NPD documents search: Boh. adm., 14 (1932), sv. 1

Č. 7892.

Zaměstnanci veřejní. — Zdravotnictví: 1. Ministerstvo zdravotnictví je příslušno, vysloviti, že služební poměr státního obvodního lékaře se zrušuje a jaké důsledky z toho plynou stran práv v poměru tom založených. — 2. O zrušení služebního poměru stát. obv. lékaře pro nekonání služby.
(Nález ze dne 19. dubna 1929 č. 7765.)
Prejudikatura: Boh. A. 6671/27.
Věc: MUDr. Otto R. ve Š. (adv. Dr. Erich Schicketanz z Prahy) proti ministerstvu veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy o zrušení služebního poměru.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje, pokud vyslovuje zrušení služ. poměru st-lova, zánik nároku jeho na odpočivné a zaopatřovací požitky, resp. odbytné, a povinnost vrátiti přeplatek na služebních požitcích, pro nezákonnost, pokud zamítá žádost st-lovu za penzionování, pro vady řízení.
Důvody: St-l, jenž až do 5. listopadu 1923 byl obvodním lékařem ve St. v okresu b-ském, byl tohoto dne min-em zdrav. převzat do služeb státních. Dne 20. prosince 1923 podepsal služ. smlouvu, sjednanou s ním podle § 8 zák. č. 236/22, načež také složil služ. slib. V r. 1924 vyměnil si se souhlasem min-a vzájemnou dohodu s Drem Karlem R., obv. lékařem ve Š. okresu ž-ckého, služ. místo. Dne 12. listopadu 1924 ohlásil sice osp-é ve Ž., že službu nastupuje, ve skutečnosti jí však vůbec nenastoupil, nýbrž usadiv se v B. hlásil se již 16. listopadu 1924 nemocným a žádal o zdrav. dovolenou, kteráž mu byla zsp-ou povolena nejprve do 15. března 1925 a později po předložení úředního lékařského vysvědčení prodloužena bez udání konečného termínu. Dne 17. dubna 1926 podepsal novou služ. smlouvu, vyhotovenou min-em zdrav. dne 21. ledna 1925 a znějící na místo obv. lékaře ve Š. Výměrem ze 4. července 1926 dalo žal. min. vyzvati st-le, aby bez dalšího odkladu nastoupil službu, jinak že bude s ním na základě § 3 odst. 5 služ. smlouvy zavedeno úřední řízení za účelem zrušení jeho služ. poměru podle § 4 posl. odst. téže smlouvy; zároveň uložilo min. zsp-é, aby dnem, kdy končila zdrav. dovolená st-lova, zastavila jemu výplatu služ. požitků. Na toto vyzvání odpověděl st-l přípisem ze 3. září 1926, v němž omlouvá opožděnou odpověď svou nepřítomností v místě, oznamuje, že jeho zdrav. stav se dosud nezlepšil, pročež mu není možno službu nastoupiti, a — poněvadž zlepšení nedá se ani v dohledné době očekávati —, žádá za přeložení na trvalý odpočinek.
Zsp výměrem z 18. října 1926 zastavila st-l i dnem 31. července 1926 služ. požitky, současně pak dala jej vyzvati, aby předložil řádně instruovanou žádost o pensionování, a uložila osp-é, aby dala st-le úředním lékařem řádně prohlédnouti. Úřední lékař podal sub dto 11. prosince 1926 o prohlídce st-lově vysvědčení, že vzhledem ke svému zdrav. stavu mohl službu jako obv. lékař ve Š. již na podzim r. 1924 nastoupiti, že schopnost jeho jest sice následkem rozedmy plicní k vykonávání namáhavější služby snížena, že však žádost jeho o přeložení na trvalý odpočinek není s hlediska lékařského odůvodněna. Současně uvedl, že st-l vykonává v B. od 15. listopadu 1924 zubolékařskou praxi.
Nař. rozhodnutím prohlásilo žal. min.: 1. že zrušuje na základě § 3 odst. 5 služ. smlouvy, sjednané se st-lem ve smyslu § 8 zák. č. 236/22, dnem 31. prosince 1924 jeho služ. poměr stát. obv. lékaře s následky ustanovení posl. odst. § 4 řečené smlouvy, 2. že st-l jest povinen vrátiti služ. plat po shora ustanoveném dni zrušení služ. poměru mu vyplacený, 3. že ani jemu ani členům jeho rodiny nepřísluší nárok na požitky odpočivné, po případě zaopatřovací, ať už podle cit. smlouvy či dříve nabytý (§ 8 zák. č. 236/22), ani nárok na odbytné, a 4. že jeho žádost o přeložení na trvalý odpočinek se zamítá. Výroky ad 1.—3. odůvodnilo min. poukazem na to, že st-l službu obv. lékaře ve Š. nenastoupil, nýbrž ohlásiv se nemocným usadil se v B., kde od 15. listopadu 1924 vykonává zubolékařskou praxi, a že nevyhověl ani pozdějším úředním výzvám k nastoupení služby; výrok ad 4. pak tím, že nálezem úředního lékaře není prokázána jeho nezpůsobilost, zastávati řádně povinnosti obv. lékaře. —
Hlavní námitkou stížnosti jest, že min. nebylo vůbec oprávněno zrušiti služ. poměr st-lův, poněvadž poměr ten jest poměrem soukromoprávním, jenž mohl by býti zrušen jen řádným soudem na základě podané žaloby. Námitka tato založena jest na mylném právním názoru. Nss vyslovil již v nál. Boh. A. 6671/27 právní názor, že služ. poměr obv. lékařů, s kterými byla sjednána smlouva služební podle § 8 zák. č. 236/22, je povahy veřejnoprávní. Při názoru tom setrval i v daném případě. Důsledkem tohoto stavu nelze min-u zdrav. upírati kompetence, vysloviti autoritativně, že služ. poměr stát. obv. lékaře se zrušuje, a jaké důsledky z toho plynou ohledně práv v poměru tom založených.
Žal. úřad vyslovil: 1. že se služ. poměr st-lův na základě § 3 bodu 5 služ. smlouvy zrušuje dnem 31. prosince 1924, že důsledkem toho ani st-li ani členům jeho rodiny nepřísluší nároky na odpočivné a zaopatřovací požitky, resp. odbytné, a že st-l je povinen vrátiti služ. plat. od 31. prosince 1924 mu vyplacený, a 2. že jeho žádost za přeložení na trvalý odpočinek se zamítá.
Ad 1. St-1 namítá předem, že vzhledem k předpisům §§ 1158 a 1159 o. z. o. nesměl vůbec býti propuštěn bez předchozí výpovědi. Námitka tato jest bezdůvodná. Bylo již shora dovoděno, že služ. poměr st-lův byl poměrem veřejnoprávním. Proto nelze tedy na poměr ten aplikovati vůbec ustanovení o. z. o., nýbrž jest jej výhradně posuzovati podle obsahu služ. smlouvy, se st-lem sjednané. Smlouva ta ukládá však povinnost dáti výpověď v § 5 pouze zaměstnanci, naproti tomu státu jako zaměstnavateli obdobná povinnost ve smlouvě té uložená není.
Žal. min. zrušilo služ. poměr st-lův na základě § 3 bodu 5 služ. smlouvy, kterýž dává státní správě právo zrušiti služ. poměr, jestliže lékař zanedbává své služ. povinnosti nebo se zdráhá převzíti úkony jemu uložené. Žal. úřad shledává, že tento důvod je tu dán, poněvadž st-l službu obv. lékaře ve Š. vůbec nenastoupil, nýbrž, ohlásiv se nemocným, usadil se v B., kde od 15. listopadu 1924 vykonává zubolékařskou praxi, a dále, že nevyhověl ani pozdějším výzvám k nastoupení služby. Podle správních spisů byla však st-li, jakmile po svém přeložení do S. ohlásil se nemocným, zsp-ou výnosem z 23. prosince 1924 udělena dovolená do 15. března 1925 a dalším výnosem z 20. května 1925 další dovolená bez udání konečného termínu. Teprve na základě výn. min. zdrav. ze 4. července 1926 byl st-i výměrem osp-é ve Ž. z 23. července 1926 kategoricky vyzván, aby dne 1. srpna 1926 nastoupil službu ve Š. pod následky rozvázání služ. poměru. Na tuto výzvu oznámil st-l, že jí vyhověti nemůže, poněvadž není způsobilý službu obv. lékaře ve Š. konati, žádal o zjištění své nezpůsobilosti úředním lékařem a požádal za přeložení na trvalý odpočinek.
Z toho je patrno, že nenastoupení, resp. nekonání služby st-lem až do doby, kdy mu doručena výzva min-a zdrav. ze 4. července 1926, bylo nadřízeným úřadem tím, že mu udělena zdrav. dovolená, uznáno za odůvodněné, a že tedy službu nenastoupil, resp. nekonal se souhlasem nadřízeného úřadu. Pak nelze však v tomto nenastoupení, resp. nekonání služby shledávati zanedbání služebních povinností ve smyslu § 3 bodu 5 služ. smlouvy.
Pokud jde však o dobu po doručení výzvy právě zmíněné, nemohl úřad právem v tom, že št-l přes tuto výzvu službu nenastoupil, shledávati zanedbání služ. povinností, dokud znaleckým dobrozdáním, jehož provedení st-l sám navrhl, nebylo bezvadným způsobem, t. j. za procesní účasti st-lovy zjištěno, že k výkonu služby je způsobilý a že tedy důvod omluvný jím uváděný neexistuje. Nějakého takového znaleckého dobrozdání — lékařského posudku — se však žal. úřad k odůvodnění tohoto výroku nedovolává.
Nemá tedy tento výrok žalovaného úřadu opory v zákoně, pročež bylo výrok ten, jakož i další výroky o ztrátě nároku na odpočivné a zaopatřovací požitky, resp. odbytné a o povinnosti vrátiti přeplacené požitky služební, ježto jsou pouhým důsledkem výroku prvého, zrušiti podle § 7 zák. o ss.
Ad 2. Zamítnutí žádosti st-lovy za přeložení na trvalý odpočinek odůvodnil žal. úřad tím, že prý nálezem úředního lékaře nebyla prokázána jeho nezpůsobilost zastávati řádně povinnosti obv. lékaře. Při tom opírá se žal. úřad o vyjádření úředního lékaře z 11. prosince 1926. Tento posudek, jenž je v rozporu s tím, co st-1 k odůvodnění své žádosti uvedl, nebyl však st-li sdělen a nebyla mu poskytnuta možnost, aby se o něm vyjádřil a k vyvrácení jeho po případě další důkazy nabídl. Zůstalo tedy v tomto směru řízení podstatně vadným, pročež slušelo nař. rozhodnutí v této části zrušiti dle § 6 zák o ss.

Citace:

č. 14222. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 228-230.