogmatice přibližuje normativní teorii též ke škole pražské, ovšem vyzdvihuje současně rozpory obou škol (scil. pražské a brněnské), neboť je demonstruje na konkrétních právních konstrukcích, pro praxi bezprostředně významných.
Obsah Sedláčkova díla byť i sebe stručnější, nemohu v této recensi pro nedostatek místa zachytit. Autor s obdivuhodnou bystrostí vypořádává se snad se všemi otázkami t. zv. soukromého práva, jež jiní s menším zdarem pokoušejí se vyřešiti v obsáhlých monografiích. Část prvá jedná o filosofických předpokladech dalších výkladů (viz na př. nové precisování Kantova dualismu jako světa kvantity a kvality, vysvětlení teleologie jako styčného pole normativity a kausality atd., a o pojmech t. zv. čiré právní vědy (nová je definice právní normy jako normy heteronomní), a podává systematiku právní vědy (formální—materiální, teoretická-praktická). Další tři části jsou dogmatické. Obsahují vedle zevrubného výkladu textu zákona a vedle četných a vyčerpávajících poukazů na judikaturu (viz na př. o pojmu práva soukromého a veřejného nebo o právnické osobě), respektuhodnou řadu nových, resp. nově vyjádřených konstrukcí, hlavních systematických pojmů právních, jako pojmu práva soukromého, pramene práva, zvykového práva, vůle zákonodárcovy, práva věcného, obligačního, formálního, materiálního, vlastnictví, nároku právního poměru, časové a místní působnosti zákonů, osoby, způsobilosti k právům a právním činům, zastoupení, věci, právní moci, exekuce, soluce atd. V dogmatické části Sedláček nás přesvědčuje, že liché bylo očekávání těch, kteří skepticky pohlíželi na aplikaci normologické teorie na problémy práva soukromého. Právní norma, její schema (je-li A, má býti B) a logická závislost právních norem (vertikální, podle níž nižší norma je odvozena z normy vyšší, a horizontální, jež znázorňuje, jak nesplnění podmíněné skutkové podstaty normy primární je faktickým předpokladem vzniku (normy sekundární, sankční) zůstávají, stejně jako t. zv. právu veřejném, bezpečným průvodcem pro systematiku a vysvětlení positivních právních předpisů práva soukromého (viz na př. kapitola o časové působnosti a časovém střetu zákonů, dále výklady o nejdůležitějších právních skutečnostech, což vše autor zavěšuje na schéma právní normy, nebo kapitoly o výkladu právních předpisů a aplikaci právního řádu, související s vertikální závislostí právních norem, konečně kapitolu o žalobě a exekuci, kde se objevuje normová závislost horizontální.
Tato recense má za úkol vyzdvihnouti pouze povšechný ráz Sedláčkova díla a podnítit jeho studium. Čtenář teoreticky založený nalezne v něm hojnost podnětů k dalšímu přemýšlení a autor jistě bude vítat, stanou-li se jeho úvahy východiskem k dalším objevům jak na poli právní vědy, tak ve speciálních dogmatických oborech. Čtenář praktik odnese si pro denní právní život mnohé cenné poučení. Posluchač právnické fakulty má ovšem v Sedláčkově učebnici poněkud ne- pohodlnou příručku k svému studiu, bude však odměněn výsledkem své námahy, neboť místo bezmyšlenkovitého namemorování definic právních pojmů (nota bene vadně konstruovaných) získá jasný a pevný obraz struktury právního řádu, jenž ho bude provázeti do praxe a dá, jemu pečeť pravého vysokoškolského vzdělance.
Po formální stránce vyzvedám Sedláčkovo přehledné uspořádání látky a stručnou, jakož i se zřetelem ke komplikovanosti probíraných problémů poměrně velmi jasnou dikci. Praktik к svému orientování použije zevrubného rejstříku právních předpisů.
Doc. Dr. Adolf Procházka.

Citace:

JUDr. Jaromír Sedláček: Občanské právo československé.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1932, svazek/ročník 13, číslo/sešit 4, s. 148-150.