Č. 2540.

Učitelé (Slovensko): * Platem, který přísluší vdově po učiteli na obecné škole konfesionelní ve smyslu § 2, odst. 5 uh. zák. čl. XXVII: 1907, rozuměti jest plat podle §u 3 zák. čl. XVI: 1913, totiž jen základní plat a starobní přídavky — nikoliv též přídavky mimořádné.
(Nález ze dne 23. června 1923 č. 11.097.)
Věc: Františka M. v P. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska stran vdovského platu.

Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Rozhodnutím min. pro Slov. (referát min. škol.) přiznáno bylo st-lce, vdově po učiteli římsko-katolické lidové školy v P. půlroční vdovské částkou 650 Kč, splatné v měsíčních částkách napřed.
Stížnost neshledal nss důvodnou ....
V případě tomto jde o stanovení výše platu vdovského, který přiznává odst. 5 § 2 zák. čl. XXVII z r. 1907 vdově a sirotkům řádného učitele působivšího na obecné škole konfesionelní na Slov. Zmíněný předpis stanoví, že vdova a sirotci požívají po půl roku od smrti učitelovy »celého platu« a bytu.
Stížnost tvrdí, že doplněk platu, který stát zemřelému manželi st-lčinu poskytoval, činil měsíčně 1200 Kč a poznamenává, že obec jako udržovatelka školy částku 100 Kč měsíčně na ni připadající st-lce nadále, tedy i pro smrti manželově platí.
Odvolávajíc se pak na předem uvedený předpis, dochází stížnost k závěru, že přísluší st-lce v titulu vdovského ještě 7200 Kč (6krát 1200 Kč). Stížnost zakládá se tedy na právním názoru, že vdově po řádném učiteli obecné konfesionelní školy přísluší po půl roku od smrti učitele veškeré služební požitky, tedy i mimořádné přídavky, které učitel pobíral.
Naproti tomu zastává žal. úřad v odvodním spise náhled, že pod výrazem »celý plat«, jenž v cit. odst. 6 použit jest, rozuměti dlužno toliko úslužné a místní přídavek« a nikoliv též drahotní přídavky.
Dle cit. zákona sestávaly řádné služební požitky učitele obecné konfesionelní školy ze »základního platu« (§ 2), starobního přídavku (§ 3) a z bytného, příslušejícího v případě, že učiteli nebyl poskytnut naturální byt (§ 2, odst. 4).
Zák. čl. XVI z r. 1913, jímž ponechán byl cit. předpis § 2, odst. 6 zák. čl. XXVII z r. 1907 v platnosti (arg. § 33, odst. 1. a contr.) byly nově upraveny platy učitelů elementárních škol komunálních a konfesionálních. § 3 tohoto zák. čl. pak předpisuje, že »plat« v zákoně stanovený platí na místo »základního platu« a starobního přídavku zák. čl. XXVII z r. 1907 zavedeného.
Další přídavky vyplácené řádným učitelům obecných škol konfesionelních v době, kdy Michal M. zemřel, spočívají na předpisech pozdějších, nabyvších platnosti po vydání zák. čl. XXVII z r. 1907, resp. zák. čl. XVI z r. 1913 a poskytovány jsou za podmínek v příslušných
předpisech stanovených, hlavně z důvodů mimořádných poměrů válkou způsobených jen těm učitelům, kteří na školách působí, tudíž po dobu jejich činné služby.
Přídavky takové nejsou součástí řádných požitků služebních, nýbrž jsou to zvláštní, samostatné, od řádných požitků rozdílné služební příjmy, což patrno již z toho, že úprava a výše jich spočívá podstatně na jiných zásadách, než požitky stálé, že některé z nich zavádějí se pouze na určitou dobu (drahotní přídavky) a že jsou vyhrazeny pouze učitelům v činné službě se nalézajícím.
Takové mimořádné přídavky nemohl míti zákonodárce na mysli při vydání zák. čl. XXVII z r. 1907.
Výrazem »celý plat« v odst. 5. § 2 zák. čl. XXVII z r. 1907 mohl
a chtěl zákonodárce označiti jen onu část služebních požitků, které zákon tento sám řádným učitelům škol konfesionelních přiznal, tedy základní plat, »starobní přídavek«, a »bytné«, kteréžto součástky platové zahrnuje zák. čl. XVI. z r. 1913 v § 3 pod slovem jediným »plat«.
Ve smyslu § 22 zák. čl. XVI z r. 1913 náleží zpravidla udržovateli školy hraditi celý plat učiteli konfesionelní školy příslušící. Za podmínek obsažených v § 22, odst. 2 zák. čl. XVI z roku 1913 přispívá však stát k doplnění základního platu a starobních přídavků učitelových na výši zákonem tímto stanovenou.
V konkrétním případě jest nesporno, že manžel st-lčin působil jakožto řádný učitel na p-ské obecné římsko-katolické církevní škole a že dne 23. dubna 1922 zemřel.
Dle výnosu školského referátu v Bratislavě z 15. června 1921 záležely služební požitky Michala M. v době jeho úmrtí mimo mimořádných přídavků, pouze z učitelského platu 100 Kč ročně, který udržovatel školy poskytoval a ze státní podpory plat doplňující 1300 Kč ročně. Z titulu vdovského má tedy st-lka nárok pouze na onu část služebního platu, která z posléz uvedených dvou položek posledního služebního příjmu manželova na půl roku připadá.
Pakli tedy žal. úřad vzhledem k nesporné okolnosti, že udržovatel školy část vdovského na něj vypadající platí, přiznal st-lce na vdovském ještě toliko 650 Kč, neodporuje výrok jeho ustanovení § 2, odst. 5 zák. čl. XXVII z r. 1907.
Z důvodu toho byla stížnost jako bezdůvodná zamítnuta.

Citace:

č. 2540. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 356-358.