NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 2

Č. 4962
.
Učitelstvo. — Administrativní řízení (Slovensko): * Instanční postup ve sporu učitele o naturální plnění proti politické obci, která není vydržovatelem školy, končí župním úřadem.
(Nález ze dne 1. října 1925 č. 13034).
Prejudikatura: Boh. 753 a 4768 adm.
Věc: Obec P. (adv. Dr. jos. Myslivec z Prahy) proti župnímu úřadu v Bratislavě o povinnost dovážeti patronátní dříví.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 12. května 1921 domáhal se Štěpán P., organista a učitel v M. u župního správního výboru toho, aby obec P. byla přinucena plniti povinnost dovážeti mu deputátní dříví a nahraditi mu 2 m dříví, jež se mu ztratily v roce 1919; k odůvodnění uvedl, že podle kanonické visitace a honorárního listu a dle dlouholetého obyčeje je ona obec jakožto filiálka farnosti v M. povinna, dovážeti mu polovinu jeho deputátního dříví, což také bez námitky plnila až do roku 1920. Roku 1919 neučinila tak v plné míře, nýbrž dovezla mu o dva metry méně, v roce 1920 a 1921 pak odepřela mu dovoz dříví vůbec a musil si je proto dáti dovézti na vlastní útraty.
Výměrem z 31. března 1922 rozhodl hlavní služný v Malackách, že pokládá za povinnost filiální církevní obce P., aby P. zaplatila 1280 K jako náhradu za dříví nedopravené mu v roce 1920 a 1921 a 160 K jako náhradu za dříví ztracené v roce 1919 z důvodů, že žalobník předložil při jednání svůj honoraní list, v němž se obec zavázala, že dopraví mu ročně 10 1/2 m dříví na jeho dvůr. Při jednání se dokázalo, že žal. obec této povinnosti nevyhověla, a nepopírá obec, že se žalobci ztratily v roce 1919 2 m dříví, poněvadž povinnosti té zadost neučinila.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání stěžující si obce a potvrdil výrok I. instance.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss takto:
Žal. úřad řešil svým výrokem otázky dvě, a to jednak otázku Štěpánem P. tvrzené a stěžující si obcí popřené povinnosti obce B. dovážeti organistovi v M. dříví dodávané mu patronátem, jednak pak otázku P-ova nároku na náhradu škody vzešlé mu tím, že stěžující si obec povinnosti té v letech 1919—1921 nesplnila.
Pokud jde o povinnost samu, dospěl žal. úřad v základě kanonické visitace a honorárního listu z 19. února 1893 k závěru, že stěžující si obec postihuje skutečně ona povinnost dovážeti P-ovi jakožto organistovi v M. 10 1/2 m dříví, poskytovaného mu patronem za jeho úkony při církevních obřadech. Stěžující si obec nepopírá že povinnost ta byla pro ni skutečně platně založena, dovozujíc pouze, že břemeno to zaniklo koncem roku 1893 proto, že od 5. prosince téhož roku má svého vlastního organistu, který pro ni obstarává všecky práce v obor ten spadající, kdežto organista v M. od té doby vůči ní nemá žádných poviností, nekonaje jí nižádných služeb.
Nss neshledal však nutným řešiti vůbec otázku, zda a pokud již tato, stěžující si obcí tvrzená okolnost sama o sobě by stačila, aby přivodila zánik oné povinnosti, mající zřejmě ráz veřejnoprávního břemene. Jak již uvedeno, opřel žal. úřad svůj závěr krom kanonické visitace též o honorami list z 19. února 1893, jímž, jak zjistil, stěžující si obec zavázala se k plnění povinnosti té odpovídajícímu, a st-lka správnost tohoto zjištění nepopřela. Dle odst. II. č. 3. honorárního listu záleží důchodek organisty v M. také v 21 m dříví od c. a k. panství, kteréžto dříví jest obec povinna dodati mu na jeho dvůr, při čemž jest výslovně poznamenáno, že povinnost ta postihovala jak obec M., tak i obec B., a že tomu bude i nadále, dokud vyšším úřadem nebude jinak rozhodnuto. Podle správních spisů došlo pak — patrně následkem zřízení místa vlastního' kantora — učitele v P. k úpravě požitků obou kantorů v těchto dvou obcích dne 5. prosince 1893, kdy sepsány byly dva protokoly a to jeden stran požitků kantoia v M., druhý pak stran požitků kantora ve stěžující si obci. V protokole týkajícím se požitků kantora obce P. není o deputátním dříví, poskytovaném patronátem učiteli, jakožto kantoru vůbec řeči, nýbrž vyřešena jest tam pouze otázka dříví, příslušejícího mu jakožto učiteli pro potřeby otopu školy. Naproti tomu v protokole stran požitků učitele organisty v M. přiznáno jest témuž vedle nároku na dříví pro otop školy v jeho vlastnosti jako učitele, též oněch 21 m dříví patronátního s tím, že obec je povinna postarati se o jeho dovoz, k čemuž připojen je ihned dodatek toho znění, že povinnost ta obtěžuje dle kanonické visitace obec M. a P., a že tudíž obě tyto obce jsou povinny snášeti poplatky lesního řezání dřeva. Oba protokoly podepsány jsou týmž předsedou školské stolice a týmž školským inspektorem, pokud pak jde o protokol týkající se stěžující si obce, i jejím rychtářem a notářem, a to týmiž, kteří podepsali jménem stěžující si obce i zmíněný již honorami list z 19. února 1893.
Pravda, že v protokole z 5. prosince 1893 stran požitků kantora v M. je dále poznamenáno, že, poněvadž kantorství vztahující se na obě jmenované obce bylo v témž roce církevní vrchností rozděleno mezi první učitele obcí těch, došlo též k rozdělení požitků pobíraných z téhož titulu; ježto však, jak právě uvedeno, nárok na dříví patronátní byl současně přiznán toliko kantoru v M., není pochybnosti o tom, že rozdělení požitků stran tohoto dříví nebylo provedeno, a že tedy zamýšlená úprava tohoto důchodku se netýkala.
St-lka přiznala však dále v řízení správním výslovně a nepopírá ani nyní, že povinnost tu plnila bez námitky i dále až do roku 1919.
Dospěl-li žal. úřad za těchto okolností a vylíčeného stavu spisů k závěru, že při úpravě požitků, vyvolané právě systemisováním místa vlastního organisty v stěžující si obci v prosinci roku 1893 na povinnosti stěžující si obce — pokud jde o dobu před rokem 1893 nesporné — nebylo nic změněno a že naopak povinnost ta byla obcí i nadále skutečně plněna a tedy uznávána, nelze závěru tomu vytýkati nesprávnost st-lkou tvrzenou.
Jest tedy stížnost, pokud brojí proti rozhodnutí žal. úřadu, jenž uznal na povinnost obce dovážeti 10 1/2 m dříví patronátem poskytovaného dočasnému kantoru obce M., bezdůvodná.
Pokud žal. úřad na základě kladného zodpovědění této otázky posoudil i nárok Štěpána P. proti stěžující si obci na náhradu škody vzešlé mu nesplněním oné povinnosti v roce 1918-1921, zůstává tato část rozhodnutí v odpor vzatého vůbec mimo úvahy nss-u proto, že stížnost neobsahuje v tomto směru stížného bodu (§ 18 zák. o ss), nemusil se proto nss zabývati ani otázkou své příslušnosti ve směru tom se zřetelem k předpisu §u 105 ústavní listiny a § 3 a) zák. o ss.

Citace:

č. 4962. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 230-232.