NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 1

Čís. 4529.

Za službu přísežného lesního personálu lze považovati jen službu k ochraně lesního majetku, za službu přísežného polního hlídače pak jen službu k ochraně polního majetku; nespadá sem služba, záležející v tom, že přísežný lesní a polní hlídač, dozírající na ledování na rybníku, patřícím k obvodu jeho dohledu svěřeném, zavíral za pachatelem, vykázaným z rybníka, vrata v ohradě a pak ho odváděl k četnictvu.
(Rozh. ze dne 11. listopadu 1932, Zm I 671/31.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Kutné Hoře ze dne 9. května 1931, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle § 81 tr. zák., zrušil však rozsudek použiv § 290 odst. 1 tr. ř. v celém rozsahu a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl, mimo jiné z těchto
důvodů:
Nejvyšší soud jako soud zrušovací shledal, že nalézací soud, podřadiv zjištěné jednání obžalovaného pod ustanovení § 81 tr. zák., užil trestního zákona v neprospěch obžalovaného nesprávně a zatížil tím rozsudek zmatkem podle § 281, čís. 10 tr. ř., jehož se stížnost sice číselně dovolává, avšak vůbec neprovádí a v důsledku toho ve skutečnosti neuplatňuje. Nalézací soud zaujal podle rozhodovacích důvodů rozsudku stanovisko, že služba, kterou přísežný lesní a polní hlídač V. podle skutkového zjištění rozsudkového v souzeném případě na rybníku, patřícím k obvodu svěřeném jeho dohledu konal, t. j. služba záležející v tom, že tam dohlížel »při ledování«, t. j. že vykonával dozor nad dělníky, kteří tam rubali led, byla službou přísežného lesního a polního hlídače, chráněnou ustanovením § 68 tr. zák.; shledal v důsledku toho v tom, že V. zavíral při této příležitosti za obžalovaným, jejž byl z rybníku vykázal, vrata v ohradě, a dále i v tom, že pak odváděl obžalovaného k četnictvu, služební výkony přísežného lesního a polního hlídače, předsevzaté při konání jeho služby, a kvalifikoval proto jednání obžalovaného záležející v tom, že V-u kopl v úmyslu, by tím zmařil zavření oněch vrat, a pak ho v obličeji poškrabal v úmyslu, by tím zmařil své odvedení k četnictvu, za zločin veřejného násilí podle § 81 tr. zák. S právním názorem rozsudku, že zjištěné jednání obžalovaného zakládá skutkovou podstatu tohoto zločinu, nelze však souhlasiti. Z poslední věty § 68 tr. zák. vyplývá, že přísežný lesní dohlédací personál požívá ochrany tohoto ustanovení zákona jen, pokud koná svou službu. Právě tak má se věc u přísežného polního hlídače; neboť ten požívá podle § 2 zák.ze dne 16. června 1872, čís. 84 ř. zák. práv vrchnostenské osoby, najmě ochrany § 68 tr. zák. rovněž jen, jedná-li u výkonu své služby. Z ustanovení §§ 53—58 lesního zákona (cís. pat. ze dne 3. května 1852, čís. 250 ř. zák.) vysvítá, že za službu přísežného lesního personálu lze považovati jen službu sloužící k ochraně lesního majetku, a z ustanovení § 3 zák. ze dne 16. června 1872, čís. 84 ř. zák. plyne, že za službu přísežného polního hlídače lze pokládati jen službu směřující k ochraně polního majetku. Služba, již přísežný lesní a polní hlídač V. podle onoho skutkového zjištění rozsudkového v souzeném případě konal, nebyla službou, přísežného lesního a polního hlídače, chráněnou ustanovením § 68 tr. zák., ano tu šlo o službu, jež neměla podle své povahy nic společného se službou sloužící k ochraně lesního nebo polního majetku. Řečené zavírání vrat a odvádění obžalovaného k četnictvu nebyly podle toho služebními výkony přísežného lesního a polního hlídače, které požívají ochrany § 68 tr. zák. Shledal-li nalézací soud zjištěným, že obžalovaný V-u kopl v úmyslu, by tím zmařil zavření vrat, a že ho pak poškrabal v obličeji v úmyslu, by zmařil své odvedení k četnictvu, měl zkoumati, zda jednání to nenaplňuje skutkovou podstatu jiného trestního činu, při čemž by mohl přijíti v úvahu, pokud by byla zjištěna menší intensita použitých prostředků, než předpokládá zločin podle § 98 tr. zák., přestupek § 1 zákona o útisku čís. 309/1921, po případě přestupky podle § 431 nebo § 411 tr. zák. Zda se obžalovaný dopustil některého z těchto činů, nelze ovšem posouditi, an nalézací soud zkoumal jednání obžalovaného jen s hlediska § 81 tr. zák. a neučinil v důsledku toho v rozhodovacích důvodech skutková zjištění, jichž je třeba k posouzení, zda jednání obžalovaného nezakládá skutkovou podstatu jiného trestného činu. Z toho, co uvedeno, plyne, že nalézací soud, podřadiv jednání obžalovaného pod ustanovení § 81 tr. zák., užil trestního zákona na úkor obžalovaného nesprávně a zatížil tím svůj rozsudek zmatkem podle § 281, čís. 10 tr. ř.

Citace:

č. 7222. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 576-577.