NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 2

Č. 6938.

Školství. — Církevní věci. — Řízení před nss-em (Slovensko): 1. * Je-li při státní škole občanské na Slov. zřízen jednoroční učební kurs ve smyslu § 21 vl. nař. č. 137/25, není dána místní potřeba pro zřízení takového kursu dívčího při občanské škole vydržované náboženskou společností. — 2. Katolický biskup legitimován ke stížnosti na nss proti rozhodnutí min. škol., kterým se odpírá zřízení jednoročního kursu (4. třídy) při řím.-kat. občanské škole, podřízené biskupu jako církevní vrchnosti.
(Nález ze dne 2. prosince 1927 č. 8757.) Věc: Dr. Pavel J. v T. proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o povolení ke zřízení jednoročního učebního kursu při řím.-kat. dívčí občanské škole v T.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Žal. úřad nevyhověl nař. rozhodnutím žádosti vydržovatele řím.-kat. měšť. školy v T. za povolení jednoročního učebního kursu ve smyslu § 21 vl. nař. č. 137/25 a uvedl k odůvodnění tohoto rozhodnutí, že v T. je takový kurs už zřízen při stát. měšť. škole chlapecké, do kterého mohou býti přijaty také dítky, které by jinak navštěvovaly kurs při shora uvedené škole a nelze proto ve smyslu uvedeného § místní potřebu kursu při řím.-kat. měšť. škole uznati.
Uvažuje o stížnosti do tohoto rozhodnutí, obíral se nss především námitkou vznesenou žal. úřadem v odv. spise, že totiž je stížnost nepřípustná pro nedostatek legitimace Dra Pavla J., poněvadž vydržovatelem školy je aut. obec v T., táž žádala za zřízení kursu, o nějž jde, a byla by tudíž také jedině oprávněna si k nss-u stěžovati.
Námitka ta není důvodná.
Dr. Pavel J. podal stížnost k nss-u výslovně jako »představitel nadřízené církevně školské vrchnosti řím.-kat. dívčí měsť. školy v T.« Tuto vlastnost Dra J. žal. úřad nepopírá. Pak nelze však Dru J-ovi odepříti ani legitimaci ke stížnosti na nss proti výroku, jímž nebylo vyhověno žádosti o zřízení jednoročního kursu při této škole, poněvadž je jmenovaný v uvedené své vlastnosti nepochybně oprávněn školu tu zastupovati a tedy také při nss-u vésti stížnost pro domnělé porušení práva školy té na zřízení uvedeného kursu.
Ve věci samé uvážil nss takto:
Žal. úřad nezamítl žádost uvedené školy z důvodu, že není právního nároku na povolení jednoročního kursu učebního dle § 21 vl. nař. ze 16. června 1925 č. 137 Sb., nýbrž z důvodu, že zřízení kursu takového při uvedené škole nevyžaduje místní potřeba. Jsou proto vývody stížnosti nesoucí se v tom směru, že není diskrecionelním právem úřadu zřízení kursu povoliti či nepovoliti, bezpředmětný a netřeba se jimi proto zabývati, nýbrž sluší zkoumati jen, zda mohl či nemohl žal. úřad výrok svůj opříti o uvedený jím důvod, totiž o nedostatek místní potřeby kursu toho.
Stížnost uznává výslovně, že ve smyslu uvedeného § je místní potřeba jednou z podmínek pro povolení jednoročních učebních kursů, namítá však jednak, že nař. č. 137/25 nežádá v zásadě koedukaci, nýbrž ji jen výjimečně v odůvodněných případech připouští, že tedy nemůže býti důvodem k odepření povolení ke zřízení kursu na dívčí škole občanské okolnost, že už byl kurs takový zřízen při chlap, škole obč., jednak, že potřeba kursu při řím.-kat. dívčí škole obč. v T. je prokázána tím, že v případě nucené koedukace ze 27 dítek přihlásivších se do zamýšleného kursu při uvedené dívčí škole bude navštěvovati koedukační kurs při chlap, škole toliko jedna nebo dvě dívky.
K tomu sluší uvésti:
Podmínky pro zřízení jednoročních kursů učebních stanoví vl. nař. č. 137/25 ve svém § 21. Následující § 22. nestanoví podmínek zřízení, nýbrž účel kursu, totiž předměty, jejichž vyučování mají kursy sloužiti. Jednou z podmínek pro zřízení kursu je podle § 21, aby byla podle šetření uznána místní potřeba. Co sluší rozuměti místní potřebou kursu, nařízení nepraví. Sluší proto slova ta podle jejich přirozeného smyslu vyložiti tak, že kursu je potřebí, jestliže v dotčeném místě není o vyučování, jemuž mají kursy sloužiti, postaráno vůbec nebo způsobem, jejž nařízení předpisuje, ač jsou v místě tom dítky vyučování takového vyžadující. Z toho plyne, že, je—li v určitém místě jednoroční kurs učební již zřízen při jedné z místních škol, nelze o místní potřebě kursu takového při druhé škole téhož místa mluviti, třebas šlo o dítky druhého pohlaví, jestliže onen kurs již zřízený plně odpovídá také učební osnově předepsané pro kursy dítek tohoto druhého pohlaví a jestliže uvedené vl. nař. koedukaci nevylučuje.
Je-li tedy v tomto případě nesporno, že jednoroční učební kurs ve smyslu uvedeného vl. nař. jest již při stát. obč. škole chlap, v T. zřízen a není-li dále stížností popřeno ani, že se na tomto kursu dle osnovy jeho vyučuje předmětům jak pro hochy tak pro dívky v § 22 předepsaným, pak nelze tvrditi, že by nař. rozhodnutí bylo v rozporu se zákonem, když vycházelo z toho, že není pro zřízení samostatného kursu učebního při řím.-kat. obč. škole v T. místní potřeby.
Na tom nemění nic, že snad určitá část rodičů nehodlá své dcery do koedukačního kursu posílati, poněvadž, jak uvedeno, a jak stížnost také uznává, nař. č. 137/25 koedukaci nevylučuje. Rovněž je nerozhodno, zda vydržování kursu při uvedené církevní škole je snad zajištěno, poněvadž zajištění to není jedinou podmínkou pro zřízení kursu a mohl tedy úřad zřízení kursu nepovoliti, shledal-li právem, že není splněna podmínka druhá, totiž místní potřeba.

Citace:

č. 6938. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, číslo/sešit č. 6938, s. 567-569.