Č. 3443.


Státní zaměstnanci: Služební poměr zaměstnanců býv. cís. statků, jež byly státem čsl. převzaty na základě zák. z 12. srpna 1921 č. 354 Sb., jest poměrem soukromoprávním. Charakteru úředníků státních mohou nabýti jen individuelním jmenováním.
(Nález ze dne 4. dubna 1924 č. 5667.) Věc: Štěpán K. v Š. (adv. Dr. Kar. Schauer z Prahy) proti ministerstvu zemědělství o zařazení do skupiny úřednické.
Výrok: Stížnost se zamítá jako nepřípustná.
Důvody: St-l byl dekretem býv. c. a k. inspekce rodinných a fondovních statků v H. z 27. srpna 1908 ustanoven kancel. sluhou 2. třídy při býv. c. a k. správě statku v Š.
Výměrem ředitelství státních statků v Praze z 1. března 1922 byla st-li na základě zák. z 9. dubna 1920 č. 222 Sb. a nař. z 22. prosince 1920 č. 666 Sb. propočítána služební doba s tím výsledkem, že od 1. ledna 1921 zařazen byl do 13. platové stupnice zřízenců se služným 4500 Kč a příslušnými přídavky.
Propočtení toto bylo výnosem žal. úřadu ze 13. února 1922 předem schváleno.
Podáním ze 17. dubna 1922 žádal st-l, odvolávaje se na ustanovení § 7 nař. č. 666/1920, o individuelní přestup z poměru definitivního kancelářského zřízence do kategorie úřednické, a odůvodňoval žádost svoji tím, že po celou dobu svoji služby konal práce úřednické.
Výnosem ředitelství stát. statků v Praze z 15. května 1922 žádosti této vyhověno nebylo.
Odvolání st-lovo bylo nař. rozhodnutím zamítnuto s odůvodněním, že st-l, byv jmenován definitivním kancelářským sluhou zůstal v poměru tomto po celou dobu až do nastoupení platnosti zák. č. 222/1920, takže v poměru kane. pomocníka nikdy nebyl, a není tu tedy předpokladu pro započtení a propočítání služební doby dle odst. 2, § 7 nař. č. 666/1920. Na poměru kanc. zřízence nic nezměnila okolnost, že st-l snad konal jiné práce než kancelářského zřízence.
Rozhoduje o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Služební poměr st-lův vzešel tím, že ustanoven byl dekretem bývalé c. a k. inspekce rodinných a fondovních statků v H. z 27. srpna 1908 kanc. sluhou při správě statku v Š. Tím stal se st-l zřízencem býv. c. a k. fondovních a rodinných statků.
Po názoru nss-u byl služební poměr st-lův tímto dekretem založený poměrem soukromoprávním. K názoru tomu dospěl nss v podstatě úvahou, že zaměstnanci na býv. c. a k. statcích rodinných a fondovních nebyli žádnou normou prohlášeni výslovně nebo mlčky za úředníky státní nebo jiné úředníky veřejné a také z povahy tohoto služebního poměru jeho veřejnoprávní charakter nikterak nevyplývá. Služební poměr zaměstnanců na statcích těch nebyl také upravován zákonem, ani jinou normou mající moc zákona, nýbrž služebními instrukcemi a služebně pragmatickými ustanoveními a regulativy vydávanými generální inspekcí býv. c. a k. rodinných a fondovních statků, jež bývaly schvalovány císařem. Podotknouti jest, že služební poměr zaměstnanců těchto posuzoval jako poměr soukromoprávní i býv. říšský soud ve Vídni, zejména v nál. z 20. října 1890 č. 127 Hye 491 a z 12. ledna 1891 č. 1 Hye 503.
Na této právní povaze služebního poměru zaměstnanců býv. cís. statků jakožto poměru soukromoprávního nezměnil nic ani zák. z 12. srpna 1921 č. 354 Sb., podle něhož stát čsl. nabyl všech statků a všeho majetku, které na území někdejšího mocnářství rak.-uh. náležely býv. panovnické rodině rak.-uh. Neboť z toho, že určitá podstata majetková jest majetkem státním, nevyplývá nikterak, že by již tím zaměstnanci správu podstaty té obstarávající byli nutně ke státu ve služebním poměru veřejnoprávním. Zák. z 12. srpna 1921 sám se o služebním poměru úředníků a zřízenců na statcích těch nijak nezmiňuje a není také jiného zák., jenž by úředníky těchto statků prohlašoval za veřejné státní úředníky.
Byl-by tedy st-l za tohoto právního stavu mohl nabýti charakteru veřejného zaměstnance republiky čsl. jediné individuelním aktem, t. j. úředním dekretem, vydaným příslušným k tomu úřadem, jímž by veřejným zaměstnancem republiky čsl. byl jmenován. Že by se st-li takového individuelního dekretu jmenovacího od úřadů čsl. bylo dostalo, st-l ani sám netvrdí, a jest obsahem spisů vyvráceno.
Není-li však ani generelního zákonného předpisu, jenž by byl zaměstnance na býv. císařských statcích zařadil do kategorie zaměstnanců veřejných ani individuelního aktu jmenovacího, jímž by st-li charakter takový byl udělen, sluší jeho služební poměr i nyní považovati za poměr soukromoprávní a jest tedy nss-u bráněno předpisem § 3 lit. a) zák. o ss, aby o nárocích z poměru toho vyvozovaných judikoval.
Bylo proto stížnost takovéhoto nároku se domáhající odmítnouti jako nepřípustnou.
Citace:
č. 3443. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 953-955.