Č. 719.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Morava): * Náklady na zvelebení zcizené nemovitosti (§ 9 mor. ř. dávk.), které nebyly uvedeny v přihlášce k dávce, nelze uplatniti teprve v odvolání. Náklady ty nelze též zjistiti odhadem soudním (§ 20 mor. ř. dávk.).
(Nález ze dne 17. února 1921 č. 2011.)
Prejudikatura: nál. č. 193 a 231 pod 1.
Věc: Spolek D. S. ve Vídni (adv. Dr. A. Klouda z Prahy) proti zemskému výboru v Brně o vyměření dávky z přírůstku hodnoty nemovitosti.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zemský výběrčí úřad v Brně platebním rozkazem z 9. ledna 1920 č. P. 229 předepsal spolku »D. S. in Wien« z převodu nemovitostí ve vložce č. 597 kat. obce Uherského Hradiště stav. parc. čís. 457, dům čp. 336, stav. parcela čís. 274 a poz. parcela č. 122/2 dávku z přírůstku hodnoty 8283 K 48 h, položiv za základ tomuto vyměření jako cenu nabývací 5600 K a jako cenu zcizovací 35000 K, přesně tak, jako je strana udala ve svém přiznání k dávce z 30. prosince 1919.
Odvolání se domáhá započtení investičních nákladů dle § 9 dávk. řádu 12600K, poněvadž na pozemku, když jej spolek koupil, byla jen kůlna a jáma na led, které byly zbořeny a na místo nich vystavěna školka a žádá, aby dle § 18 dávk. řádu nabývací hodnota nemovitostí byla zjištěna soudním odhadem, tvrdíc, že činí nejméně 10000 K.
Zemský výbor zamítl naříkaným rozhodnutím odvolání jednak proto, že stěžovatel je prekludován stran nákladů dle § 9 dávk. řádu, poněvadž jich neuvedl ve svém přiznání k dávce z přírůstku hodnoty, jak mu to ukládá § 17, odst. 2 dávk. řádu, jednak že stěžovateli nelze přiznati práva žádati o přezkoušení hodnoty soudním odhadem dle § 20 dávk. řádu, když naříkaná hodnota byla navržena samou stranou v přiznání a nebyla v řízení před 1. instancí vůbec spornou, nehledě ani k tomu, že stížnost dožaduje se soudního odhadu dle § 18 zákona, ačkoli dávkový řád právo na soudní odhad v opravném řízení upravuje v § 20 za jiných předpokladů, než v řízení vyměřovacím dle § 18 dávk. řádu. Rozhoduje o stížnosti do tohoto rozhodnutí, řídil se nejvyšší správní soud těmito úvahami:
Stížnost především vytýká žalovanému úřadu, že ve svém rozhodnutí nepřihlížel k stavebním nákladům, shora uvedeným, ačkoliv stěžovatel již v odvolání do platebního rozkazu žádal, aby byly připočteny k nabývací ceně.
Dle § 17 mor. dávk. řádu musí ten, kdo je povinen platiti dávku, učiniti o převodu do 14 dnů písemně nebo protokolárně oznámení vyměřovacímu úřadu, uveda veškeré pro vyměření dávky podstatné okolnosti. Dle 2. odst. téhož § jest uvésti v tomto oznámení (přiznání) všechny okolnosti, na základě kterých se činí při vyměřování dávky nárok na výhody (vpočítání atd.), jinak by k nim při vyměřování dávky nebylo přihlíženo.
Všechen materiál pro vyměření dávky potřebný má býti dle toho předložen vyměřovacímu úřadu dříve, než počne vyměřovati dávku, aby tím bylo zabráněno všem průtahům.
Poněvadž stěžovatel žádal za započtení stavebních nákladů dle § 9 mor. dávk. řádu teprve v odvolání do platebního rozkazu, nelze seznati nezákonnost v tom, že žalovaný úřad k těmto nákladům nepřihlížel.
Okolnost, zdali vyměřující úřad mohl poznati, že v přiznání se stal omyl, jednak z velkého rozdílu mezi cenou nabývací a zcizovací, jednak ze srovnání obou kupních smluv k přiznání přiložených, neboť ve smlouvě ze 27. června 1913 je prý uvedeno, že stěžovatel kupuje kůlnu a jámu na led, kdežto ve smlouvě ze 16. srpna 1919 stojí, že prodává dům č. 336 v Uherském Hradišti, na věci ničeho nemění, neboť vyměřovací úřad nemá povinnosti, aby zkoumal přiznání také s toho hlediska, zdali se strana nemýlí na svůj neprospěch a z jakého důvodu nebyly okolnosti v druhém odstavci § 17 vytčené v přihlášce uvedeny. Ostatně není také správné tvrzení stížnosti, že stěžovatel koupil dle smlouvy jen kůlnu a jámu na led, neboť ve smlouvě z 27. června 1913 je výslovně uvedeno, že kupuje dům čp. 336.
Druhý bod stížnosti vytýká naříkanému rozhodnutí, že zamítlo žádost stěžovatelovu, aby byla soudním odhadem zjištěna nabývací cena této nemovitosti, což prý odporuje zřejmému ustanovení § 20 mor. dávk. řádu, dle jehož 2. odst. strana stěžující si do platebního rozkazu má neobmezené právo žádati, aby nabývací hodnota byla vyšetřena soudním odhadem.
Dle § 5 mor. dávk. řádu pokládá se za přírůstek hodnoty rozdíl mezi zcizovací cenou a cenou nabývací (s připočtením toho, co jest podle § 9 dovoleno vpočítati) a toliko v případech v tomto zákoně zvláště vytknutých mají při zjišťování přírostu nastoupiti na místo cen právě uvedených obecné hodnoty v době zcizení resp. nabytí.
Jako takové zvláštní případy jsou v § 8 uvedeny ty případy, kde nelze nabývací cenu bezpečně zjistiti nebo jsou-li pochybnosti o tom, odpovídá-li zjištěná cena nabývací obecné hodnotě nemovitostí v době nabytí. Jiných případů zákon nezná. V těchto případech je vyhrazeno vyměřovacímu úřadu právo položiti za základ vyměření obecnou hodnotu.
Z tohoto ustanovení § 8, jakož i z jeho posledního odstavce plyne, že straně, jež má dávku platiti, nepřísluší nikdy právo žádati, aby jako cena nabývací byla vzata za základ obecná hodnota v době nabytí. V souvi- slosti s těmito ustanoveními má druhý odst. § 20 mor. dávk. řádu jen ten význam, že tam, kde byla položena za základ vyměření dávky hodnota nabývací resp. zcizovací, může strana, jež se cítí zkrácenou způsobem, jakým hodnota byla úřadem zjištěna, žádati, aby byla zjištěna soudním odhadem. Nemá tedy soudní odhad místa, kde jde o náklady dle § 9 řádu dávkového.
Pokud jde o třetí výtku, že si vyměřovací úřad měl vyžádati přiznání od kupitelky, když ona se v kupní smlouvě zavázala platiti dávku z přírůstku hodnoty a že jí měl býti doručen platební rozkaz, dlužno poukázati na to, že přiznání podal stěžující si spolek a že kupitelka do řízení ukládacího činně nevstoupila, takže vyměřovací úřad vzhledem k ustanovení §§ 15 a 19 dávkového řádu neměl příčiny, žádati od ní přiznání nebo doručiti jí platební rozkaz, a že by v tomto směru šlo o práva a nároky osoby třetí, od stěžovatele odlišné, k jichž hájení stěžující si spolek není legitimován.
Stížnost je tedy ve všech třech směrech bezdůvodnou a bylo ji proto zamítnouti.

Citace:

Č. 719. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 232-234.