Č. 9292.

Stavební právo. — Horní právo: O ochraně zájmů hornických v řízení o povolení stavby na povrchu podle stav. řádu.
(Nález ze dne 27. května 1931 č. 8288.) Prejudikatura: Boh. A 5832/26.
Věc: Firma L.-ské uhelné závody, akc. spol. v L., a Arnold E. v L. (adv. Dr. E. Rindskopf z Teplic-Šanova) proti zemskému úřadu v Praze (za zúč. Irmu M. v S. adv. Dr. Em. Ducke z Prahy) o stavební povolení.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. —
Důvody: Nař. rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání st-lů proti udělení stav. konsensu pro stavbu dvojdomku zúčastněných stran na parcele čís. ... v S., a to v podstatě z toho důvodu, že námitka v něm uplatňovaná, podle níž staveniště nemá dostatečné nosnosti, takže objekty na něm postavené budou ohroženy, nebyla st-li v komis, řízení vznesena, pročež jest podle § 35 stav. ř. prekludována, kdežto spor o námitce při stav. komisi skutečně vznesené, podle níž nebude v případě udělení konsensu možno dolové pole pod staveništěm ve větším okruhu vyrubati, byl nižšími stolicemi správně odkázán na pořad práva soukromého.
Stížnost proti tomu uvádí, že námitka v odvolání formulovaná byla v podstatě uplatněna již při stav. komisi, ježto námitkou v řízení komisionelním vznesenou byla podle jejího smyslu vytýkána nedostatečná nosnost staveniště podle § 47 stav. řádu, takže žal. úřad námitku neprávem považoval za prekludovanou. — O stížnosti této uvažoval nss následovně:
Žal. úřad neuznal námitku v odvolání formulovanou za obsahově totožnou s námitkou, kterou zástupce majitele důlního podniku Arnolda E. při stav. komisi vznesl, poněvadž se jmenovaný zástupce v řízení komis. proti stav. projektu sice ohradil, avšak z toho důvodu, že by stavba překážela využití důlního pole ve větším okruhu. Spor soustřeďuje se tedy na otázku, zda onen protest, při stav. komisi jménem majitele důlního podniku přednesený, jest podle svého právního obsahu právně rovnocenný s veřejnoprávní námitkou nedostatečné nosnosti staveniště, založenou na ustanovení § 47 stav. řádu, neboť v tomto, ale jen v tomto případě bylo povinností stav. úřadů o námitce věcně rozhodnouti.
Podle protokolu sepsaného o stav. komisi uplatněna byla se strany majitele důlního podniku jediná námitka v této doslovné formulaci: »Vznáším odpor proti stav. projektu, poněvadž bych, kdyby stav. projekt byl proveden, nemohl ve své dolové míře, ležící pod stav. parcelou č ve větším okruhu dolovati. Jestliže žadatelka o konsens dá si vtěliti služebnost trpění účinků dolování v důlních měrách ode mne označených, nemám proti projektu co namítaticc. Tímto prohlášením obracel se ovšem majitel důlního podniku proti povolení navržené stavby, neuvedl však jiného důvodu, než že by provedenou stavbou byl omezován v dolování. Z projevu takto formulovaného nelze však vyčisti námitku, založenou na ustanoveních řádu stavebního, zejména ne námitku, že vyhlédnuté staveniště nehodí se k zastavění z některé z veřejných příčin v § 47 stav. řádu označených, k nimž arci počítati sluší i nedostatečnou nosnost staveniště. Námitku tuto nelze do protestu předneseného majitelem hor již proto vkládati, že řízení ve věcech stavebních je ovládáno přísnou zásadou koncentrační (§ 35 odst. 2 stav. ř.), která nedopouští, aby námitky při komisi vznesené byly extensivně vykládány, a to tím méně, uváží-li se, že opomenul-li interesent v řízeni komis. určitou námitku vznésti nebo přesně ji formulovati, vzchází z toho pro stavebníka nejen procesní, nýbrž i materielněprávní situace, o kterou nesmí býti úřadem stavebním připraven.
St-lé, zejména pak zástupce stížnosti při veř. ústním líčení snažili se sice dovoditi, že protest při komisi vznesený sluší vykládati v ten smysl, že navržená stavba je nepřípustná, poněvadž, bude-li provedena, může majiteli hor podle § 106 ob. hor. zák. vzejíti povinnost k náhradě škody způsobené dolováním na zřízené budově. St-lé dovolávali se pro své stanovisko také nál. Boh. A 5832/26 a vyvozovali z něho, že stav. úřad má ve stav. řízení chrániti majitele důlního podniku proti jakýmkoli budoucím nárokům stavebníka na náhradu škody způsobené dolováním, a zjistí-li možnost, že takové náhradní nároky vzejdou, má k této námitce majitele hor, jež jest povahy veřejnoprávní, žádaný stavební konsens odepříti. Nic takového není však v cit. nálezu vysloveno. Základní jeho myšlenka je prostě ta, že majitel důlního podniku má jako takový nárok na to, aby šetřeno bylo všech policejních předpisů stav. řádu, jimiž má býti zajištěna bezpečnost stavby v ohledu stavebně policejním. V cit. nálezu výslovně se uvádí, že pouhá možnost, že by došlo k poškození stavby dolováním, a v důsledku toho k povinnosti majitele důlního podniku k náhradě škody, neodůvodňuje odepření stav. povolení, neboť toto lze odepříti jen z důvodů stavebněpolitických, jež ovšem je majitel hor legitimován cestou své námitky (veřejnoprávní) uplatňovati. Poněvadž zástupce majitele důlních měr nevytýkal při stav. komisi žádné stavebněpolicejní závady, které by podle stav. řádu bránily udělení stav. konsensu, zejména nenamítal, že staveniště nemá dostatečné nosnosti pro navrženou stavbu, nýbrž bránil se proti projektované stavbě pouze poukazem na to, že, bude-li stavba povolena, nebude moci důlní pole ve větším okruhu vyrubati, nemohl soud shledati nezákonným, když žal. úřad tuto námitku za námitku veřejnoprávní, čerpanou z předpisu stav. řádu, neuznal.

Citace:

č. 9292. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 924-926.