Č. 2499.

Samospráva obecní: I. * »Předepsaná daň« podle § 80 ob. zříz. jest daň předepsaná na hospodářský rok, na který rozpočet jest schválen. — II. * Za účelem stanovení procenta přirážek k daním, jehož je třeba k úhradě schodku určitého roku, musí obec při schválení rozpočtu prozatímně určiti cifru, kterou daně v příštím (rozpočtovém) roce budou předepsány, hledíc k předpisům dosavadním « hospodářským a daňovým poměrům v obci. — III. * Povinnost přirážkovou splnil poplatník, když zaplatil předepsané procento z daně jemu skutečně předepsané, nikoli již zaplacením přirážek z prozatímní základny.
(Nález ze dne 16. června 1923 č. 7071).
Věc: Josef H. ve S. (adv. Dr. Em. Bayerl z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o obecní přirážky.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Není sporno, že se ob. zast. v O. usneslo, aby na základě předpisu daní na rok 1914 vybírány byly v roce 1918 — 15% obecní a 53% školní, v roce 1919 — 15% obecní a 65% školní přirážky a že přirážky v této výši jednotlivým poplatníkům skutečně byly platně předepsány.
Rovněž není sporno, že st-li byla na období 1918 a 1919 předepsána daň výdělková po 1640 Kč a že mu proto předepsal ob. úřad r. 1921 shora uvedené přirážky z této daně. Odvolání st-le z tohoto předpisu nebylo v II. a III. stolici vyhověno, při čemž se rozhodnutí třetí stolice odvolalo na důvody stolice II. — opřelo se tudíž o právní názor
a) že obec jest oprávněna bez dalšího schválení vybírati obecní přirážku 15% a že školní přirážky vůbec na schválení vyšších úřadů samosprávných nezávisí,
b) že obec může vybírati přirážky jen z daní předepsaných. Stížnost naříkající rozhodnutí to pro vady řízení a nezákonnost namítá
1) že předpis nař. adresován byl jen na Josefa H. — že osob téhož jména jest v obci více, že tudíž není jisto, zdali předpis se týkal st-le.
2) že předpis neměl poučení o opravných prostředcích, 3) že usnesení o přirážkách v tom kterém rozpočtovém roce může učiniti jen ob. zastupitelstvo; ve výměru z 8. února 1921, kterým st-li byly předepsány uvedené přirážky ze 1640 K, jest řečeno, že je předpisuje »obec« — z čehož zjevno, že se o nich ob. zastupitelstvo neusneslo,
4) že předpis ten není přípustný, poněvadž výdaje v rozpočtech na léta 1918 a 1919 uvedené již byly kryty příjmy v těchto rozpočtech předpokládanými — tedy přirážkami podle jiné sazby daňové předepsanými — pročež nelze nyní přirážky opětně podle daně — která nebyla základem usnesení o přirážkách na uvejdená léta — předepsati,
5) že nař. předpis přirážek jest předčasný, poněvadž předpis daně výdělkové není definitivní.
Nss neuznal výtky 1 a 2 odůvodněnými — neboť st-1 doznal, že mu byla daň výdělková na r. 1918 a 1919 částkou 1640 K předepsána, netvrdil, že ještě některému jinému H. daň stejného druhu a výše byla uložena a odvolal se z předpisu přirážek, měl tudíž sám za to, že předpis ten se týče jeho.
Nedostatek poučení o opravných prostředcích nelze hodnotiti jako vadu řízení proto, že obecní úřad při předpisu přirážek není povinen k takovému poučení, nehledě k tomu, že nedostatek ten nevadil st-li, aby odvolání z předpisu přirážek provedl.
Ve věci založil nss rozhodnutí na těchto úvahách:
Z podstaty rozpočtu — jako nástinu pro hospodářství obce v roce příštím, z podstaty přirážek k předepsaným státním, daním jako úhrady schodku z rozpočtu plynoucí a z povinnosti dočasných poplatníků obce k této úhradě jde, že zásadně přirážky obecní smí býti vybírány pouze z daní připadajících na týž rok hospodářský, na který byl schválen rozpočet, jehož schodek má býti přkážkami uhrazen.
Srovnají-li se předpisy o sdělání a schválení rozpočtu s předpisy o ukládání daně — jest zjevno, že pak v době usnášení o rozpočtu nemůže nikdy platný předpis daní ten který rok v obci splatných býti po ruce.
Z tohoto skutečného stavu a z předpisu zák. z 9. března 1870 č. 23 ř. z., dle něhož v případě, kdy na počátku daňového roku ještě není po ruce konečného předpisu daně, daň se má vybírati tak dlouho dle předpisu za předešlý rok, až tu budou nové předpisy, pak z úvahy, že obecní zastupitelstvo určujíc k úhradě rozpočtového schodku procento přirážek musí samozřejmě vzíti za základ určitou výši daní, jde, že v takových případech nezbývá, než aby cifra ta stanovena byla dle zdanění z let předešlých s ohledem na daňové a hospodářské poměry v obci, pokud mohou míti vliv na předpis té které daně na rok, pro který rozpočet jest sdělán. Tato odhadem získaná cifra jest pouze jakýmsi-měřítkem pro stanovení procenta přirážek — není však onou předepsanou daní, podle které procentuálně stanovené přirážky budou vybírány — tato předepsaná daň a tím základ pro vybírání přirážek budou získány teprve, až daně na hospodářský rok — na který rozpočet jest schválen — těm kterým poplatníkům budou předepsány, což se může státi mnohem později a nemusí se státi ohledně všech daní a všech poplatníků současně. Zásadně ovšem mají obecní a školní přirážky vybírány býti jen do té míry, jaké jest potřebí k úhradě vykázaného schodku — tím však není řečeno, že skutečně dle předpisu daní vybrané přirážky nesmí nikdy činiti více než onen schodek a že, když schodek jest uhrazen, odpadá pro poplatníka, kterému daň později byla předepsána, povinnost k placení přirážek. Pokud přirážky vybrány byly z daně platně předepsané, nezná ani obecní zřízení, ani jiný zákon nárok poplatníka na vrácení přirážek, nýbrž vyšší výnos přirážek objeví se v účtu obecním za ten který rok jako přebytek a má v příštím roce v rozpočtu úkol úhrady a po případě sníží procento přirážek v tomto roce — ovšem jen potud, pokud platným usnesením ob. zastupitelstva nebyl určen jinému účelu.
Úvahy tyto opřeny jsou o ustanovení ob. zřízení o rozpočtu a účtu (§ 71 a 72 ob. zříz.), o ustanovení o úhradě vydání (§ 74 a 79 ob. zříz.) a o rozvrhu přirážek (80 ob. zříz.) a o dosavadní nálezy ss.
Posuzuje-li se dle těchto zásad nesporná skutková podstata, tož zřejmo, že ob. zastupitelstvo v O. usnášejíc se o rozpočtech na léta 1918 a 1919 a berouc za základ pro stanovení procenta přirážek daně předepsané na rok 1914 vzalo tyto daně jen jako měřítko pro očekávané daně na rok 1918 a 1919 v úvahu — a že tím nebylo stanoveno, že každý poplatník jest povinen jen k přirážkám dle daně na r. 1914, nýbrž že přirážky stanoveným procentem se musí platiti dle daně předepsané na rok 1918 resp. 1919, při čemž ovšem platy podle prozatímní základny konané sluší vpočítati.
Nebylo proto třeba, aby ob. zastupitelstvo, které již při rozpočtu na r. 1918 po případě 1919 stanovilo výši přirážek, opětně se o této výši usnášelo, když na místo prozatímní základny přirážkové nastoupila definitivní. Okolnost, že snad přirážkami k daním z r. 1914 ten který schodek byl vyrovnán, nebyla překážkou, aby na rok 1918 z daní na tento rok předepsaných byly vybírány přirážky dle procent na tento rok, jak doznáno, platně stanovených — neboť povinnost poplatníků nebyla splněna zaplacením přirážek dle prozatímní základny, nýbrž teprve zaplacením přirážek dle skutečného předpisu. Také okolnost, že předpis daně st-li nenabyl ještě moci práva, není závadou vybrání přirážek zároveň s tou kterou daní splatných — nýbrž st-li vyhrazen nárok na vrácení části zaplacených přirážek úměrné odpisu daně, jehož odvoláním bude docíleno. Dle tvrzení stížností byly přirážky obecní na rok 1918 a 1919 po 15%, školní na r. 1918 po 53% a na rok 1919 po 65% vybrány ze státní daně K 290.09 na r. 1914 předepsané a nyní tytéž přirážky ještě předepsány z daně předepsané na r. 1918 Kč 1640, aniž přirážky podle uvedené prozatímní základny zaplacené byly odpočítány.
Ze spisů není zjevno, kolik u st-le činily přímé daně na rok 1918 a 1919 v O. předepsané, zejména zda daň K 290.09 jest stejně jako daň K 1640 daní výdělkovou a činí-li daň ta na rok 1918 a 1919 celkem Kč 1640 nebo Kč 1640 4- Kč 290.09.
V případě, že daň ta činí celkem Kč 1640, mohly st-li býti předepsány přirážky pouze z Kč 1640 méně Kč 290.09. Skutečnost ta není zjištěna, pročež v tomto směru muselo býti uznáno dle § 6 zák. o ss, kdežto veškeré ostatní výtky stížnosti shledány neodůvodněnými.

Citace:

č. 2499. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 296-298.